Velká města nabízí velké možnosti k výdělkům. Ale samy o sobě laciné většinou nejsou. Z tohoto zažitého nastavení pak rozhodně nevybočuje ani japonské hlavní město, Tokio. Kdo tu chce pracovat a prosadit se, musí do začátku vyjít s málem. A omezit své nároky na slušně bydlení.
Průměrný měsíční plat, pokud zrovna neděláte ve finančním nebo pojišťovacím sektoru, tu dosahuje v přepočtu na české koruny 83.250 Kč. Mzdy jsou tu zhruba o 27 % vyšší než ve zbytku Země vycházejícího Slunce, a je tak nasnadě, že tu mladí preferenčně usilují o zaměstnání. To, na co záhy narazí, je ale strop jejich vlastních finančních možností. V aglomeraci Tokia žije pro nás stěží představitelných 30 milionů lidí, a bydlení je tu zatraceně nákladné a nedostatkové zboží.
)
)
)
)
Když potřebujete ušetřit za bydlení
Starosvětské Edogawa, moderní Meguro, památkami nabité Chiyoda či luxusem naditá Minato - všechny tyto městské správní části silně vynikají nad celostátní průměr cenami nájemních bytů. Za slušný dvoupokojový byt necháte měsíčně v přepočtu kolem 47 000 korun (a v Chuo či turisty oblíbeném Shibuya klidně i dvakrát tolik). Co naplat, že v Tokiu vyděláváte o čtvrtinu víc, než ve zbytku země. Střecha nad hlavou vás dočista zruinuje, protože s tím, co vám každý měsíc po naplacení nájmu zbude na účtu, se dá v hlavním městě s bídou vyžít. Tahle neradostná situace je sama o sobě stimulem dalších podnikavých Japonců.
Kteří se rozhodli vytvořit z nouze ctnost, a proto nabízí všem těm začínajícím referentům, asistentkám, pomocníkům a junior-manažerům startovní bydlení, které je úplně nezruinuje. Pokud tedy silně ořežou své požadavky na komfort a kvalitu bydlení, vzdají se pořádného dílu soukromí a vůbec tak nějak dočasně popřou své nároky. Protože o ničem jiném minimalistické bydlení v kapslích není. Je to funkčně efektivní řešení, futuristická verze našich svobodáren a dělnických ubytoven. Ne, nejsou na pohled zrovna lákavé. Když ale chcete v Tokiu ušetřit za nájem, je to lepší, než přespávat na ulici za kontejnerem.
)
)
)
)
Bydlení s ručením omezeným
A protože i v Japonsku je všechno o penězích, podívejme se, na kolik vyjde jedna noc strávená v takovém hotýlku s obytnými rakvemi. Vstupní karta, opravňující vás k čtyřiadvaceti hodinám pobytu v takové univerzální nocležně se spacími kójemi, vás přijde na 875,-. Se snídaní na tisícovku. Což je na poměry Tokia skoro zadarmo. Nastěhovat se můžete klidně na celý měsíc, dostanete k tomu i slevu. Stabilní měsíční bydlení je ale pořád pro někoho komplikací (přeci jen, pořád tu za rakev ke spaní necháte 26 000,-, třetinu svého platu), a proto můžete zvolit ještě o něco lacinější variantu.
)
)
Tou je tzv. devítihodinový pobyt. V podstatě se v přidělené kóji jen vyspíte, a jdete znovu do práce. Postel se střechou nad hlavou vás v tom případě vyjde na 425,- Kč. Nevýhodou pochopitelně je, že osobní věci si ve své kóji nechat nemůžete, a pokaždé ji musíte vyklidit. Dá se to samozřejmě řešit tím, že si svůj majetek uschováte do zdejších zamykatelných trezorových a šatních skříněk, kde na vás zase do večera počkají. Ale jestli náhodou nebudou tou dobou už všechny kóje obsazené, vám nikdo dopředu negarantuje.
)
)
Postel a střecha nad hlavou, ale nic navíc
Když máte štěstí a místo volné je, můžete s chutí zamířit „do svého“ bydlení. Cestu k němu vám naznačí šipky a pruhy na snadno omyvatelné podlaze (protože na hygienu se tu opravdu dbá), a z čipové karty i vyzvíte, jestli budete spát spíše na zemi, anebo v patře, do kterého se dostanete po třech stupních žebříku. Pokud v noci nechodíte často na záchod, rozdíl je to pramalý. Protože když se do kóje zasunete, vypadají uvnitř všechny stejně. 220 centimetrů délky, 105 centimetrů šířky. Pohybovat se uvnitř můžete jen po čtyřech.
)
)
Každá kóje dveřmi, které nápadně připomínají dvířka do pračky. Naštěstí je na nich závěs, protože nic jiného vám tu soukromí nezajistí. Minimalistická komůrka začíná rohoží k odložení obuvi a šatstva, a pokračuje matrací s povlečením. Do stěny je „nad hlavou“ integrovaná malá televizní obrazovka (koukat lze jen se sluchátky), nechybí zástrčka na nabíjení příslušenství a osvětlení, které můžete ztlumit. A to je vlastně všechno, protože nic moc víc k životu vlastně ani nepotřebujete.
)
)
Pro turisty je to zábava, pro místní realita
Ubytování formou spacích kójí ještě doplňuje přidružený hotelový servis. Toaleta a koupelna s umyvadly je pro ubytované zdarma, za sprchu (mimochodem, dost často jde o sprchové boxy, ve kterých sedíte) jsou za příplatek. Stejně jako prádelna. Na recepci nechybí ani miniaturní obchůdek s občerstvením, a jídelna, ve které máte konzumovat všechny pokrmy (v kójích se z hygienických důvodů oficiálně jíst nesmí).
)
)
K japonským ubytovnám tohoto minimalizovaného typu pak často patří i sauna. Místo, kde se můžete narovnat a uvolnit v páře. V dnešní době je to už ale prý trochu retro, takže se od tohoto prostoru (který zabírá místo pro další kóje) upouští. Společným rysem těchto ubytoven a nocležen je pak až knihovnické ticho. Hluk se tu netrpí, šeptá se. Přeci jen, lidé tu odpočívají po náročném dni, a před dalšími, které je teprve čekají.
)
)
Snímky v galerii pochází z podniků Sleep&Sauna a "°C (Do-C)" které se nachází jen kousek od stanice Ebisu, ve čtvrti Shibuya. Obě jsou vyhledávány jak zvědavými zahraničními turisty, tak i místními zaměstnanci, kteří šetří na bydlení. Pro turisty je ubytování v kójích senzací, pro stále obyvatele ale vytrvalou a nemilou připomínkou toho, čeho se za reprezentativní a perspektivní práci v hlavním městě musí sami vzdát.
Zdroje: Gaijinpot.com, Schemata Architects / Jo Nagasaka, Naruse Inokuma Architects
Zdroj fotografií: studio Nacása & Partners
