Ve sklenících je vhodné pěstovat především teplomilnější zeleninu, problém zde však bývá s prostorem, běžné skleníky nejsou příliš rozměrné a jen obtížně pak do skleníku dostaneme vše, co zde chceme pěstovat. Navíc bývá obtížné skloubit nároky různých druhů zeleniny.
Každý rostlinný druh má své specifické nároky na prostor, závlahu, výživu, světlo, ale i vlhkost a pohyb vzduchu. A obzvláště ve stísněných prostorech skleníků je nadmíru těžké všem zde pěstovaným rostlinám vyhovět. Skleníky jsou vlastně relativně malými uzavřenými prostory mnoha funkcí. Každá rostlina zde musí najít své místo a vyžaduje konkrétní péči.
Klíčové je tedy vhodné osazení skleníku a to nejen ve smyslu volby rostlinných druhů, ale i jejich počtu. Vůbec není od věci nakreslení osazovacího plánu, kdy zároveň promýšlíme prostorové nároky rostlin po celou dobu vegetace a nároky na světlo, podle kterých necháme konkrétní druh stínit jiné.
)
Pěstební plochy ve sklenících mívají obvykle záhony do tvaru U a nebo jako dvě rovnoběžky podél stěn. Ty širší pak mohou mít další záhon i uprostřed. Velmi praktická je realizace základů pro konstrukci skleníku tak, abychom zde rostliny pěstovali na vyvýšených záhon a při péči o záhony se nemuseli ohýbat.
Pokud nemůže mít pěstební plocha tvar písmene U, je to z toho důvodu, že má skleník dva vstupy. Na jednu stranu tak přicházíme o kus záhonu, ovšem o to lepší je větrání skleníku. Naprostým neštěstím jsou skleníky s jedním vstupem a jedním či dvěma otevíravými okny. Prostě nevyvětratelné a za největších veder je zde doslova nedýchatelno, i když skleník přistiňujeme. Pokud ale máme skleník se záhony do tvaru U, získáváme ideálně členěnou pěstební plochu, je však třeba zajistit dostatečné větrání dostatečným počtem otevíravých oken. Při výběru skleníku na nich prostě nešetřete.
)
Nejčastěji pěstovanými plodinami ve skleníku jsou rajčata, salátové okurky a papriky, v předjaří se zde vysévají rajčata a saláty, načež jsou nahrazeny či doplněny a později až nahrazeny právě plodovou zeleninou. Pěstují se zde například i kedlubny (ideálně mezi saláty). Ovšem neprohloupíme také například patizonem a nebo lilkem. Určitě do skleníku nepatří cukety a dýně s velkými nároky na prostor, rebarbora, která je vytrvalá a časem též obroste velkou plochu. Na druhou stranu se do skleníku hodí například jedna rostlina vinné révy, kterou povedeme po štítem skleníku a bude nám tak vytvářet příjemný stín.
)
Vinná réva má ve skleníku pro svůj růst ideální teplotní podmínky a ideální vlhkost, hrozny nám zde dozrají dříve a navíc jsou chráněny před hmyzem a především ptáky. Pod přistíněním vinnou révou se výborně daří například rajčatům. Prodávají se přitom odrůdy vinné révy určené přímo pro skleníky. Vypěstované hrozny pak využijeme jako ovoce, víno z nich vyrábět nebudeme.
Salátové okurky a rajčata vyvazujeme ve skleníku na výšku, čímž získáme místo ve spodním patří a to je třeba zaplnit nižšími druhy. Určitě se sem nehodí papriky, ty je třeba dát na samostatnou vymezenou plochu a nepřehánět to příliš s hustotou jejich výsadby. Rostliny by se nám příliš táhly vzhůru, byly by křehké (a že papriky jsou již tak velice křehké) a plodily by méně.
)
Do přízemí se mezi rajčata hodí saláty a kedlubny, kterým necháme okolo sebe prostor vždy o průměru cca 20 cm. Hodí se sem však také ředkvičky, cibule, některé druhy mrkve, řeřicha, kopr, kmín a bazalka. Je třeba zvážit, zda zde chceme druhy s delší vegetační dobou, které poskytnou v sezóně jen jednu sklizeň a nebo druhy, které můžeme pěstovat opakovaně.
Například saláty, ředkvičky a řeřichu můžeme pěstovat opakovaně ve vlnách, sklízet je můžeme podle odrůdy za 20 až 40 dní. A pokud je pak teplý podzim, dozrají nám ve skleníku i ty rostliny, které vysejeme na začátku září. Na rozdíl od salátu a kedlubnů je však třeba vysévat ředkvičky, řeřichu a třeba baby mrkve do řádků, v nichž nám porostou až do zralosti.
)
