Pěstování pokojových kapradin není nijak extrémně náročné, ovšem péči samozřejmě vyžadují a tato péče se od ostatních pokojových rostlin trochu liší. Víceméně jde o odolné rostliny, nesmíme zapomenout, že přesličky, plavuně a kapradiny jsou na zemi cca 400 miliónů let a udržely se dodnes a to je co říct. Některé druhy kapradin se vyskytují v přírodě tropů a jejich výskyt se liší podle kontinentů, jiné najdeme ve volné přírodě dokonce i u nás. Na světě již bylo pojmenováno okolo 10 000 druhů kapradin, ovšem naprostou většinu z nich nemůžeme pěstovat v našich bytech. Které však ano?
Kapradiny najdeme v deštných pralesech, horských lesích, vysoko v horách (i více jak čtyři tisíce metrů vysoko) a dokonce i v Grónsku, na Aljašce a na Islandu, což je naprostý protipól tropických deštných lesů. Některé rostou na stromech, jiné na zemi a jiné na skalách. Prostě se za tu dlouhou dobu, co jsou na Zemi, přizpůsobily snad všem možným podmínkám.
Kapradiny vybíráme podle nároků na pěstování
Druh kapradiny, kterou chceme pěstovat v interiéru, vybíráme podle nároků na pěstování. Větší výběr bude mít majitel vytápěného skleníku či zimní zahrady, kde je hodně světla, teplo a vlhko, my ostatní se musíme smířit s výběrem výrazně omezeným.
Když se v domech topilo obyčejnými kamny, dařilo se kapradinám v každém bytě. Sálavé teplo a vzdušná vlhkost jim vyhovují. A právě dnes v mnoha bytech vzdušná vlhkost prostě chybí, respektive je příliš nízká. Jinak jsou ale kapradiny rostlinami nenáročnými, rostou rychle, nejsou drahé a jsou pěkné.
A právě kvůli problémům se vzdušnou vlhkostí v bytech si lze pořídit vhodný zvlhčovač vzduchu – třeba fontánku, nádoby, které zavěsíme na radiátory a doplňujeme do nich vodu a podobně. A pokud máte v koupelně dost velké okno, klidně můžete kapradinu umístit na jeho vnitřní parapet. V létě jim pak zachutná pobyt na dešti, nikoli už ale v horku, v rozpálené zahradě.
Teplota, substrát, voda
Kapradiny vyžadují teploty nad +15 °C, teplomilnější druhy pak alespoň běžnou teplotu pokojovou. Mají rády lehčí a vzdušnější substrát (obzvláště epifyty), kyselejší půdní reakci, kterou dosáhneme přídavkem rašeliny či kůry a při zalévání zásadně odstátou vodu bez chlóru. Dobrá je též měkká voda dešťová a ta z kohoutku je nejlepší převařená a již vychladlá. A pozor – takovou vodu vyžadují k zálivce i rosení. Právě tento fakt mnozí pěstitelé neví a diví se, že jim kapradina hyne. Příčinou je chlór!
Nephrolepis
Asplenium nidus
Jaké kapradiny se hodí do bytu?
Netíky (Adianthum)
Z netíků jsou do běžných bytů vhodné například druhy Adianthum hispidulum, Adianthum raddianum a Adianthum reniforme. Většina netíků se od ostatních kapradin liší požadavkem na substrát. Vyžadují jej alkalický, čili směs listovky, jemného štěrku a mletého vápence.
Adianthum hispidulum pochází z jižní Indie, východní Afriky a tichomořských ostrovů, kde roste v tropických lesích i na skalách v otevřené krajině. Rozrůstá se oddenky, má paprsčitě rozložené, dva až třikrát zpeřené, husté listy, drsné a matně zelené, což způsobuje ostnaté ochlupení. Tento druh dobře snese i suchý vzduch, čili do bytu s ústředním topením je ideální. Můžeme dokonce hovořit o nejvhodnější kapradině pro pěstování v interiérech!
