Květy ve tvaru dokonalých srdíček vykouzlí v zahradě lásku

Srdcovka nádherná (Lamprocapnos spectabilis) by rozhodně neměla chybět v žádné okrasné zahradě. Vždyť stačí jen shlédnout úvodní fotografii tohoto článku a je jasno. Jaká jiná rostlina má takové květy? A teď si představte, že vedle sebe vysadíte mochyni s nádhernými lampiónky, srdcovku a třeba vlčí bob mnoholistý. Květy těchto rostlin doslova vybízejí ke zkoumání, prohlížení, kochání se, ale i rozebírání. A pokud necháte poblíž letnit třeba mučenku s květy skutečně bizardními, jako by byly vymyšleny sochařem a vymodelovány, neodlepíte v sezóně z takového koutu zahrady oči. Stačí si umístit poblíž stolek a zahradní křesílka a můžete se kochat do nekonečna.

Nezaměnitelné, červeně růžové květy srdcovky ve tvaru srdíčka visí na tenoučkých stoncích v půvabných řadách. Tento rostlinný druh má přitom za sebou doslova taxonomické zemětřesení. Jako jediný byl vyjmut z rodu Dicentra (dosud srdcovku najdeme v zahradnictvích pod zažitým latinským jménem Dicentra spectabilis) a vřazen do monotypického, zvláště pro něj vytvořeného rodu Lamprocapnos. Oba rody mají přitom české jméno „srdcovka“. Tradiční čeleď této rostliny „zemědýmovité“ byla navíc zrušena a všechny rody této čeledě byly přeřazené do rozšířené čeledi „mákovitých“. Změny samozřejmě nebyly bezdůvodné, nešlo o rozšafnost či egoismus nějakého botanika, nýbrž byly provedené na základě fylogenetických výzkumů. Ale není to snad jedno? Stejně jako fakt, že jsou příbuzné obyčejnému máku a zemědýmu, což jsou zcela prostí obyvatelé polí a rumišť? Žádné královny?

Srdcovky pochází z východní Asie, kde je najdeme na zatravněných paloucích a svažitých stráních řídkých, světlých a opadavých lesů severovýchodní Číny a Korejského poloostrova. A jelikož jde o nadmořskou výšku cca 2800 metrů, je nasnadě, že srdcovkám se u nás bude dařit i v horských oblastech. Z Asie se srdcovky dostaly do okolního světa zhruba v 19. století a byla to láska na první pohled. Jelikož se láska stejně jako srdečnost nevyhýbá pánům ani kmánům, začaly být srdcovky pěstovány v zámeckých i venkovských zahradách, mnohde dokonce zplaněly a tedy unikly do přírody. Jelikož však nejde o silně invazivní druh, přírodu tak spíše obohatily o svůj půvab.

Srdcovky jsou vytrvalé rostliny, kterým se daří v polostínu, v hluboké, humózní půdě bohaté na živiny, ovšem stále mírně vlhké. Srdcovky nesnáší sucho ani přemokření a vyloženě se jim nedaří v těžkých půdách. Pokud mají dostatek vláhy, bude se jim dobře dařit dokonce i na plném slunci. Jelikož mají srdcovky mělké kořeny, nesnáší okopávání a proto jsou ideální do přírodních zahrad, kde péči o rostliny eliminujeme.

Tyto mrazuvzdorné rostliny začnou rašit již v dubnu, jsou však v tuto dobu citlivé na jarní mrazíky a to především jejich kořeny. Proto je dobré na podzim po zatažení rostlin přihrnout kompost a nebo dobře vyzrálý chlévský hnůj.

Srdcovky mají přímé, šedozelené či načervenalé lodyhy dorůstající výšky až 1 metr. Vyrůstají ve volných trsech ze svých dužnatých, hlíznatých kořenů, které jsou uložené jen mírně pod povrchem půdy. Jejich lodyhy jsou lysé, nahoře nejčastěji rozvětvené a ohnuté obloukovitě dolů. Lodyžní listy s řapíky mají trojúhelníkovité čepele, které jsou dvoj až trojnásobně zpeřené. Obvejčité laločnaté lístky rostou na krátkých řapících a jsou po svém obvodě jemně zubaté, lysé, na horní straně tmavozelené a na spodní šedozelené. Květenství srdcovek jsou dlouhá až 25 cm a jde o převislé hrozny tvořené sedmi až patnácti jednostranně svěšenými květy. Květy vždy vyrůstají z paždí listenů.

A jak popsat ona krásná srdíčka odborněji? Kalich každého květu je tvořen dvěma plátky, které brzy opadají. Koruna květu je zploštěná, nejčastěji červeně růžová, vzácněji však i bílá. A právě koruna květů je složena ze čtyř plátků, z nichž ty vnější mají polosrdčitý tvar, jsou vakovité a na vrcholu ohnuté zpět. Vnitřní plátky jsou elipsovité, žlábkovité, ve své polovině příčně zúžené a z květu vyčnívají bílým vrcholem. Tyčinky jsou dole nitkami srostlé do dvou svazečků, nahoře jsou volné a nesou eliptické prašníky. Čnělka s bliznou pak tyčinky převyšuje.

Srdcovky kvetou v květnu a červnu, jejich plodem je po odkvětu podlouhlá, elipsoidní, mnohosemenná tobolka. Ta se po dozrání otevírá dvěma chlopněmi a vypadávají z ní kulovitá, tmavá semínka, která dovedou klíčit již brzy po svém dozrání. Ovšem snadnějším způsobem množení srdcovek je dělení trsů. Při dělení nesmíme poškodit křehké kořeny, načež rostliny vysadíme opět mělce. Zahradníci množí srdcovky také bylinnými řízky, ovšem i semínka dobře a ochotně klíčí. Nejlepší je vysít semínka na jaře do studeného pařeniště.

Srdcovky vyrůstají velice rychle na konci jara, pak 2 měsíce kvetou, načež jejich listy zežloutnou a celé rostliny rychle zaschnou. Zimu přečkají pod zemí a v dubnu začnou ochotně rašit. Kromě tradičních barev květů a listů srdcovek byly také vyšlechtěné zajímavé kultivary, například 'Goldheart' s listy zbarvenými do zlatova a růžovými květy, nebo 'Alba' s květy bílými.

Zahradníci doporučují vysazovat srdcovky do malých skupin (ve sponu 40 × 40 cm), případně jako solitérní rostliny mezi nižší trvalky, které zakryjí uvolněný prostor po podzimním zatažení srdcovek do země. Dobře také vypadají na okrajích nízkých dřevin a na okrajích vyšších skalek. Když se zatáhnou, nebudou zde nikomu chybět, o to více pak v další sezóně zase překvapí. Lodyhy s květy jsou také oblíbené k řezu a ve váze vydrží poměrně dlouho. Vždyť nakonec tyto květiny s květy ve tvaru dokonalých srdíček, trochu nafouklých a asi 3 cm velkých, jsou přímo stvořené k vyznání lásky!

Na závěr jsme si nechali v úvodu článku zmíněnou zajímavost. Lodyhy i listy srdcovek totiž obsahují toxické izochinolinové alkaloidy (protopin a sanguinarin). Tyto alkaloidy mohou po styku s citlivou pokožkou vyvolat zánět, po konzumaci pak může dojít k lehké otravě, která se projeví nevolností a zvracením.

Například tulipány, modřence, bergénie, pomněnky, pomněnkovce, okrasné hluchavky, okrasné česneky, bohyšky, kapradiny, pryšce, prvosenky, čechravy, dlužichy, kokoříky, orlíčci, plicníky, pšeníčka a další.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com