Plody lilku se mnoha zahrádkářům nepodaří vypěstovat, jelikož lilek je teplomilnou zeleninou s velmi dlouhou vegetační dobou a oni prostě vysejí semena příliš pozdě. Výsev lilku totiž končí cca v půlce března, čili právě nyní. Ovšem je třeba vyhnout se i dalším chybám - například chladnému stanovišti.
Lilek vejcoplodý (Solanum melongena), jinak též lilek baklažán, je teplomilnou zeleninou, která je příbuzná paprikám a rajčatům. A právě její teplomilnost v kombinaci s dlouhou vegetační dobou přináší při pěstování mnohé nesnáze.
Semena a výsev lilku
I semena lilku jsou podobná semenům příbuzných paprik, ovšem udrží si klíčivost 4 až 5 let. Tato semena vyséváme od poloviny února právě do půlky března a zásadně do kvalitního, humózního substrátu – 1 cm pod jeho povrch. Je též důležité, aby substrát neobsahoval choroboplodné zárodky napadající klíčící rostliny, proto je vždy lepší koupit zcela nový, ošetřený. Po výsevu semena přimáčkněte – respektive povrch substrátu – a poté zalijte přípravkem proti houbovým chorobám (např. Previcur). Poté výsev přikryjte průhlednou (resp. průsvitnou) fólií, aby se voda neodpařovala.
Stanoviště pro sadbu lilku baklažánu
Lilek baklažán potřebuje teplo a mnoho světla. Nejlépe je proto umístit nádoby na kus dřeva položený přímo na radiátor pod oknem směřujícím nejlépe na jih. Ideální je teplota 30 oC, minimálně pak 25 oC. Semena nám vzejdou za 10 až 20 dnů v závislosti na podmínkách. Nejlépe zajistěte každé rostlině vlastní nádobu s výživným substrátem – získá tak dostatek místa pro kořeny.
Sazenice lilku uprostřed mezi sazenicí papriky a rajčete - svými příbuznými
Jelikož jsou vzešlé sazenice ještě teplomilnější než papriky a rajčata, doporučuje se vysadit předpěstovanou sadbu do skleníku či fóliovníku. Ve volné půdě můžeme plody lilku vypěstovat jen výjimečně – třeba u stěny, která ve dne silně akumuluje teplo a v noci je vyzařuje. Maximem pro pěstování lilků ve volné půdě je cca 400 metrů nad mořem. Ale i tak raději zvolte skleník či fóliovník, abyste nebyli rozčarováni a do volné půdy rostliny případně přemístěte až po půlce května. Intenzivně lilek roste jen při stabilních teplotách vyšších jak 10 oC.
Venkovní výsadba
Venkovní stanoviště musí být slunné, nejlépe orientované na jih, bez průvanu a tedy chráněné a ideálně u zděné stěny akumulující ve dne teplo. Záhony je dobré na podzim pohnojit zetlelým organickým hnojem a případně i kompostem, jelikož lilek je velice náročný na živiny. Při výsadbě přidáváme hnojivo anorganické, které obsahuje důležité stopové prvky – například Cererit. Vzdálenost mezi rostlinami volte 40 x 40 cm a výsadbu proveďte hlouběji, čímž zmohutní kořenový systém. Pokud se rozhodnete pro výsadbu do skleníku či fóliovníku, platí stejné nároky na hnojení.
Péče o lilky ve vegetačním období
Rostliny lilku zaléváme méně často, ale vydatně a nejlépe měkkou odstátou vodou, přičemž jednou za týden (nejméně jednou za 14 dní) přihnojíme vícesložkovým hnojivem s vyšším obsahem dusíku, dokonce můžeme použít i silně naředěný roztok nakvašených slepičinců s vysokým obsahem dusíku a fosforu (právě fosfor zlepšuje kvetení lilku a nasazování plodů). Rostliny hnojíme jednou týdně až do poloviny května, poté hnojení zmírníme a zcela s ním ustaneme 14 dní až měsíc před sklizní.
Květ lilku
Plody lilku
Důsledně kolem rostlin plejte, aby jim plevele neodebíraly vláhu a živiny. Pokud si chcete pletí usnadnit, vsaďte na mulčování – mulč udrží v půdě vláhu a potlačí plevele. Pozor též na mnoho odnoží lilku – nechte rostlinám jeden či dva výhony a ostatní vyštípejte. Na každé rostlině nechte nejvýše 5 plodů, víc jich nedozraje a větší množství plodů by bylo na úkor kvality všech dozrávajících. U většiny odrůd je třeba přivázat každou rostlinu k opoře. Rostliny bývají vysoké a jejich plody jsou těžké, proto by se mohly bez opory polámat.
Pokud se na rostlinách objeví svilušky (pavučinky na listech), použijte například přípravek Omite.
Odrůdy lilků
Jestliže chcete dosáhnout lepší úrody, sežeňte si osivo hybridních odrůd. Tyto odrůdy jsou navíc i méně náročné. Za zmínku stojí například 'Giotto F1' - hybridní odrůda s velkými fialovými plody, která je navíc rezistentní vůči některým houbovým chorobám.
I do vyšších poloh je vhodná odrůda 'Český raný'. Jde o rostlinu s typickými fialovými plody velikosti většího vejce. Pozor však – právě v tomto případě nejde o odrůdu hybridní a její plody jsou menší, méně váží a rostliny dosahují menší výtěžnosti.
Pokud se rozhodnete pro klasickou americkou odrůdu 'Black Beauty', nechte raději na každé rostlině méně plodů – o to však budou větší a krásně dozrají.
Zajímavým zpestřením vašeho stolu, zahradního grilu i zahrady mohou být třeba vzácnější odrůdy 'Snowy' a 'Long Green'. Již z jejich cizojazyčných názvů vyplývá, že plody mají zbarvené bíle a zeleně.
