Trávník zde není trávníkem, krása tu v sobě vždy nese pořádnou a kalorickou porci užitku. Vše nadosah je jedlé. Nabízí se potěšení pro chuťové pohárky i naše zdraví doslova na každém kroku.
Na krátko sestříhaný angličan? Ne. Jenže ani klasická květnatá loučka se tu neuchytí. Na jedlých zahradách se prostor vede k užitku, a parády bez konzumního významu se tu nesází. Takže co vlastně roste tam, kde bychom obvykle tušili trávník? Místo jeho zarovnané zelené plochy si můžete představit několik metrů čtverečních máty. Je to fascinující pokoukaná, aroma je až omračující, škůdce odhánějící.
Je skvělou volbou pro stinná a vlhká místa na vašem dvoře. Snadno roste, rychle se množí a ráda se rozrůstá. Může vytvářet široký lem i souvislý povrch. Lze ji pěstovat ze semen a množit řízkováním nebo dělením rostlin, které již máte v zemi. A k čemu vám může být mnohakilová sklizeň zeleného vonného listoví? Zkusit můžete čaje, masti, tinktury, oleje nebo vynikající sirupy.
)
Máta je užitečná a zajímavá na pohled. To má společné například s hluchavkovitou trvalou, mateřídouškou. I ona má přínos a vypadá fantasticky. Uchytí se snadno na vápenatých půdách, doplní prostor kolem suchých zídek, je k dostání ve více barevných formách. A je odolná sešlapování, takže jako náhrada trávníku je dokonalá. Navíc je z ní perfektní čaj.
)
Co dát místo trávníku?
A čím ještě nahradit ne-pochozí trávník? Co třeba záplava malých trsů lesních jahod. Zdravé zobání je nadosah, květy jsou krásné a lákají opylovače, plody prozáří povrch červenými perlami. Nevyžadují přitom žádnou zvláštní péči. Zrovna tak ale trávník nahradí rozrostlá plantáž rozmarýnu nebo dobromyslu. Jsou až ornamentální, a k tomu ta vůně!
)
Souvislé povrchy a vysoká půdopokryvnost, sklony k popínání se do výšek, nádherné květy. Taková je lichořeřišnice. V jedlé zahradě slouží jako lákadlo pro opylovače, přirozený první cíl pro škůdce poté, co zavítají bez pozvání na návštěvu. A samozřejmě, je k jídlu. Květy i mladé lístky. Mají peprnou chuť podobnou řeřiše. Lze je nakládat i jíst syrové, čerstvé.
Další takovou okrasnou květinkou do salátu, která vyplní plochu zahrady, je šťovík štítnatý. Výplní do rohů i dominantou v pokryvu mohou být nejrůznější tykve a dýně. Jejich listy krásně přikryjí zem, ochraňují půdu před zbytečným úpalem a dávají úrodu. O tom to je. Podobných vysoce estetických alternativ trávníku v chutném provedení vás jistě napadne spousta.
)
Paráda s přidanou hodnotou
Jde o to, aby to kromě toho že zdobí, to dělalo i užitek. Trávník sám o sobě je samoúčelný, a proto v jedlé zahradě nemá místo. A podobné je to i s květinami/plodinami pro okrasu. Nepotřebujete okrasné kapradiny a přesličky, když můžete pěstovat chřest. Žluté květy? Proč by ne: ale taky výživné hlízy pod zemí. Slunečnice topinambur nevypadá „jinak“, než jiné okrasné květiny, ale tahle je i jedlá. Když už na to přijde – proč nenasadit i pár opravdových slunečnic? Je to zobání na zimu, pro lidi i ptáčky.
)
Fascinují vás mohutné suché květy bodláků? Je snadné je nahradit užitečným artyčokem kardovým. Nevadí mu sucho ani svažitý nebo kamenitý terén, a současně v sobě nese příslib vydatné chuťovky. A když se rozroste, můžete ho klidně použít místo živého plotu. Je skutečně rozložitou překážkou. Něco pro radost? Co třeba Viola x wittrockiana: její pestrobarevné kvítky mohou být fantastickým (a jedlým) zdobením na dortech a zákuscích.
