Na závlahu trávníku nemusíme být sami

Zejména v horkých dnech, které nás snad ještě nadobro neopustily, ale také v teplých a slunečných obdobích jara a podzimu, přírodní závlaha v podobě dešťových kapek nedostačuje. V tomto případě tedy přichází na řadu umělý zavlažovací systém. Na něj bychom měli myslet především před založením nové zahrady, pozdě však není ani u již vysazených trávníků.
Před samotnou instalací závlahového systému je důležité nejen důkladné naplánování technické stránky věci, opomenout bychom neměli ani neméně důležitý zdroj závlahové vody.

Nebudeme zastírat, že nastálo instalovaný závlahový systém není pro zahrady malých rozměrů bezpodmínečně nutný. Také je zřejmé, že pokud chcete, aby se trávník, který na vaší zahradě obhospodařujete již mnoho let, zelenal i nadále, nemusíte kvůli tomu „rozhrabat“ celou zahradu. Určitý komfort však stálý zavlažovací systém představuje.

Patříte-li právě k těm zahrádkářům, kteří nedisponují mnoha hektary trávníku, řešení existuje i pro vás. Spočívá v přenosném zavlažovacím systému. Pod tímto označením si můžeme představit jednak klasickou zahradní hadici napojenou na zdroj vody, kterou trávník čas od času pokropíme, nebo také mechanické přenosné rozprašovače vody, jež umístíme do středu trávníku. Po napojení na zdroj se pak tyto zavlažovače o dostatečné zalití trávníku postarají samy.
Je třeba si ale uvědomit, že v tomto případě za nás zavlažovací systém všechnu práci nezastane, a pokud nebudeme muset přiložit ruku k dílu přímo, alespoň důsledná kontrola mechanického zavlažovače při „práci“ je nutná.

Již zmíněné stálé zavlažovače jsou sice nepoměrně dražší a náročnější na instalaci, odmění se nám však bezvadným chodem, který zaručí stále zelený trávník. Pevné rozvody, zabudované pod zem, jsou opatřeny kolmými výstupy k povrchu zakončenými výsuvnými tryskami. Jejich rozmístění v trávníku, o němž bychom se měli poradit s odborníky nebo s pracovníky firmy, jíž jsme instalaci zavlažovacího systému svěřili, zaručuje přesně rozdělené dávkování vody v předem nastavených časových intervalech.

Pokud závlahový systém právě nepracuje, trysky jsou zasunuty v zemních pouzdrech. Toto opatření je vhodné nejen z estetického hlediska, zabraňuje rovněž mechanickému poškození systému během údržby trávníku, tedy například při sekání trávy nebo hrabání listí. Jakmile se však závlaha aktivuje, trysky se vždy znovu vysunou a zavlažují jim vymezený prostor.

Abychom dokonale pokryli celý prostor trávníku, může být rozptyl vody každé z trysek nastaven jinak – vodu mohou stříkat kruhovým pohybem nebo pod určitým úhlem. Rozličné možnosti při nastavení druhu závlahy dovolují používat samozavlažovací systém rovněž na jiné druhy porostu, než je trávník. Využít jej tak můžeme i pro zalévání květin, okrasných keřů nebo stromů.

V závislosti na pořizovací ceně a také nastavení systému může být zavlažování naší zahrady buď plně automatické, poloautomatické nebo čistě manuální. Samotný provoz zavlažovacího systému již není nijak finančně náročný, jak už jsme ale zmínili, počítat musíme s vyššími počátečními náklady, které se nám ovšem vrátí v nižší spotřebě vody při zavlažování trávníku i v komfortu, který nám tento systém poskytne.

Základní pravidlo při zalévání trávníku, kterým by se měli řídit všichni zahrádkáři, zní: Nezavlažovat často, ale vydatně. Jedině tímto způsobem totiž dosáhneme kvalitního provlhčení půdy až ke kořenům rostlin. Samotná spotřeba vody na zálivku je pak přímo závislá na denních teplotách.

Při tropických dnech, kdy je teplota vzduchu vyšší než 35 stupňů Celsia, bychom měli zalévat jednou za dva až tři dny, přičemž na jeden metr čtvereční travního porostu se jako optimální uvádí spotřeba sedmi litrů vody.
Naproti tomu ve dnech, kdy se teploty nevyšplhají výše než na dvacet stupňů, plně postačuje zálivka o množství jednoho až dvou litrů vody na jeden metr čtvereční trávníku, přičemž zalévat stačí jedenkrát za deset až patnáct dnů.