Někdo se hydroponie bojí, nedůvěřuje jí, někdo před ní vyloženě varuje jako před nějakým ďáblem. Jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou, aniž by se obrnili jakýmikoli argumenty. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém. A není na tom nic nelogického. Prostě si tehdejší lidé nemohli nevšimnout, že řezané květiny vydrží ve vodě déle. Že v ní některé dokonce začnou zakořeňovat. A že je právě voda jedním ze základních předpokladů života. Hned vedle světla a vzduchu. A že dokonce některé rostliny rostou výhradně jen ve vodě či z vody (rostliny vodní a bahenní). Jak je to tedy se současnou hydroponií? Může být dokonce i škodlivá, anebo jde jen o plané obavy plynoucí z neznalosti a chyb? Nejen historie, ale i současný výzkum dokazují, že se všichni škarohlídi mýlí. Ovšem hydroponie, to není tradiční pěstování rostlin, nýbrž přesně seřízená laboratoř.
Prastaré hydroponické metody, zastavme se v Mexiku
Hydroponické pěstování rostlin se vyvíjelo velice dlouhou dobu, poté se na něj na nějaký čas vlastně zapomnělo, i když ne úplně. A naplno nastoupilo až poslední desetiletí. Prudký start hydroponického pěstování rostlin vlastně nastal spolu se soumrakem 20. století.
)
)
Ale na chvíli ještě zpět do historie. Za první hydroponické systémy můžeme považovat babylonské zahrady v antickém období, ale třeba i aztécké plovoucí zahrady v Mexiku (tzv. činampy). Indiáni zde využívali nepřetržitého zaplavování vodou, díky čemuž mohli pěstovat potraviny po celý rok. Stejně tak jsou známé první náznaky hydroponie ze starého Egypta. Našly se dokonce egyptské hieroglyfy, které popisují pěstování rostlin ve vodě. Název metody je navíc pravděpodobně odvozen od řeckého slova hydor (voda) a jména bohyně zahrad Pomony.
)
První novodobé pokusy s hydroponickými postupy pěstování
Moderní hydroponické systémy mají své základy až v 19. století. První písemný záznam o pěstování pozemních rostlin v bezpůdním médiu (tedy v tekutině) je ale zřejmě již od Francise Bacona. Najdeme jej v jeho knize Sylva Sylvarum publikované v roce 1627.
První novodobý pokus pěstovat rostliny ve vodních roztocích bez půdy je v západním světě přisuzován Johnu Woodwardovi (1661-1728), profesoru lékařství na Grashamově koleji v Londýně. Ten totiž v roce 1699 popsal vlastní pokusy tohoto druhu. Pěstoval zahradní mátu (jak známo, je velmi náročná na vláhu) nejprve v dešťové vodě, pak ve vodě z Temže a nakonec v kalné vodě z nějakého kanálu v Hyde parku, do které ještě přimísil prsť. Stanovil váhu pokusných rostlin při zasazení a při vyjmutí z pokusných nádob. A pozorováním a naměřenými výsledky došel k závěru, že rostlinná hmota se netvoří z vody, ale z určitých látek obsažených v půdě. Největšího přírůstku rostlinné hmoty totiž dosáhly rostliny ve třetí nádobě, tedy v nádobě s největším množstvím nečistot. Vlastně největším obsahem živin ve vodě. A tento princip byl později jen potvrzen. Bez živin to nejde.
)
V obyčejné mineralizované pitné vodě to jde jen na krátkou dobu, dokonce i ve vodě dešťové a studniční
Současným paradoxem však je, že běžně necháváme sazeničky svých oblíbených pokojovek zakořeňovat v pouhé vodě. Zdání však klame. Rostliny sice časem pustí v mineralizovaném vodním roztoku kořeny, které poměrně rychle naplní použitou nádobu a také nadzemní část rostlin začne brzy růst. Jednoduše proto, že pitná voda obsahuje minerální látky a dokonce i dusičnany. V destilované vodě by nám nevyrostlo nic. A právě tyto minerální látky mohou po určitou dobu stačit pro fotosyntetické reakce nezbytné k tvorbě stavebních látek rostlin. ALE POUZE URČITOU DOBU! Rostliny později vyžadují upevnění kořenů (keramzit, kamínky, … ) a živný roztok. Plus samozřejmě sluníčko kvůli fotosyntéze a teplo.
