Pokud nevyhodíte vrcholovou růžici tohoto plodu, až si jej koupíte, můžete se z ní pokusit vypěstovat novou rostlinu. A když o ni budete dobře pečovat, bude i plodit. Dokonce může být chuť a vůně takto vypěstovaného ananasu i lepší než toho, který si koupíte v obchodě. A nebo je to jen zdání? Co si člověk vypěstuje, toho si i více váží a cení. Je však pravdou, že exportované plody se kvůli trvanlivosti trhají ještě nezralé a poté se zchlazují, což u zcela dozrálého „domácího“ ananasu dělat nemusíte.
Ananas (výraz pochází od jihoamerických indiánů – anana, což bylo pošpanělštěno na ananás) je tropické ovoce z čeledi bromeliovitých. U nás se dnes setkáme nejčastěji s ananasy označenými jako ’Extra Sweet’, což je kultivar vyšlechtěný na Havaji pod názvem Del Monte. Jeho plodenství vzniká splynutím sousedních bobulí, které se vyvíjí ze semeníků jednotlivých květů, které jsou nahloučené okolo osy květenství tvořící zdřevnatělé vřeteno ananasu. Plodenství je pokryto tuhou, kožovitou, voskovitou kůrou, která tvoří na povrchu typickou šestiúhelníkovou strukturu. Na jedné rostlině se vždy vytvoří jen jedno plodenství a po jeho dozrání rostlina nejčastěji hyne. V tropech a subtropech se ananasovníky pěstují na plantážích, kdy jsou dva řádky od sebe vzdálené 50 cm a rostliny vysazované do sponů 30 cm.
Ovšem ananasovník je poměrně velká rostlina (jednotlivé listy mohou být dlouhé až metr) a v bytě se plodu dočkáme nejdříve za 3 roky, proto se připravte na potřebu dostatku místa už kvůli jedinému plodu. Ideální je samozřejmě vytápěná zimní zahrada orientovaná na jih. Pokud je dost prostorná, vejde se tam rostlin i více. Listy ananasovníku mají na koncích ostré háčky, tak pozor – do bytu s malými dětmi se tato rostlina nehodí stejně jako kaktusy. V zimní zahradě nesmí v zimě klesnout teplota pod 15 oC, aby se zde ananasovníku dařilo.
Ovšem pěstováním ananasovníku začneme už v obchodě. Musíme koupit co nejčerstvější plod, vůbec nezáleží na tom, jak je velký a krásný. Důležitý je především stav vrcholové listové růžice – ta nesmí být oschlá a pomačkaná a musí mít živý, nepoškozený střed, nezáleží však na její velikosti. Pokud zatáhnete za lístky, nesmí se z růžice uvolnit.
Ovšem ananasovník je poměrně velká rostlina (jednotlivé listy mohou být dlouhé až metr) a v bytě se plodu dočkáme nejdříve za 3 roky, proto se připravte na potřebu dostatku místa už kvůli jedinému plodu. Ideální je samozřejmě vytápěná zimní zahrada orientovaná na jih. Pokud je dost prostorná, vejde se tam rostlin i více. Listy ananasovníku mají na koncích ostré háčky, tak pozor – do bytu s malými dětmi se tato rostlina nehodí stejně jako kaktusy. V zimní zahradě nesmí v zimě klesnout teplota pod 15 oC, aby se zde ananasovníku dařilo.
Ovšem pěstováním ananasovníku začneme už v obchodě. Musíme koupit co nejčerstvější plod, vůbec nezáleží na tom, jak je velký a krásný. Důležitý je především stav vrcholové listové růžice – ta nesmí být oschlá a pomačkaná a musí mít živý, nepoškozený střed, nezáleží však na její velikosti. Pokud zatáhnete za lístky, nesmí se z růžice uvolnit.
Růžici doma odkroutíme od plodu, nebo celý vršek odřízneme i s trochou dužniny. Poté růžici opláchneme pod tekoucí vodou, čímž odplavíme zbytky šťávy plodu a opatrně otrháme spodní lístky růžice – nejméně 4 řady. Získáme tak jakousi holou, tlustou stopku.
Růžici necháme zakořenit nejlépe ve vodě, přičemž můžeme přidat růstový stimulátor, ale není to vyloženě nutné. Spodní holou stopku necháme cca 1 cm ve vodě a zbytek růžice musí být nad vodou. Vodu přitom pravidelně doléváme – rychle vysychá. A pozor na konec růžice, nesmí zahnívat. Pokud budete udržovat v místnosti teplo, pustí holá stopka růžice spoustu bílých kořínků do jednoho až dvou měsíců.
