Olivovníky jsou teplomilné dřeviny, proto je obtížné pěstovat je v našem klimatickém pásmu celoročně venku, přesto je však pěstovat můžeme – jako pokojovky. O venkovní pěstování olivovníků se též můžeme pokusit, záleží však na výběru druhu, lokalitě, stanovišti a stáří rostlin. Mladé olivovníky mohou přežít venku zimu do -10 °C, starší i velký mráz, ovšem ztratí mladé výhony. Za silnějších mrazů je proto třeba mladé rostliny zakrývat tkaninou a ke kořenům přihrabujeme půdu. Přesto však bude lepší vsadit na interiér. A co víc - z olivovníků vypěstujeme nádherné bonsaje, snadno se tvarují.
Olivovníky byly po tisíce let považovány za božské rostliny? Zásadní nevýhodou olivovníků je pomalý růst, předností naopak dlouhověkost. Nejstarší olivovníky na světě prý vyrostly ještě desítky let před Kristem. Z výše uvedených důvodů jsou olivovníky ideální k pěstování do podoby bonsají, jelikož se navíc výborně tvarují, přičemž růst a stárnutí se urychlí. Již po několika letech tyto bonsaje vypadají jako velice staré stromy, které mohou dokonce i začít plodit.
Olivovníky (Olea) patří do čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Jsou to exotické stromy a keře s jednoduchými vstřícnými listy a drobnými květy. Olivovníků známe více jak 40 druhů a jsou rozšířeny od Afriky a jižní Evropy přes Asii až po Austrálii a tichomořské ostrovy. Nejznámější je strom olivovník evropský, který se pěstuje na jihu Evropy pro plody zvané olivy. Čepel listů je celistvá, celokrajná nebo zubatá, květenstvím jsou nejčastěji úžlabní či vrcholové laty, řidčeji hrozny nebo okolíky. Květy mají olivovníky malé, čtyřčetné, jednopohlavné a nebo oboupohlavné. Kalich drobný, zvonkovitý, se 4 cípy a korunu se 4 cípy a krátkou či dlouhou korunní trubkou. Plodem olivovníku je peckovice obsahující nejčastěji jedno tvrdé semeno.
Olivovník evropský (Olea europea) patří mezi nejstarší kulturní rostliny. Získává se z něj především velice kvalitní olej, ovšem i samotné plody jsou vyhledávanou pochutinou. Olivový olej se používá v potravinářství i průmyslu, zajímavostí je obliba dřeva afrického druhu Olea capensis, které je velice tvrdé a používá se na podlahy, ale i při stavbách domů apod.. Třeba v Jižní Africe se používalo k výrobě kopí.
Květ olivovníku
Zrající plody olivovníku
Pěstujeme olivovník
Olivovníky vyžadují hlinitopísčitou, mírně zásaditou půdu. Nesnáší přemokření a naopak je klidně můžete zapomenout zalít. Neublíží jim to. V zimě (v době vegetačního klidu) by půda měla být vlhká, nikdy však zcela mokrá. Navíc tyto rostliny nesnáší vlhký vzduch, což ale naopak vyhovuje jejich pěstování v suchých, vytápěných bytech. A přes léto jim pak dopřejeme letnění. Ideálním místem pro olivovníky jsou v zimě terasy, chodby a vůbec místa, kde budou ochráněny před mrazem, ale přitom budou mít dostatečně chladno. Jinak by jim totiž nevyrašily pupeny. Čili volíme nejlépe stanoviště o teplotě cca +10 °C a vlhkosti pod 50%.
Nejlepší je pořídit si více rostlin různých druhů, nevsázet jen na jednu oboupohlavní rostlinu. Hnojení je ideální zelené, čili třeba lehce kompostovaný zahradní bioodpad, ale jen zřídka. Tyto rostliny jsou zvyklé na drsné podmínky.
Jak jsme již uvedli výše, ohromnou výhodou olivovníků je snadné tvarování. Zkracujeme dlouhé větve, aby strom rostl, houstl, hutněl a netáhl se do výšky. Poté jej můžeme každé dva roky prosvětlovat.
Prvních oliv se dočkáme po cca pěti letech, ovšem především na rostlinách roubovaných. Budou však chutnat zcela jinak než ty, které si běžně kupujete, ale poživatelné jsou. Abychom je mohli konzumovat, musíme provádět maceraci plodů ve velmi silně slaném nálevu, jenom tak získají svou typickou chuť. Postupně se zvyšuje plodnost rostlin a úplně naplno plodí až po několika desítkách let. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, dumazahrada.cz, shutterstock.com
