Nenáročné na pěstování, ideální do smíšených trvalkových záhonů, dlouze kvetoucí, ale také vhodné k řezu do vázy. Kdo by na první pohled řekl, že právě jarmanky jsou blízkými příbuznými známé kořenové zeleniny, obyčejné mrkve, ale třeba i kopru a kmínu.
Jarmanky mají mnoho příbuzných
Jarmanka (Astrantia) je rod planě rostoucích i šlechtěných okrasných rostlin z čeledi miříkovité (Apiaceae), dříve též mrkvovité a nebo okoličnaté podle typického květenství. Kromě známé mrkve patří do této čeledě také například kmín, kopr, koriandr, kerblík, bolševník, pastinák, tořice, miřík celer a mnohé jiné. Výčet by byl opravdu dlouhý, jelikož čeleď miříkovité zahrnuje více jak 420 rodů a 3500 rostlinných druhů, jde o jednu z nejvýznamnějších rostlinných čeledí. A jedna věc je pro miříkovité jakožto společný rys důležitá, jde o rostliny, jejichž květy nabízí mnoho nektaru a proto jsou navštěvovány širokou paletou různého létavého hmyzu včetně motýlů. Pro zahrady jsou proto kvetoucí miříkovité doslova zázrakem, který přináší život. A ani nemusíte vlastnit zrovna motýlí keř.
)
)
Eurokavkazská cestovatelka
Jarmanky, tyto volně rostoucí trvalky, jsou ideální do smíšených trvalkových záhonů, přičemž v naší přírodě se vyskytuje jediný druh, jarmanka větší (Astrantia major), která je všeobecně druhem nejrozšířenějším a nejznámějším. Jde o rostlinky poměrně nenápadné, šlechtěné kultivary však nabízí pravý opak. V přírodě jarmanky dorůstají do výšky okolo jednoho metru, mají ale jen drobné, světle růžové až nafialovělé květy se zeleným nádechem, které se objevují od druhé poloviny května.
)
Výskyt jarmanek v přírodě střední Evropy je vzácnější a nerovnoměrný, místy jarmanky zcela chybí. Jejich rozšíření začalo zřejmě od jižní a střední Evropy až po tu východní a dále na Kavkaz a jeho okolí. Pravděpodobně čtyři druhy pochází převážně z Evropy a šest druhů z oblasti eurokavkazské. Postupně byly jarmanky rozšířeny i do Evropy západní a severní a také do Severní Ameriky.
Nároky na stanoviště a pěstování
Jarmankám nejlépe vyhovují vlhká stanoviště v polostínu a půda propustná a výživná. Je třeba si uvědomit, že v přírodě tyto rostliny najdeme na vlhčích lesních mýtinách a v lužních společenstvech – na okrajích lužních lesů. Ideální je třeba vlhčí kout zahrady pod nově vysázenými stromy s ještě řídkou korunou a nebo po okrajích kruhů kopírujících šířku koruny stromů. Polostín sice jarmanky preferují, ale zcela ve stínu špatně kvetou. Vysazovat lze jarmanky třeba společně s některými druhy kakostů, se kterými si navzájem nekonkurují.
)
)
Jinak si můžeme vybrat z široké nabídky intenzivně zbarvených okvětí a listenů. Množení se provádí často dělením trsů, jelikož při množení ze semen rostliny většinou nemají vyrovnané vlastnosti. Provádí se také pěstování in vitro. U některých odrůd se ale dokonce setkáme v zahradě s množením samovýsevem.
)
)
Množení rostlin in vitro
In vitro znamená „ve skle“ a jde o moderní laboratorní techniku rozmnožování rostlin. Používají se uzavřené skleněné či plastové nádoby (proto in vitro), do kterých jsou rostliny umisťovány ve speciálním boxu s proudícím filtrovaným vzduchem (flow-box). Tato metoda je založena na „totipotenci“ rostlinných buněk, což znamená, že buňka z kterékoli části rostliny je schopna vytvořit za určitých podmínek celou kompletní geneticky totožnou rostlinu. Nejčastějšími segmenty rostlin pro založení kultury jsou pupeny, stonky, části listů, kořeny, květy. Tyto části lze nepřetržitě dělit na další a další, čímž se získává velké množství rostlin. Často se tato metoda používá právě při množení trvalek. (Zdroj: zahradaweb.cz)
)
Popis jarmanek
Tyto vytrvalé rostliny vyrůstají ze silně aromatických oddenků, které postupně dřevnatí. Disponují sympodiálně se větvícími přímými lodyhami, které jsou vysoké až 1 metr a nesou dlanitolaločnaté, pilovitě vyřezávané listy. Na vrcholech lodyh pak rostou drobné květy v jednoduchých okolících, které jsou sestaveny do vrcholičnatých květenství. Jednotlivé květy jsou pětičetné a jsou lemované bílými a nebo barevnými listeny. Listeny mohou být stejně dlouhé a nebo delší než okvětí. Vytrvalé kališní lístky jsou někdy delší než korunní a stejnou délku má často i pět tyčinek a dvě čnělky. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem, který hledá nektar.
)
Plodem jsou silně žebernaté dvounažky s nezřetelným karpoforem. Dvounažky se ve zralosti poltí na dvě úzce eliptické nažky dlouhé cca 5 mm, které mají na hřbetní straně pět osténkatých žeber. Na vrcholu plodu najdeme zbytek po čnělce a kališních lístcích. Rostlina se v přírodě šíří právě nažkami (větrem či vodou, plavat vydrží i několik dnů), které dozrávají od konce srpna až do podzimu. Nové rostliny se pak objeví od dubna dalšího roku a v dalším roce vykvetou.
Druhy jarmanek
- Astrantia bavarica F. W. Schultz
- Astrantia carniolica Jacq.
- Astrantia colchica Albov
- Astrantia major L.
- Astrantia maxima Pall.
- Astrantia minor L.
- Astrantia pauciflora Bertol.
- Astrantia pontica Albov
- Astrantia trifida Hoffm
)
)
)
)
Šlechtěné kultivary jarmanek nabízejí širokou škálu rostlin lišících se výškou, barvou květů i dobou kvetení. Lze si vybrat mezi druhy vysokými pouze cca 30 cm, ale i 90 cm a více. Vykvétají od druhé poloviny května do září v barvách od bílé přes jemně růžovou až po cyklámen nebo vínovou a vždy s jemně zeleným nádechem.
