Jak si vybrat skleník

Co je skleník, fóliovník a pařeniště

Běžné zahradní skleníky jsou drobné stavby, které slouží k pěstování rostlin vyžadujích vyšší teplotu a vlhkost vzduchu. Ve skleníku můžeme rostliny rychlit (např. letničky), pěstovat až do sklizně (především zeleninu), případně zde mohou přezimovat rostliny v mobilních nádobách, které nesnesou mráz.

Skleníky jsou konstruované z nosné konstrukce (pozink, hliník, ocel), která stojí na pevných základech a je vyplněna průhlednými deskami – sklem či dutinkovým polykarbonátem, případně polymetylakrylátem. Kvůli větrání je konstrukce doplněna okenními rámy a kvůli vstupu (a také větrání) samozřejmě dveřmi, opět prosklenými. Skleník je ohříván slunečním zářením a voda je uvnitř udržována (zvýšená vlhkost) právě díky uzavřenosti konstrukce. Dochází zde ke skleníkovému efektu – skleník znemožňuje tepelné ztráty. Skleníky mohou být také vytápěné, a to ze dvou důvodů – za prvé v lokalitách s drsnějším klimatem a za druhé kvůli prodloužení pěstební sezóny.

Na rozdíl od skleníku je konstrukce fóliovníku pokryta průhlednou či částečně průhlednou fólií. Dalším zásadním rozdílem je mobilita fóliovníku, lze změnit jeho stanoviště. Ten totiž nestojí na pevných základech. Nevýhodou fóliovníků je rychlé opotřebení (potrhání) fólie a její nutná výměna (zhruba jednou za 5 let). Fóliovníky jsou proto často jen dočasným řešením.

Kromě toho existují hybridy mezi skleníkem a fóliovníkem, se dřevěnou či hliníkovou konstrukcí, která je potažena fólií. Takový fóliovník dosahuje rozměrů skleníku, k zemi je však kotven poze čtyřmi rohovými sloupky.

Pařeniště je vlastně přízemní skleník, určený k předpěstování rostlin. Lze jej však použít i k pěstování některých plodin až do jejich sklizně. Prosklená či pokrytá fólií je pouze horní část pařeniště – okna. Ta by měla být zavěšená (na závěsu) a opatřena podpěrou kvůli větrání. Zároveň musí být snadné vysazení oken.

Kritéria výběru skleníku

Za prvé je důležité umístění skleníku – volně na ploše zahrady či u stěny domu, případně zděného oplocení. Poté jeho velikost, která vystačí našim potřebám, materiál konstrukce a výplně, způsob větrání a doplňkové příslušenství, které bude součástí dodávky (například základní nátěr a krycí barva konstrukce, háčky a police, osvětlení, plastové chodníky nebo záhonové obrubníky a podobně). Stavba skleníku nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu do plochy 40 m² a výšky 5 metrů (podle ust. § 103 odst. (1) písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). Potřebujeme však územní souhlas.

Velikost skleníku

Pro pěstování zeleniny postačí skleníky o ploše do 8 m², například 2 x 4 metry. Vždy však záleží na představě o množství výpěstků. Pro početnou rodinu doporučujeme raději rozměry alespoň od 12 do 15 m². Výška skleníku by měla být uprostřed alespoň 2 metry, abychom se v něm mohli pohodlně pohybovat. Pokud chcete ve skleníku pouze předpěstovávat letničky, stačí plocha i pouhé 3 m². Pokud zde naopak chcete nechat přezimovávat větší rostliny v mobilních nádobách, vyplatí se skleník velký (alespoň 12 m² plochy), jelikož je nutné nádoby od sebe rozestavět v dostatečných vzdálenostech.

Nabízené jsou přitom systémové stavebnice skleníků různých rozměrů a pro nás je kromě potřeby také důležité místo na skleník – jak velký se nám do zvoleného prostoru v zahradě vejde.

Materiál konstrukce a výplně skleníku

V konstrukcích skleníků se setkáme s hliníkem, který dnes před ostatními materiály vede, žárově zinkovaným plechem, který je za hliníkem v těsném závěsu a s ocelí. Kvůli úspoře materiálu a hmotnosti se vyrábějí speciální profily. Dřevěná konstrukce není pro skleníky vhodná – díky vysoké vlhkosti je její životnost zásadně omezena. Používá se jako dočasné řešení v případě fóliovníků.

Hliníkové profily jsou lehké, tvárné a přitom pevné, snesou extrémní zatížení. Jsou však poměrně drahé. Proto se stále používá žárově zinkovaný ocelový plech, který také snese vysoké zatížení. Ocelové konstrukce jsou sice stabilní, ale snadno korodují.

Tradiční výplní je skleníkové sklo, které výborně absorbuje ultrafialové záření. Je všaj křehké a hrozí riziko jeho rozbití, proto se doporučuje o tloušťce alespoň 4 mm. Sklo může být lesklé (oba povrchy jsou hladké), stále oblíbenější je však sklo čiré (z vnější strany je zdrsněné). Takové sklo nahrazuje za horkých dní dříve používané natření tabulek z vnější strany bílou barvou. Na zdrsněné ploše dochází k lomu světelných paprsků a právě rozptýlené světlo neumožní spálení rostlin.

Alternativou skla jsou polykarbonátové desky. Skleníky opláštěné polykarbonátem mají lepší tepelně izolační vlastnosti (dutinky v polykarbonátových deskách izolují), polykarbonát déle vydrží (je nerozbitný) a desky se snáze montují. Navíc je konstrukce velmi lehká. Dalším plastovým materiálem je polymetylakrylát, který výborně propouští UV záření, což je obzvláště důležité pro tropické rostliny. Plastové desky lze snadno ohýbat a skleník pak může mít z profilu i obloukový tvar.

Umístění skleníku

Na plánovaném umístění skleníku je závislý výběr jeho typu a velikosti. Skleník lze postavit ke zdi či volně do prostoru. U zdi využijeme akumulačních schopností zdiva. Stěna vydává teplo ještě dlouho po západu slunce či náhlém zatažení oblohy a ochlazení. Pokud jde navíc o stěnu domu, snadno do skleníku přivedeme elektřinu a vodu. Musíme však využít ideální orientaci vůči světovým stranám (jih). Zeď prostě stíní. V úvahu bychom měli brát i riziko pádu sněhu a ledu ze střechy domu.

Větrání skleníku

Minimálně 10% skleněného pláště skleníku by mělo být větratelných otevíravými větracími okny. Větrat samozřejmě lze i dveřmi. Sofistikovanějším zařízením je řízené automatické větrání v závislosti na vnitřní teplotě. Jde však o drahou záležitost a setkáme se s ním minimálně.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com