Hodiny dřiny s motyčkou a nožíkem jsou jen málokdy doceněny trvalým výsledkem, a pokud si vypomůžeme zahradní chemií, škodíme tím nakonec zase sami sobě. Řešení? Pusťte se do nich nožem a vidličkou, hezky na talíři. Prohrát nemůžete.
Je to poněkud neotřelý model, ale ve většině případů naprosto funkční. Přístup, který přijde vhod: udělejte z protivníka hlavní chod! Anebo přílohu. Mnoho druhů klasických plevelů je totiž chutných a stravitelných, a když víte, na které se zaměřit, učiníte z marného boje vlastně další sklizeň úrody. A to je dost pozitivní řešení. Nejprve ale musíte bezpečně poznat svého nepřítele, než jej pro radost sobě i hostů upravíte a naservírujete. Na co si dát pozor?
- Vybírejte si opravdu jen ty druhy plevelů, které bezpečně poznáte. Je to navýsost praktická znalost, která se neztratí. Nikdy nevíte, zda nepřijde bída a hlad, nebo přísná dieta. A vědět, co vám na zahradě roste (i když je to jen plevel), to je prostě základ.
- Naučte se poznávat konkrétní jedlé části plevelů. Ne vždy je to kořen a květ. Obecně pak platí, že nejchutnější částí jsou mladé svěží lístky. Ostatně většina bylinek a jedlých listů si do našich kuchyní našla cestu právě takhle. Řada plevelů je stravitelná jen v určitou část svého vývoje.
- Testujte, zkoušejte a studujte. Každá rostlina, i ta označovaná jako plevelná, obsahuje spoustu minerálních látek a vitaminů. Není od věci mít jasno v tom, na co máte alergii, a do čeho se zrovna zakusujete. Ze začátku experimentujte opatrně, s malým množstvím vegetace.
- Berte jen plevele se známou minulostí. Co to znamená? Že nejlepší přehled o tom, jestli jejich listy nejsou chemicky ošetřené, máte jen na své zahradě. Sbírat je kolem velkých lánů, nebo na sousedově poli, může mít nepříjemné důsledky. Buďte rozumní, dbejte na hygienu.
Jitrocel kopinatý
Počítá se mezi léčivky, které se dost nešťastně motají mezi záhonky. Co s ním? Sníst! Můžete z něj vyrobit vynikající sirup, který se kvalitou může blížit tomu z javoru. Dá se z něj připravit vynikající salát, a jako aromatizér u dušených mas je nepřekonatelný. V chuti lehce kořeněný, exotický.
Jetel luční
Došla vám pažitka v truhlíku? Pak to, co hledáte, by mohl být například stonek jetele. Tedy, pořádná spousta stonků. Mladých a svěžích. Jeho chuť je trochu odlišná od toho, co většinou známe. Je totiž lehce nasládlý, z čehož asi mají králíci radost. Je dokonalou přízdobou i za syrova dochucovadlem.
Šťovík kyselý
Ano, je kyselý. Což ale není na překážku, pokud s tím dopředu počítáte. Osvěžující limonáda nakyslé chuti vás za parného jarního dne nakopne. Dá se z něj připravit i vynikající studená polévka, ve stylu gaspacho, nebo se hodí k proložení slaných palačinek. Jen prosím, nepřehánějte to s ním. Naše ledviny ho ve větším množství rády nemají.
Bez černý
Kdo by neslyšel o bezinkové šťávě, bezinkovém sirupu. Tahle křovina je množstvím svých zdravotních účinků doslova kouzelná. Pokud se ale přidržíme jednoduché úpravy, můžeme doporučit jeho hroznové květy ke smažení, k dochucení sladkých dezertů. A z bílých kvítků můžete udělat „designový“ posyp.
Bršlice kozí noha
Možná nevypadá, ale má blízko k mrkvi. Svou lehce kořeněnou chutí nám může ozvláštnit polévky a vývary. Říká se o ní, že umí čistit krev. Je to informace, kterou asi bude lepší nechat v kalendářích pro babičky. Ale chuť jí upřít nelze.
Kopřiva dvoudomá
Pálivý prevít? To určitě. Ale současně také nepřekonatelný zdroj vitamínů. Mladé zelené výhonky se mohou stát salátem, namixované s vodou pak vynikající jarní „limonádou“. Můžete z nich vyrobit třeba vegetariánské karbanátky nebo polévku. A pokud si dáte tu práci, i velmi funkční regenerační zábal pro zdravé vlasy. Pozor však na přidávání syrových, obzvláště mladých lístků, bez předchozího převaření. Dáte-li je třeba do hotové bramborové kaše, můžete si nepříjemně popálit ústní dutinu. Obzvláště pak malé děti.
