Venkovní práce se v zimě přemisťují do interiérů, ovšem pouze těch domů, kde nejsou nutné z důvodů nadměrné vlhkosti radikální sanace. Velmi frekventovanou činností je rekonstrukce bytových jader a vůbec rekonstrukční práce a stavební úpravy v bytových domech. Vhodná je však i realizaci podkrovního bydlení, především pak výstavba suchou cestou – izolace, palubkové obklady či sádrokartony. Usazovat lze i mnohá okna, pokud není třeba dočišťovacích zednických prací a tedy mokrých procesů výstavby. Samostatnou kapitolou je výstavba montovaných domů, především pak dřevostaveb, která může probíhat po celý rok. Chladné zimní počasí není v tomto případě žádnou překážkou. Podmínkou jsou samozřejmě již realizované základy. Víceméně však lze v zimě venku i betonovat nebo zdít. Za jakých podmínek?
Oficiálně považujeme za zimní období dny od 1 listopadu do 31. března, není však výjimkou, že zima přijde dříve a odejde později. A problém nízkých teplot trápí stavaře, svépomocné stavebníky a domácí kutily vlastně nejvíc. Zcela budou muset na venkovní práce zapomenout například amatérští zahradní natěrači. Za jakých podmínek je možné provádět v zimě venkovní stavební úpravy a jaké?
Betonování v zimním období
Pokud klesnou venkovní teploty pod + 5 °C, zpomaluje se hydratace cementu. Jsou-li teploty pod bodem mrazu, hydratace cementu se prakticky zastaví. A tomu odpovídá i znění platných norem:
teplota čerstvého betonu nesmí být v době dodání na stavbu nižší jak +5 oC (ČSN EN 206-1 Beton - část 1: specifikace, vlastnosti, výroba a shoda, článek 5.2.8.)
teplota povrchu betonu nesmí klesnout pod 0 oC, dokud materiál nedosáhne pevnosti v tlaku, kdy může mrazu odolávat bez poškození materiálu – více jak 5 Mpa (ČSN EN 13670 Provádění betonových konstrukcí)
Při betonáži za nízkých teplot proto musíme zabránit především promrznutí betonu. Vliv přitom má nejen výše venkovních teplot, ale i síla větru, déšť či sněžení, objem a tvar betonové konstrukce. Při výrobě a dopravě betonu se buďto používá ohřátá záměsová voda, ohřáté kamenivo či obojí zároveň, příměsové plastifikátory, mravenčan vápenatý, fólie na přikrytí zrajícího betonu a zákrytový polystyren.
Betonování základové spáry, provádí se nejpozději na přelomu podzimu a zimy, s ohledem na aktuální počasí
Tuhnutí a tvrdnutí betonu ovlivníme za nízkých teplot použitím materiálu, který vytvoří více hydratačního tepla, použitím cementu s vyšším obsahem slínku, použitím cementu s rychlým počátečním náběhem pevnosti, nebo použitím přísad, které urychlují tuhnutí a tvrdnutí betonu. Konstrukci navíc můžeme zakrýt fólií či bedněním, pokud beton zaplachtujeme, můžeme foukat pod plachtu horký vzduch, použít však lze i elektrický ohřev betonu v bednění.
Nezapomeňte, že betonárka, která beton dodává, nenese v tomto případě žádná rizika. Předem na ně budete upozorněni a rizika poté přebíráte na sebe, byť provede betonáka veškerá opatření včetně ohřevu záměsové vody a kameniva a přidání urychlovače. Pokud dojde při tuhnutí a tvrdnutí betonu k zastavení hydratace cementu, sníží se pevnost betonu a je tak degradována jeho třída. Neexistuje žádná přísada, která by zastavení hydratace betonu zamezila. Beton je třeba uložit do realizované stavební konstrukce co nejrychleji od okamžiku, kdy je vyroben a musí být dokonale zhutněn (vypudíme vzduchové bubliny). Při zrání vyžaduje beton dostatečnou vlhkost, čemuž suchý a mrazivý vzduch zrovna nepomáhá, zrající beton prostě nesmí vyschnout. Proto je nejvhodnější zabránění odpařování vody položením fólie. Pokud je vlhkosti nedostatek, pokropíme povrch betonu ohřátou vodou.