)
Sachs a Knop vynalezli roztokovou metodu
V letech 1865 – 1895 pak prováděli své pokusy s pěstováním ve vodě vědci Julius von Sachs a Wilhelm Knop. Ti pěstovali rostliny metodou, kterou bychom nyní považovali za DWC (deep water culture = hluboká vodní kultura). V té době se říkalo a psalo “roztoková kultura”. Dokonce i dnes někteří pěstitelé tento výraz používají. Obzvláště pěstitelé konopí. Toho konopí, které může mít až tak vysoký obsah THC, že u citlivých jedinců způsobí dlouhodobou konzumací až schizofrenii, nejméně pak silnou paranoiu.
První úspěšné hydroponické systémy
První skutečné a úspěšné hydroponické systémy se však objevily až ve 30. letech minulého století. Stojí za nimi prudký rozvoj americké ekonomiky a následná ekonomická krize. Za druhé světové války pak dr. Gericke, americký průkopník hydroponie působící v Kalifornii, své hydroponické systémy ze 30. let upravil tak, aby mohl dodávat čerstvou hydroponicky pěstovanou zeleninu vojákům.
Hydroponie pro komerční účely je velice mladou disciplínou
Pro vyloženě komerční účely začaly vznikat první hydroponické systémy až v 70. a 80. letech 20. století. A dnes? Prudký rozmach hydroponie došel tak daleko, že je vyvíjena jako jedna z možností, jak zajistit astronautům čerstvé potraviny během expedice na Mars. Jak to však s dosavadními pokusy ohledně přežití na Marsu dopadlo, dobře víme. Velmi neslavně. Ve světě ale dnes nejsou výjimkou ohromné skleníky či haly, kde je produkováno například neskutečné množství hydroponicky pěstované zeleniny, ale i jahod a jiných plodin. O holandském květinářském fenoménu nemluvě. Hydroponicky pěstované plodiny jsou zcela čisté, neexistuje možnost ušpinění hlínou. A například hydroponicky pěstovaný salát nemá zdola zahnívající listy, pod kterými by se ukrývali slimáci a jiní škůdci. Hydroponicky pěstované rostliny přitom vyžadují minimum lidské péče, jde proto o pěstování minimálně finančně nákladné. I když…
)
Moderní hydroponické systémy znají 2 základní metody
V každém případě dnes pomocí hydroponie dosahujeme znatelně lepší úrody (vyšší i kvalitnější) než při běžném pěstování v zemině a substrátech. Hydroponie je způsobem pěstování rostlin bez pěstebního substrátu, kdy veškeré živiny jsou rostlinám dodávány ve vodě, tedy média, kterému pak říkáme živný roztok. Rozlišujeme dva hydroponické systémy, za prvé ten skutečný, kdy není třeba pro pěstování rostlin jakéhokoli substrátu (NFT, aeroponické systémy) a za druhé hydroponické systémy s využitím pěstebního média (minerální vata, jílové kuličky – např. keramzit, perlit či seramis, štěrk, kuličky polystyrenu a další materiály). Jinak hovoříme o takzvaně otevřených a uzavřených hydroponických systémech.
)
Otevřené pěstební systémy se označují jako "run-to-waste" (doslova odtékání do odpadu), kdy ke kořenům je průběžně přiváděn čerstvý živný roztok, tedy voda s živinami. A ten původní odtéká pryč a již se dál nepoužívá. V otevřených systémech se nejčastěji používá médium, ve kterém rostou kořeny rostlin. Tyto systémy jsou blízké přírodě, kde to vlastně funguje stejně. Voda spolu se splavovanými živinami stále přitéká a odtéká, přičemž je rostlinami roztok spotřebováván a zbytek odteče. Při hydroponii se využívají malé květináčky, jakési košíky s inertním (neživým) médiem, které kotví kořeny rostlin. Tyto nádoby jsou vkládané do jakýchsi trubek (či jiných nádob) s živným roztokem, kde jsou kořeny ponořené jen částečně, aby mohly zároveň i dýchat. Dalším způsobem je zavlažování kapilárami a kapkovou závlahou, kdy je inertní materiál vkládán do plných květináčů s otvory ve dně a podmiskami. Ke kořenům rostlin je v obou případech stále přiváděn cirkulující živný roztok, hovoříme proto o systémech cirkulačních.