)
Větší než keř, nižší než strom. Fíkovníky se v našich podmínkách moc nerozrůstají, ale zástin listů nabízí bohatý. A ve sluncem prohřátých končinách Česka i chutné plody. Je to exotika, která krášlí a přitom může zachutnat. A komu nevoní fík, může vyzkoušet bez. Bez černý je z hlediska svých zdravotních účinků i kulinářského využití královskou dřevinou, která se ujme všude.
Anebo raději něco víc při zemi? Vyzkoušet můžete ne-řepu, mangold. Jeho předností jsou syté barvy. A syté porce. A co třeba reveň rebarbora? Listy má jako lopuch, přitahuje jimi pozornost. Je chutná, jen pozor na vlastní ledviny. Obsahuje totiž šťavelany.
)
Barva, tvar, vůně i zajímavé rysy
Určité úseky jedlé zahrady mohou připomínat louku. Třeba místa, kde divoce roste řebříček lékařský (nebo řebříček žlutý). Jsou jedlé. Stejně jako růžové kvítky některých pelargonií. Prý se z nich dá vyrobit báječná zmrzlina. O pozornost si říkají i porosty perily křovité. Jejich tmavě rudé listy dodávají zahradě strukturu, a přitom jsou jedním z tajemství asijské kuchyně. Parádu v malém sehraje i koprníček. A pro omamnou vůni třeba trochu aloisie citronové.
)
Že na pravověrné jedlé zahradě nebudou chybět bylinky, s tím se tak nějak počítá. Spektrum pěstovaných vzhledných druhů pak jistě doplní i pestrobarevné odrůdy pálivých chilli – paprik. Velmi výrazné a pohled přitahující umí být lilky, barvu dodají těžkotonážní dýně. Chybět by tu určitě neměly fazole (zvlášť ty druhy, které jsou nějak zajímavé, například dlouhými lusky).
)
V jedlých zahradách se také často pracuje s vertikálou, nejrůznějšími pnoucími liánami, vínem. Na zemi se to (nejen) zelená římským salátem, mizuno, růžičkovou kapustou. U rajčat, zrovna keříčkových, se jde za limit úrodnosti a jde se do spektra barev plodů. Neuvěřitelně populární jsou malinové keře, které mohou být pěstovány i v přenosných nádobách.
)
Škůdci a postřiky
Jen pozor na to, kdo všechno o pěstované exempláře projeví zájem. Plotem nechráněná kapusta může být pozvánkou pro zajíce, kteří si neváhají zajít až k vám. Podobně pak třeba kukuřice – výrazná, zajímavá a okolí příjemně zastiňující – láká malé hlodavce. Kteří, když už tu budou, zahryznou i něco okolo. Velké pokušení pro škůdce představují i mladé hrášky, dobývat se do nich mohou například kosi.
)
S ochranou proti škůdcům se také pojí jedno zlaté pravidlo: to, co opravdu hodláte jíst, raději chemicky neošetřujte. Případně si vytvořte chemicky ošetřené nárazníkové pásmo, uvnitř kterého budou exempláře, které bude stačit před konzumací jen omýt. Většinou jsou ale zahradníci ještě více opatrní (právě proto, že konzumace je součást jejich plánu) a proto se vyhýbají veškeré podezřelé chemii a komerčním hnojivům. Tím si ale zrovna tak přidělávají práci.
)
Jednou z velkých výzev jedlých zahrad je tedy vyvážit situaci a opanovat terén natolik, aby se nestala rejdištěm škůdců, ale přitom nepřipomínala zadrátované vězení plné strašáků. Estetická hodnota je tu opravdu důležitá, a je podstatné, aby se nesklouzlo ke klasickému zahradničení.
Zdroje: TreeHugger.com, TheSpruce.com, BetterHealth.au, CountryLiving.com
)
