Dušičky (2.11.), respektive svátek Všech svatých (1.11.), jsou magickým obdobím, kdy dáváme veřejně najevo vzpomínku na své blízké, pokládáme na hroby pietní věnce, ovšem zdobíme podzimně laděnými věnci i svá obydlí. Mnohé hroby jsou doslova zaplaveny zapálenými svíčkami a proto jsou hřbitovy nádhernou podívanou i po setmění, nejen za dne, kdy se jednotlivé rodiny a příbuzní předhánějí ve výzdobě hrobů. Stačí se podívat, který hrob je prázdný a už je jasno, kdo upadl v zapomnění svých blízkých, či už prostě žádní nežijí, nebo žijí velmi, velmi daleko a e-mail či sms zesnulému prostě nepošleme.
Pietní věnce patří k dušičkám zcela neodmyslitelně. Člověk je tvor tvořivý a zvídavý a navíc je zde ještě další hybatel – trh. A záplava různě aranžovaných věnců z různých materiálů je před Dušičkami v květinářstvích, zahradnických centrech a jinde opravdu obrovská. Můžete však ušetřit a navíc prožít příjemné chvíle při sběru přírodních materiálů a aranžování pietního věnce. Některé materiály bude třeba nakoupit, ovšem je také možné najít téměř vše a nebo dokonce zcela vše v přírodě. Sběru přírodních materiálů se můžete věnovat třeba při rodinné procházce, stačí si s sebou vždy vzít košík, jako když jdete na houby. Jak si před Dušičkami vyrobit pietní věnec?
Vyhněte se plastu
Před výrobou věnce prosím hlavně zapomeňte na plast. Za prvé prostě nelze plastem nahradit přírodniny, aniž by to bylo poznat, za druhé se vám může stát, že nákup plastových surovin a ozdob převýší maloobchodní cenu profesionálem vyrobeného věnce z přírodnin. Z obchodu si stačí přinést základ pro věnec (ovšem i ten si můžete vyrobit sami, třeba z pružných větviček, stébel trávy, slámy a chvojí), vázací drát, tenký provázek a nebo sedlářskou nit, kleště či štípací nůžky, které již doma zajisté máte a případně tavnou pistoli, která se vám bude hodit vícekrát v roce.
Připravte si suroviny
Při sběru surovin a před výrobou věnce nezapomeňte, že některé přírodniny mohou být jedovaté. Pokud máte velmi citlivou pokožku, budete navíc potřebovat rukavice (třeba chirurgické, které přesně přilnou k ruce) a nezapomeňte na základní hygienické návyky. Pokud půjde o věnce venkovní, určené na hroby, ale i na vrata či vchodové dveře, vybírejte pouze takové přírodniny, které odolají povětrnostním podmínkám. Ne náhodou se mnohé věnce svým základem podobají, prostě není takových materiálů nekonečně mnoho. Především jde o větve stálezelených a neopadavých stromů a keřů: mahonie, buxus, zerav (túje), cypřiš, jehličnany. Při výběru jehličnanů též nezapomeňte, že některé prostě po čase opadají a pokud nemůžete hrob navštěvovat příliš často, raději se jim vyhněte. Jde o smrk, borovici, jedli a tis. Jestliže ale hřbitov navštěvujete pravidelně, vůbec si s tím nelámejte hlavu, než stačí opadat, bude výzdoba dušičková nahrazena výzdobou vánoční.
Dušičkový věnec
Dušičkový věnec
Koupit si, nebo vyrobit základ věnce?
Pro začátečníky bude nejjednodušší, když si kromě v přírodě nasbíraných, nařezaných a natrhaných surovin pořídí v květinářství základ věnce. Pokud chcete vyrobit věnec z chvojí a listů, zvolte základ z větviček, drátků, či slámy a pokud chcete do základu zapichovat slaměnky, statici a další ozdobný materiál, zvolte základ polystyrénový.
Základ dušičkového věnce si jednoduše vyrobíme například svázáním několika silnějších, ovšem pružných větví. Ohneme je a pevně spojíme vazačským drátem, načež základ vytvarujeme do kruhu (ale i jiného tvaru) a po obvodu vyztužíme drátky. Na větvičkách ponechte jehličí a listy, ovšem pozor, vybírejte v takovém případě pouze listnáč, který neopadá, a tím je dub. Jehličí a listí bude sloužit jako součást aranže.