Při betonování v chladu prostě nesmíme udělat sebemenší chybu. Pokud si chceme beton vyrobit sami v potřebném množství a budeme míchat přísady urychlující jeho zrání, je třeba přesně dodržet uvedený postup a poměr (pokyny k dávkování jsou na balení přípravku). Používají se takzvané plastifikátory, které umožní snížit množství záměsové vody (až o 15%) či sníží dávku cementu. Proces tuhnutí a tvrdnutí betonu pak urychluje mravenčan vápenatý, respektive přípravek na jeho bázi, který zrychluje hydrataci cementu. Minimalizujeme tak nebezpečí popraskání betonu mrznoucí vodou a zastavení probíhající hydratace. Kromě přikrytí tohoto betonu fólií je pak vhodné konstrukci obložit polystyrenem, nebo pod fólii také ještě přifoukávat horký vzduch (záleží na typu konstrukce).
Betonování ztraceného bednění
Vybetonovaný bazén
Zdění v zimním období
Pro zdění se v zimě používají směsi, které lze použít až do -5 oC, ovšem s minimem vody či zcela bez vody. Cihly či tvarovky musí být zcela suché, nesmí se kropit. Navíc nesmíme stavební konstrukce vystavit dešti a sněžení. Použijeme pouze takový zdící materiál, který byl uskladněn mimo venkovní prostředí, nebo byl venku alespoň neprodyšně přikryt fólií. I po vyzdění chráníme čerstvé zdivo nepromokavou folií, teploty přitom nesmí 14 dní klesnout pod -5 °C. Pomoci si navíc můžeme ochrannou vrstvou polystyrénu (stejně jako v případě betonu) silného alespoň 5 cm. Pak může teplota krátkodobě klesnout i na -10 °C. A nezapomeňte na předehřívání záměsové vody, pokud teploty klesnou pod 0 oC. Teplota záměsové vody by měla být cca 30 oC. Jakýkoli riskantní stavební postup musíme zaznamenat do stavebního deníku!
Zdění
Usazování oken
K zimnímu usazení oken je třeba použít zimní PU pěny, se kterými můžeme pracovat opět až do -5 °C. Před aplikací však musí být pěna uložena alespoň 12 hodin v pokojové teplotě. Zapěnovanou spáru přitom nesmíme vlhčit. Čím nižší je venkovní teplota, tím déle zimní PU pěna tuhne. Místo běžných dvaceti minut může jít až o hodiny. Použít lze též zimní tmely, opět však musíme vybrat vhodný výrobek a důkladně prostudovat technické listy. Běžné tmely nesmíme použít za teplot pod bodem mrazu.
Barvy, laky, nátěry
V každém případě v zimě nenastartují dvousložkové barvy (polyuretanové či epoxidové), nenastartuje reakce mezi tužidlem a pojidlem. Normální aplikační teplota je u nich nad 15 °C. I ostatní nátěrové přípravky by se neměly používat za teplot nižších jak +15 oC. Počítejte také s tím, jak dlouho barva zraje, a že noční teplota výrazně klesne. Méně problematické jsou lazurovací laky (například u nás běžný Luxol). Dřevo však natáhne méně laku a jeho ochrana proto bude nižší. Více nátěry nic nedoženeme, jen vyhodíme peníze oknem. Přebytečný lak je navíc třeba ze dřeva setřít, jinak vznikne na povrchu dřeva praskající vrstva laku – naprosto bezúčelně. Pokud je to jen trochu možné, počkejte raději s rizikovými pracemi až na jaro!