Jakmile růžice dostatečně zakoření, přesadíme ji do zahradnického substrátu smíseného s pískem v poměru 2:1 (mírně kyselá reakce - pH 4,5–6,5) do přiměřeně velkého květníku. Rostlinu později přesadíme ještě jednou do květináče v průměru ne většího jak 25 cm. Rostlinu umístíme na co nejsvětlejší a nejteplejší místo. Pokud jej umístíte přímo na parapet nad ústředním topením, bude to nejlepší. V létě můžeme rostlinu letnit, ovšem chráníme ji před přímým sluncem, aby se listy nezbarvily do červena a nezastavil se její růst.
Růžici necháme zakořenit nejlépe ve vodě, přičemž můžeme přidat růstový stimulátor, ale není to vyloženě nutné. Spodní holou stopku necháme cca 1 cm ve vodě a zbytek růžice musí být nad vodou. Vodu přitom pravidelně doléváme – rychle vysychá. A pozor na konec růžice, nesmí zahnívat. Pokud budete udržovat v místnosti teplo, pustí holá stopka růžice spoustu bílých kořínků do jednoho až dvou měsíců.
Jakmile růžice dostatečně zakoření, přesadíme ji do zahradnického substrátu smíseného s pískem v poměru 2:1 (mírně kyselá reakce - pH 4,5–6,5) do přiměřeně velkého květníku. Rostlinu později přesadíme ještě jednou do květináče v průměru ne většího jak 25 cm. Rostlinu umístíme na co nejsvětlejší a nejteplejší místo. Pokud jej umístíte přímo na parapet nad ústředním topením, bude to nejlepší. V létě můžeme rostlinu letnit, ovšem chráníme ji před přímým sluncem, aby se listy nezbarvily do červena a nezastavil se její růst.
Počítejte však s tím, že se už první léto objem ananasovníku natolik zvětší, že si v bytě již vyžádá stálou pozici solitéru. Velkou a bohatou růžici můžeme svázat, alespoň nebude hrozit její poškození. Odřezáváme však staré spodní, žloutnoucí listy.
Rostlinu zaléváme měkkou dešťovou vodou, případně alespoň odstátou, ovšem vždy až substrát důkladně proschne. Jinak nám ananasovník začne uhnívat. Zalévat též můžeme přímo do růžice, což mají broméliovité rostliny rády. Stejně tak můžeme hnojit tekutým listovým hnojivem ve vhodném poměru s vodou. Použít též lze krystalické hnojivo rozpuštěné ve vodě. Ananas pravidelně hnojíme po celý rok a pokud budeme trpěliví, po třech letech se dočkáme i plodu vyrůstajícího ze středu rostliny. Oboupohlavní květy ananasovníku se opylí samy. Drobné, fialové květy se postupně změní ve zdužnatělé lůžko. Plod bude zrát 5 až 6 měsíců a po tu dobu provoní celý pokoj. Z jedné rostliny získáme cca až 1 kilogram těžký plod. Čili výtěžnost nic moc, ale na druhou stranu po celou dobu pěstujeme krásnou exotickou rostlinu. V době zrání plodu tvoří mateční rostlina odnože, které musíme odstraňovat, aby rostlině nebraly sílu. Dobu sklizně poznáme snadno, ananas začne žloutnout.
Po odplození mateční rostlinu zlikvidujeme – už nebude plodit a bude pouze tvořit odnože. Začněte znova čerstvou vrcholovou růžicí zkonzumovaného, ale svépomocí vypěstovaného ananasu.
Rostlinu zaléváme měkkou dešťovou vodou, případně alespoň odstátou, ovšem vždy až substrát důkladně proschne. Jinak nám ananasovník začne uhnívat. Zalévat též můžeme přímo do růžice, což mají broméliovité rostliny rády. Stejně tak můžeme hnojit tekutým listovým hnojivem ve vhodném poměru s vodou. Použít též lze krystalické hnojivo rozpuštěné ve vodě. Ananas pravidelně hnojíme po celý rok a pokud budeme trpěliví, po třech letech se dočkáme i plodu vyrůstajícího ze středu rostliny. Oboupohlavní květy ananasovníku se opylí samy. Drobné, fialové květy se postupně změní ve zdužnatělé lůžko. Plod bude zrát 5 až 6 měsíců a po tu dobu provoní celý pokoj. Z jedné rostliny získáme cca až 1 kilogram těžký plod. Čili výtěžnost nic moc, ale na druhou stranu po celou dobu pěstujeme krásnou exotickou rostlinu. V době zrání plodu tvoří mateční rostlina odnože, které musíme odstraňovat, aby rostlině nebraly sílu. Dobu sklizně poznáme snadno, ananas začne žloutnout.
Po odplození mateční rostlinu zlikvidujeme – už nebude plodit a bude pouze tvořit odnože. Začněte znova čerstvou vrcholovou růžicí zkonzumovaného, ale svépomocí vypěstovaného ananasu.
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.abecedazahrady.cz, www.wikipedia.org, www.wikimedia.org