Pro větší přehlednost uvádíme seznam použitelných materiálů v bodech:
Větvičky s plody: jehličnany se šiškami (šišky lze použít i samostatně), tis, šípky, pámelník, trnky, hložinky, jeřabiny, …
Větvičky stálezelených a neopadavých stromů a keřů: mahonie, buxus, zerav (túje), cypřiš, jehličnany (s výjimkou opadavého modřínu), …
Svazky zbarvených listů
Plody: ořechy, miniaturní dýně, kaštany, …
Dušičkový věnec
Věnec z vypichovaných květin
Vyrábíme dušičkový věnec
S výjimkou dubu, který neopadá a my proto můžeme použít celé větvičky, si připravíme zafixované svazky listů podle svého vkusu. Ideální je pro tento účel například javor, ale opadaných či opadávajících listů různých pěkných tvarů a barev najdeme mnoho druhů. Takto připravený svazek pak použijeme do věnce jako celek. Samozřejmě lze použít i jiné metody a postupy, například listy lze přivázat k základu a upevnit třeba tavnou pistolí a podobně. Fantazii se meze nekladou. Stejně tak si můžeme do svazků či svazečků připravit suché květy a květiny a větvičky s plody. V případě listů musíme počítat s tím, že mnohé ještě změní barvu, je tedy třeba zapojit „oko citlivého přírodního pozorovatele.“
Při výběru přírodnin a jejich barev a odstínů je třeba brát ohled nejen na to, jaké materiály máme k dispozici, ale též pro jakou osobnost je věnec určen. A pozor, vždy volíme květiny pietních barev, tedy laděné do fialové, nachové, bílé, případně je ladíme do jednoho tónu, který ladí s ostatními použitými přírodními materiály. Určitě není pro pietu vhodná kombinace zelené, červené a zlaté barvy, která se nám bude hodit až na Vánoce, stejně jako stuhy uvázané do tvarů mašlí. Též není vhodné přibarvovat či přebarvovat podzimní přírodniny pro potřeby dušičkového věnce. Vánoční věnec snese mnohem víc.
O věnci lze uvažovat též jako o podzimní vkusné výzdobě exteriérů a interiérů
K připravenému základu přivazujeme svazky a svazečky přírodnin vázacím drátkem či pevným, ale tenkým provázkem a nebo sedlářskou nití. Děláme to omotáváním kolem základu věnce. Svazky je vhodné klást na základ střechovitě, kdy každý postupně přidávaný materiál vždy překryje předchozí spoj. Věnec pak bude navíc pevný – neroztrhá se nám.
Jakmile je základ zaplněn, přistoupíme k dotvarování a opravám, například míst s řídkou vazbou. Nyní jsme již na detailech bazírujícími výtvarnými umělci, kteří tu přidají, tu uberou, tu zpevní. Obzvláště na pevné vázání musíme klást důraz po celou dobu výroby věnce. Pokud chceme nakonec použít pro dozdobení některé plody (například ořechy), použijeme tavnou pistoli.
Jakmile je dušičkový věnec hotov, uložíme jej na vlhké místo a co nejdříve položíme na hrob. Aby věnec vydržel co nejdéle, je možné uložit jej do zcela průhledného, tenkého, igelitového pytle, ovšem znáte to –igelit, plast, …
O věnci lze uvažovat též jako o podzimní vkusné výzdobě exteriérů a interiérů
Odstíny podzimu
Hřbitov o Dušičkách
Halloween spíše připomíná satiru na poctu mrtvým
Kde se vzaly Dušičky
Dušičky mají více běžně užívaných synonym: Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých. Pro římskokatolickou církev (ale třeba i církev československou husitskou) je 2.11. dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé.
Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých, který slavíme v dnech, kdy Keltové slavili konec roku - svátek Samhaim, což bylo v noci z 31. října na 1. listopadu. Keltové vnímali Samhain jako období, kdy se stírá hranice mezi světem živých a světem mrtvých. Věřili, že se v tuto dobu duše zesnulých vracejí na zemský povrch, a živí zase mohou navštívit podsvětí. Čili může dojít k setkání živých a mrtvých. Živí proto ukazují mrtvým světlem cestu – v dnešní době zapalujeme svíčky. Ovšem tradice zapalování ohňů (svíček) je keltská i slovanská. Slované pro změnu věřili, že oheň očišťuje a světlo nás pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy. Je nasnadě, že tradiční keltský svátek Samhaim se nejvíce podobá svátku zvanému halloween. A dnes je pravdou, že mnohde spatříme strašidýlka z vydlabaných dýní i u nás, byť jde jen o jeden z průvodních znaků svátku halloween. Na druhou stranu ustoupil svátek Samhaim kdysi křesťanům – s nástupem křesťanství byl nahrazen svátkem Všech svatých (1.11.) a Dušičkami ve smyslu oslavy (2.11.). Dušičky se slaví od 10. století, kdy se tímto svátkem snažil clunyjský opat Odilo čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ovšem až od 12. století můžeme hovořit vyloženě o katolickém svátku, jehož rozšiřování mělo další vývoj. Až papež Benedikt XV. rozšířil tento svátek pro celou církev s ohledem na první světovou válku, ve které zemřelo obrovské množství lidí. Pořádaly se průvody na hřbitovy, zdobily se hroby a podobně.
