Jícnovky jsou vzpřímené a nejčastěji jednoleté květiny pocházející z Ameriky s centrem rozšíření v Mexiku. Od konce 80. let 20. století bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různými barvami květů.
Květy plné i dvoubarevné
Například původní druh Eustoma russellianum kvete purpurově až modrofialově, dnes ale nejsou díky šlechtění výjimkou květy plné či dvoubarevné, případně odrůdy nízkého vzrůstu, které se hodí pro pěstování v květináčích. Nejčastější využití jícnovky je pak v podobě květin řezaných do vázy včetně kytic svatebních (především bílé a smetanové odstíny květů, případně květy nazelenalé). Výborně jícnovky vypadají také v aranžích s jinými druhy květin. Ve váze jim prospívá pravidelná výměna vody, přídavek výživy a místo, na které nesvítí přímé slunce.
Výborně vypadá třeba kytice jícnovek s několika úzkými zelenými listy, slavnostní dojem vytvoříme kulatou vazbu (takzvaným biedermeierem) s plnými květy. Půvabné jsou též aranže tón v tónu. Ve váze vydrží tyto květiny kvést týden i déle, výjimkou nejsou ani 3 týdny. Na pultech českých květinářství pak najdeme především kultivary jícnovky velkokvěté (Eustoma grandiflorum).
Centrum rozšíření jícnovek najdeme v Mexiku
Rod jícnovka (Eustoma) patřící do čeledi hořcovité (Gentianaceae) a zahrnuje 3 druhy: Eustoma grandiflorum, Eustoma exaltatum a Eustoma russellianum. Ovšem některé zdroje uvádějí pouze 2 druhy a jiné jediný, pojetí rodu Eustoma je tedy neustálené. Na Americkém kontinentu je rod rozšířen od USA po sever Jižní Ameriky a na Karibských ostrovech s centrem v Mexiku, kde právě najdeme všechny 3 druhy (pokud vůbec jde o 3 druhy). Nejrozšířenější je Eustoma exaltatum, která byla zavlečena i do Austrálie. Jícnovky rostou v přírodě především na narušených stanovištích, travnatých pláních a v borových lesích. Jejich výskyt je nejčastější v sušších lokalitách.
Šlechtění jícnovek se provádí především v Japonsku a na Novém Zélandu
Hlavní oblasti pěstování a šlechtění jícnovek dnes najdeme především v Japonsku a na Novém Zélandu. Rostliny jsou pěstovány hlavně k řezu, ovšem můžeme si je také vysadit v zahradě jako okrasné letničky anebo do mobilních nádob. Bohužel v našich podmínkách tyto rostliny nepřežijí mrazy. Zajímavostí je, že do genomu jícnovky velkokvěté byl vpraven gen pro svítící protein získaný z medúzy Aequorea victoria (publikováno v roce 2001).
Popis jícnovek
Nejčastěji jednoleté (výjimečně krátce vytrvalé) jícnovky (Eustoma) jsou květiny lysé, ojíněné, s listy jednoduchými, vstřícnými, přisedlými a na bázi nejčastěji objímavými. Čepel listů je celokrajná se třemi souběžnými žilkami. Spodní listy jsou nejčastěji nahloučené v přízemní růžici. Lodyhu mají rostliny přímou anebo vystoupavou. Květy původních druhů jsou modré, bílé, růžové nebo purpurové, šlechtěné kultivary však nabízí širokou paletu barev a jejich kombinací.
Květy jícnovek jsou velké, výrazné, vyrůstají na dlouhých stopkách a rostou jednotlivě nebo ve vrcholičnatých latách. Kalich je dělen na 5 až 6 úzkých laloků, koruna je zvonkovitá s pěti až šesti laloky a má krátkou korunní trubku. Plodem je podlouhlá nebo vejcovitá tobolka, která puká dvěma chlopněmi. Uvnitř plodu najdeme množství drobných semínek.
Pěstování jícnovek v květináči
Jícnovku u nás celkem běžně seženeme v květináči ve větších květinářstvích. Její masivní šedo-zelené listy silně voní po hrachových luscích a nádherné zvonkovité květy rozzáří váš byt. Je jen třeba najít světlé a chladnější stanoviště, rostlina nesmí být na přímém slunci. Dobře snáší suchý vzduch, proto se hodí třeba i do panelákových bytů. Rostlina je velmi háklivá na přemokření, ale i přeschnutí. Kořenový bal udržujeme stále mírně vlhký. Jednou za dva týdny je také třeba pravidelně přihnojovat hnojivem určeným pro kvetoucí rostliny. Nedostatečnou péči o rostlinu poznáme podle žloutnoucích a předčasně opadávajících květů. Nedostatek živin se též projeví blednutím listů a vytáhlými stonky. Počítat také musíme s tím, že po odkvětu nám již rostlina znova nevykvete.
Jícnovky v zahradě
Pokud chcete jícnovky pěstovat na záhonech, vyžadují dobře propustnou a kyselejší až neutrální půdu (pH mezi 6,0 a 7,0). Při nižším pH rostliny žloutnou a jejich kořenový systém se vyvíjí špatně. Stanoviště volíme světlejší, ale ne přímé slunce, třeba záhon přistíněný listnáčem s řidší korunou je ideální. Hnojíme hnojivy na bázi dusíku a vápníku a počítat musíme s tím, že prudký déšť obvykle poničí křehké květy.