Netík Raddyho (Adianthum raddianum) - pochází z tropických deštných lesů Střední a Jižní Ameriky, kde roste většinou na zemi, jen výjimečně jako epifyt na jiných rostlinách. Šlechtěné kultivary bývají menší než tento druh v přírodě, kde dorůstá až 60 cm. Tento netík má velice jemné olistění – tenoučké a měkké listy s tenkými, ale tuhými a pružnými řapíky. Prodávají se různé kultivary, které se liší svými nároky na vlhkost vzduchu. Pokud chceme, aby měl tento netík velké listy vhodné do květinových vazeb, musíme si pořídit poloteplý a mírně zastíněný skleník. s mírným zastíněním. Tento netík nevyžaduje alkalický substrát, naopak potřebuje směs kompostu a rašeliny.
Netík ledvinitý (Adianthum reniforme) nevypadá jako klasická kapradina, má pouze menší, tuhé, ledvinovité listy na drátkovitých řapících. Řapíky dorůstají délky 5 až 15 cm. Pochází z Makaronésia, africké Keně a z Komor, kde roste na čedičových skalách v nadmořské výšce až 1000 m. Má proto rád nižší teploty a mlhu, čili bude se mu dařit v chladnějším bytě či skleníku, pozor ale na prudké rozdíly teplot a průvan.
Adiantum raddianum
Adiantum raddianum
Sleziníky (Asplenium)
Ze sleziníků jsou do běžných bytů vhodné například druhy Asplenium nidusa Asplenium antiquum. Sleziníky vyžadují směs velmi humózní půdy a štěrku.
Sleziník hnízdovitý (Asplenium nidus) je celolistou kapradinou s protáhlými kopinatými listy a krátkým dřevnatějícím stonkem. Listy vyrůstají z nálevky a svým uspořádáním připomínají hnízdo. Tato kapradina si ve volné přírodě vystačí sama se sebou – dovede totiž žít jen z vlastních zaschlých a spadaných částí, které se zachytí v nálevce, kde se mění v humus. Vlastně pojídá sama sebe. Sleziník hnízdovitý roste na zemi i stromech v tropických částech Asie, tichomořských ostrovů a východní Afriky. Z míst jeho původu je patrné, že vyžaduje vlhký vzduch, jinak je napadán škůdci. Pozor však na druhou stranu na přemokření substrátu.
Asplenium antiquum má podobné vlastnosti a nároky na pěstování jako sleziník hnízdovitý. Jeho listy jsou však kratší a výrazněji řapíkaté. Oblíbený je kultivar Victoria se zvlněnými a kruhově rozprostřenými listy.
Asplenium nidus
Asplenium viviparum
Další kapradiny
Pelea (Pellaea rotundifolia) pochází z Austrálie. Její listy jsou posazené souměrně z obou stran osy listu a připomínají malé, tmavě zelené knoflíky. Po celý rok má ráda světlé a slunné stanoviště (pozor ale na úpal) a snese i sušší vzduch (nikoli stálé sucho), běžně jí vyhovují pokojové teploty. Pelea roste v přírodě ze země, netrpí nemocemi a škůdci a dobře se množí dělením trsů.
Křídelnice (Pteris cretica) je mohutná kapradina mnoha odrůd, dokonce i s pestrými listy.
Zaječí tlapka (Davallia) je typická šplhavými ochlupenými oddenky. Je velice náročná na vlhkost vzduchu a pokud o ni dobře pečujete, roste velice bujně. Je-li tento růst až příliš bujný, potlačíme jej poklesem zimních teplot.
Parožnatka (Platycerium bifurcatum) je efektní závěsná kapradina se dvěma různými formami listů. Obalové listy jsou sterilní a mají podpůrnou funkci, přičemž shromažďují živiny a vodu a časem zetlí, čímž tvoří humus. Ty druhé – okrasné listy – jsou plodné a někdy i metr dlouhé, laločnaté a klenutě přepadávající. Parožnatka se hodí do závěsných nádob či k pěstování na kůře. Starší a větší rostliny je vhodnější pěstovat v laťkových košících. Vyhovuje jí polostinné až světlejší stanoviště a teploty vyšší jak 15 oC. A pozor, na rozdíl od většiny ostatních kapradin nesnáší rosení na list stejně jako naopak přeschnutí. Zvlhčujeme proto substrát ponořením rostliny do měkké vody.
Aglaomorpha coronans pochází z tropických deštných lesů Indie a Bangladéše, kde roste ve výškách až 1200 m.n.m. Je velice odolná nižší vzdušné vlhkosti a kolísající vlhkosti půdní, ovšem vyžaduje humózní půdu a dostatek světla. Tuto kapradinu pěstujeme v zavěšené nádobě.