Smetánka lékařská
Mladé pampelišky jsou poněkud nezdolné, když se růžice jejich listů pokoušíte vydolovat z dlaždic chodníku. Tím se ale samy přímo vybízejí k tomu, abyste je zařadili do salátu. Mezi rukolou (roketou setou) a mladou pampeliškou zase tolik rozdílů není. A pampeliškový med, sirup? Ideální.
Sedmikráska chudobka
Člověk prý jí hlavně očima. Ano, je to jedno z těch mouder ve stylu „k jídlu je všechno, stačí to jen drobně nakrájet“. Květy sedmikrásky vás tedy neohromí svou chutí, na to jsou dost nevýrazné, ale zapůsobí na vás svou přirozenou, jednoduchou krásou. Jako ozdoba pomazánek nebo třeba krémových polévek? Nepřekonatelné.
Popenec břečťanolistý
Je všudypřítomný, což bylo donedávna asi tak jediné pozitivní, co se o něm dalo říct. Ale pozor, pokud ho zařadíme do jídelníčku, máme se na co těšit. V kuchyni se používá čerstvá i sušená nať, přidává se do sušené zeleniny a masa. Čerstvým popencem ochucujeme omelety, tvarohové pomazánky, bramborové saláty, míchaná vajíčka, kořeníme jím i vařené brambory.
Pelyněk černobýl
Znalost využitelnosti pelyňku, plevele ruderálních stanovišť, se dlouho omezovala jen na výrobce domácích likérů, vyrábějících žlučovitě hořké alkoholické nápoje. Využít jej ale můžeme i při pečení nebo grilování tučného masa, když k nim svazeček několika stonků přiložíme. Velmi nevšedním způsobem jej provoní. Jako na středověké hostině.
Merlík bílý
Obchody se zdravou výživou momentálně prožívají boom údajně zázračné super-potraviny, zvané quinoa. Bez dlouhého napínání, jedná se o příbuzného našeho merlíku. Jeho pozitivních účinků si můžeme užít nikoliv ve formě semínek, ale špenátu z mladých lístků. Semínka má jedlá též, ale jejich sběr je vzhledem k velikosti dost náročný.
Merlík všedobr
Opláchnuté listy tohoto merlíku dokáží v chuti i vydatnosti normální špenát nahradit, a vlastně to nic nestojí. Často je také doporučován jako vydatný zdroj kyseliny listové (nečekaně) a prý je ideální rostlinou pro podporu tvorby mléka u kojících matek. Ptejte se laktační poradkyně a svého kuchaře.
Ptačinec prostřední
Patří mezi dost vytrvalé okupanty našich záhonků, které dokáže v rekordním čase dočista překrýt. Nemusí to být důvod k neradosti, v kuchyni si jej totiž oblíbíte. Můžete z něj vyrábět třeba zdravé pomazánky a saláty, protože je vynikajícím zdrojem vitamínu A a C. Chutná trošku podobně jako mladá kukuřice.
Křídlatka česká
S invazními druhy je problém. U nás se například zabydlela křídlatka japonská, prokřížila se s křídlatkou sachalinskou a výsledkem je plně adaptovaná křídlatka česká. Je to špatně? Pro přírodu to dobré zprávy nejsou, ale pro jedlíky je to lepší: z oloupaných mladých výhonků totiž můžete vyrobit „náhražku“ velmi drahého chřestu.
Vesnovka obecná
Na to, aby vám upřímně chutnala brokolice, musíte mít nejspíš nějaký zvláštní chuťový kanálek. Ale pokud jím disponujete, můžete se zaměřit i na plevelnou vesnovku. Dá se zpracovat do salátů, ale mnohem sympatičtěji na nás působí jako příloha k masu. Dodává mu lehce pikantní podtón, podobně jako hořčice. Je ji možné zapékat i na másle.
Svízel přítula
Z hlediska oblíbenosti ho řadíme někam k žahavým kopřivám. Ano, je to prevít. A nezaslouží si nic jiného, než sesbírat, důkladně omýt a rozsekat v mixéru na pomazánku. Tam je až překvapivě dobrý a užitečný. Sbírejte ale jen horní lístky, které jsou dostatečně šťavnaté.
Fantazii se v gastronomii ani na zahradě meze nekladou.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
