Trochu se podobá některým kultivarům břečťanu, o břečťan však v žádném případě nejde. Rod lunoplod zahrnuje bylinné liány, konkrétně 2 druhy. Lunoplod dahurský a lunoplod kanadský.
Lunoplod dahurský a kanadský
Lunoplod dahurský (Menispermum dauricum) roste v Asii, lunoplod kanadský (Menispermum canadense) pro změnu v Severní Americe. Pokud chcete nechat v zahradě něco efektně popnout a nebo vytvořit účinný stín, třeba pod pergolou, určitě jsou lunoplody zajímavým řešením a navíc méně obvyklým než třeba břečťany. A proto vyniknou. Obzvláště pak lunoplod dahurský s velmi pohlednými listy, velkými v průměru 10 až 20 cm. Jen pozor na jedovaté peckovice, způsobily by konzumentovi nepříjemné zážitky. Lunoplody zakryjeme altány, ploty, pergoly, stěny a další prvky v zahradách.
)
)
Rod lunoplod
Lunoplod (Menispermum), rostlinný rod z čeledi lunoplodovité (Menispermaceae) zahrnuje opadavé bylinné ovíjivé liány. Stonky lunoplodů dorůstající délky až 5 metrů jsou na rozdíl od jiných lián pouze polodřevnaté, zelené a při vrcholech plstnaté. Listy mají tyto liány střídavé, jednoduché, štítnaté a s čepelí dlanitě laločnatou, celokrajnou a na bázi srdčitou. Žilnatinu mají dlanitou. Drobné (nenápadné) jednopohlavné květy jsou uspořádané v úžlabních latovitých květenstvích. Okvětí je nejčastěji šestičetné, uspořádané ve dvou kruzích. Ovšem počet okvětních lístků není ustálený (kališních lístků je 4 až 10, korunních 6 až 8, ale i více, kališní lístky jsou dužnaté). Samčí květy mají větší počet (12 až 36) volných tyčinek a nejsou v nich patrné zakrnělé zbytky semeníku, v samičích květech najdeme 2 až 4 volné pestíky apokarpního gynecea a 6 až 9 sterilních staminodií. Plodem je kulovitá, modročerná peckovice s jednou lehce zploštělou peckou zaobleně ledvinovitého až široce poloměsíčitého tvaru. Proto lunoplod, měsíc (luna, resp. půlměsíc) je ukryt v každém plodu.
)
Drobné, nenápadné květy lunoplodů tvoří nektar, pro který jsou opylovány hmyzem, především mouchami a drobnějšími druhy včel. Černě zbarvené plody zůstávají viset na rostlinách i po opadu listů a jsou vyhledávány ptáky konzumujícími dužninu, přičemž svým trusem rozšiřují semena. Lunoplod kanadský je v Severní Americe vyloženě živnou rostlinou babočky Euptoieta claudia a můry Plusiodonta compressipalpis. V Asii se na listech lunoplodu dahurského pro změnu živí housenky více druhů můr z čeledi můrovití.
Pouze 2 široce rozšířené druhy
Tento rod skutečně zahrnuje pouze 2 výše zmíněné druhy. Lunoplod kanadský (Menispermum canadense) je rozšířen v téměř celé východní polovině Severní Ameriky (zasahuje až do Mexika), kde roste v opadavých lesích a křovinách, podél vodních toků, ale i na skalnatých svazích kopců. Najdeme jej v nadmořských výškách do 700 metrů nad mořem. Lunoplod dahurský (Menispermum dauricum) je rozšířen v temperátní Asii (jižní Sibiř, ruský Dálný východ, Čína, Japonsko a Korea). Roste zde ve světlých lesích a křovinách podél cest, v nadmořských výškách do 800 metrů.
)
Jedovatost lunoplodu
Z rostlin rodu lunoplod byla izolována řada alkaloidů různých typů. Více je přitom v tomto ohledu probádán lunoplod dauharský. Především v kořenech byly zjištěny alkaloidy odvozené od bisbenzylisochinolinu (dauricin, dauricinolin, daurikolin, daurinolin a tetrandrin), aporfinu (dauriporfin), oxoisoaporfinu (bianfugecin, bianfugedin, bianfugenin) a fenanthrenu (sinomenin). Byly též zjištěny halogenované alkaloidy (akutumidin, akutuminin, daurikumin, daurikumidin).
Lunoplody jsou podobně jako mnohé rostliny z čeledi lunoplodovité jedovaté, ovšem k otravám dochází jen zřídka. Nejčastěji je to po požití modročerných plodů. Hlavní jedovatou látkou v těchto plodech je alkaloid dauricin a otrava se projevuje především svalovými křečemi. Jed navíc inhibuje funkci srdečních draslíkových kanálů a to může vést až k srdeční arytmii. Po požití plodů je hlavně nutné důkladně vyčistit trávicí trakt. Pokud dojde ke křečím a srdeční arytmii, je třeba podávat vhodné medikamenty. V Kanadě byla po požití plodů dokonce zaznamenána i úmrtí. Bohužel až příliš připomínají hroznové víno. Máte-li tedy doma malé děti, je třeba dobře zvážit, zda právě lunoplod do vaší zahrady vůbec patří.
S lunoplody se často setkáme ve sbírkách botanických zahrad. Některé severoamerické indiánské kmeny využívaly lunoplod kanadský při léčbě kožních chorob a potížích s trávicím traktem, ale i pohlavním ústrojím. Dříve byl užíván i v konvenčním lékařství jako tonikum a diuretikum.
)
Pěstujeme lunoplod
Pro lunoplody je ideální stanoviště na slunci a nebo v polostínu. Vhodná je vlhká půda, nikdy však ne přemokřená. Rostliny výborně snáší řez, který můžeme provádět každé 3 až 4 roky dokonce radikálně (20 až 40 cm nad zemí). Rostliny jsou mrazuodolné a pro jednopohlavnost květů je dobré vždy vysazovat více jedinců vedle sebe. Jinak jsou tyto rostliny nenáročné, zaléváme pouze mladé jedince a hnojit již nemusíme.
Zdroj: wikipedia.org
)