Oproti tomu v uzavřených neboli recirkulačních systémech není použitý živný roztok odváděn, nýbrž je k rostlinám přiváděn opakovaně. Při tomto pěstování se nepoužívá žádné inertní médium, případně jen takové, které zadržuje poměrně málo vlhkosti. Dokonce existují systémy (např. bubblery), kdy kořeny jsou stále v nádobě se stejným roztokem.
Oba systémy, otevřený i uzavřený, mají své přednosti i stinné stránky. Pěstitel se přitom vždy musí rozhodnout podle svých zkušeností a možností.
| Systém run-to-waste | Systém recirkulační hydroponie | |
| Přednosti | stálý přísun čerstvého roztoku s optimálním pH a EC | nemusíme stále připravovat čerstvý živný roztok |
| dokonalá kontrola nad živinami | ||
| můžeme použít i méně kvalitní tvrdší vodu, tedy vodu obsahující více minerálů | kořeny mají stálý přísun živin | |
| Nevýhody | vyšší spotřeba hnojiv | roztok je třeba stále monitorovat a upravovat EC a pH |
| je třeba zajistit odtok starého roztoku a připravovat stále čerstvý | snáze se šíří nemoci |
Kde je tedy problém? Máme se hydroponie bát anebo je zcela bezpečná? Existují nějaká rizika?
Rizika se ukrývají v jediném, totiž ve správném dávkování hnojiv. To se však týká i tradičního pěstování v záhonech a mobilních nádobách. Obecně platí, že je lepší hnojit méně než více, ale častěji. To však můžeme dělat leda tak u okrasných rostlin. Pěstitelé zeleniny, jahod a jiných plodin včetně například in-doorového pěstování konopí moc dobře vědí, že hnojení prostě musí být optimální, přesně vypočítané. Nadměrné množství dusičnanů v produkci stejně jako některých minerálů je nebezpečné a nepřípustné jak pro samotné rostliny, tak pro konzumenty. Jinak je ale minimalizována spotřeba vody, hnojiv i času. Prostě po všech stránkách ušetříme, tedy kromě jediného, pořízení samotného systému je drahé.
)
Problémy pocitové a odborné, strach z hydroponie je zcela iracionální
Všechny ostatní problémy hydroponie jsou a) pocitové, tedy jde o záležitost osobního přístupu a za b) odborné (pokud hydroponii nezvládnete, máte zcela po úrodě). Jde tedy o přístup a zkušenosti. Hydroponické pěstování je jednoduše jiné, ztrácí kouzlo zahradničení na zahradě, pravidelné péče o záhony a půdu, to vše je náhle pryč. Neexistuje to. Hydroponická pěstírna je vlastně laboratoř, nikoli zahrádkářova chlouba. A je to skutečně věda. Na druhou stranu však se získanými zkušenostmi ušetříme spoustu času, který by vyžadovalo tradiční pěstování. A tento čas můžeme věnovat něčemu jinému. Fungující hydroponický systém nám prostě v průměru nezabere více jak několik minut denně. Není to však zadarmo. Takové zařízení musíme předně zakoupit a nechat nainstalovat a zprovoznit. A to může představovat podle plánovaného rozsahu pěstování opravdu balík peněz. Když pak selžeme, je to jako bychom si pořídili drahé auto a rozbili ho za prvním rohem. Ne, v tomto případě sice nezničíme hydroponický systém (auto), ale sadbu či osiva. A to také něco stojí. Navíc bude úroda nulová. A pak je tu ještě jedno ale, zastánci hydroponie a organičtí zahradníci jsou dosud vlastně úhlavní nepřátelé. Prostě na nože. I když důvod neexistuje. Například hydroponií by konkrétní organický pěstitel mohl nahradit výpadek organických výpěstků způsobený třeba počasím či škůdci a naopak. Organické pěstování může doplňovat hydroponickou produkci. Rozum však v tomto případě zatím nevítězí. Tedy kromě kruhů vědeckých a obchodních. Kdo chce vydělat peníze, je mu jedno, jak. A pro toho, kdo chce dělat vědu na vysoké úrovni a přímo spjatou s praxi, je hydroponie obrovskou výzvou.
Zdroj: pestujtejednoduse.cz, wikipedia.org, canna-cz.com, conserve-energy-future.com, baywaterfarms.com, ČESKÉSTAVBY.cz
)
