Monardu jsme dostali od severoamerických Indiánů

Kousek indiánské zahrady

Od Indiánů (a nejen těch severoamerických) jsme získali mnohé, například brambory a rajčata. A právě i monarda, původní rostlina severoamerických prérií, je jejich dědictvím. V Americe rostou desítky původních druhů monardy, které se do Evropy dostaly spolu s kolonisty, především pak druhy Monarda didyma (zavinutka podvojná), ale i Monarda fistulosa. A nejde o obyčejnou rostlinu. Indiáni ji používali při léčení nemocí dýchacích cest a také jako náhražku čaje. Své „evropské“ jméno získala monarda po španělském lékaři Nicolasu Monardesovi, který se zabýval léčivými vlastnostmi mnoha rostlinných druhů.

Druh Monarda citriodora (zavinutka citronová) poskytuje vonnou silici, která dovede nahradit silici bergamotovou. A právě tento druh monardy dodává charakteristickou vůni i chuť známé značce čaje Earl Grey. Čaj pak voní po citronech, aniž by v něm nějaké byly.

Zavinutka podvojná je rostlina vysoká 0,7 - 1,5 metru, listy má tmavě zelené s červenou žilnatinou, dlouhé 6 - 15 cm a 3 - 8 cm široké. Monarda roste v hustých skupinách podél břehů potoků, ale i v houštinách a příkopech a kvete velice dlouho - od června do října. Monarda má pevné, vzpřímené lodyhy a listy vstřícné, vejčitě kopinaté, se zubatými okraji. Pyskaté květy jsou uspořádané v přeslenech na vrcholech lodyh.

Nejlépe se jí daří na přímém slunci, ovšem ve vlhké, ale dostatečně odvodněné půdě. Postupně bylo vyšlechtěno více barev květů této rostliny: bílá, tmavě červená, růžová, fialová. Ovšem nově šlechtěných kultivarů stále přibývá. Do zahrady si proto můžeme vybrat jak jeden druh a jednu barvu, tak můžeme barvy kombinovat a různě vysoké druhy těchto rostlin vysazovat stupňovitě. Do popředí umístíme nejnižší rostliny, do středu ty nejvyšší.

Pokud bychom monardy srovnávali s jejich příbuznými – kopřivami a hluchavkami, určitě si budou stát lépe svým vzhledem i vůní. Společné s nimi však mají své léčivé schopnosti. Ovšem jsou též milovány včelami stejně jako hluchavky a kopřivy. 

Po odkvětu nemusíme květy odstraňovat, rostliny jimi nejsou vysilovány, a navíc jsou květy zdobné i po uschnutí. Nově vyšlechtěné kultivary navíc vynikají ještě bohatším kvetením a barevností, přičemž lépe odolávají nemocem, především obilné sněti.

Monardy rostou velice rychle, milují přímé slunce, ale spokojí se i s polostínem. Daří se jim v kvalitní, výživné a propustné půdě. Musíme ale vybrat místo, kde se budou moci rozrůst dostatečně do šířky. Milují také dostatek vláhy, přičemž snesou po sezóně i mráz. Monardu lze pěstovat ze semene, v tom případě provedeme výsev v květnu a červnu a do volné půdy přemístíme sazenice v červenci až srpnu. Lze ji také množit odnožemi (což je nejjednodušší), přičemž lze pro pěkný a bohatý květ starší rostliny po několika letech časně zjara či na podzim vykopat. Odstraníme tak starý a vyžilý střed trsu, přičemž mladé vnější části trsů přesadíme.  

Monardy jsou nenáročné rostliny vysokého vzrůstu a dlouhé doby kvetení, proto se hodí do společných výsadeb trvalek. Též se hodí před vzrostlé stromy, případně jako ohraničení různých zahradních prvků. Z vyšších rostlin se k monardám hodí floxy, krásnoočka, rozrazily, řebčíky, čechravy, slézovce a třeba i šanty. A pokud si chcete zpříjemnit pobyt v interiéru a nechat monardu zavonět i zde, hodí se k řezu a do vázy.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, wikimedia.org, shutterstock.com