Nádherné květy anturií nejsou zadarmo, ale stojí za to

Anturie v květinových vazbách byly dříve neuvěřitelně drahé a nakonec i těžko dostupné. Dnes již představují neodmyslitelný standard. Prostě kdo chce, má je mít. Navíc se šlechtitelům podařilo vyšlechtit mnoho nádherných kultivarů. Ovšem nenechte se zmást, jelikož útvar vypadající jako květ je ve skutečnosti vytrvalým listenem (toulcem) a samotné květy jsou drobounké, rozprostřené v palicovitém květenství. A právě toulce anturií dnes mohou být kromě tradiční červené a bílé třeba i fialové, zelené, zeleno-růžové apod. Ať již však jde o jakkoli barevné kultivary, toulce i květenství jsou vždy velmi odolná a mají dlouhou životnost. Vydrží opravdu hodně. A samotné pěstování anturií jakožto pokojových rostlin není příliš náročné.

Toulitka (Anthurium) je rodem rostlin, který pochází z vlhkých tropických lesů vyšších nadmořských výšek Střední a Jižní Ameriky. Jde o největší rod čeledi árónovitých, který je tvořen cca 825 druhy. Ve své domovině rostou toulitky jako rostliny pozemní a nebo epifytické, přichycené na stromech. Najdeme je též ve skalních puklinách, některé dokonce řadíme mezi liány.

U některých druhů toulitek rostou jejich řapíkaté listy z krátkého kmínku, u jiných v trsech přímo z kořenů. Čepele listů mají anturie nejčastěji tuhé a variabilního tvaru (vejčité, eliptické, kopinaté, srdčité). Žilnatina listů je nejčastěji zpeřená, případně mřížkovitá, některé druhy mají žilky na líci výrazně bílé.

Též toulec může mít různý tvar (lineární, kopinatý, eliptický, vejčitý, srdčitý a nebo okrouhlý, situován může být vodorovně až svisle, bývá zkroucený, číškovitý či plochý). Barva toulce může být rudá, bílá, smetanová, růžová, lososová, hnědá, zelená, ale toulec může být i vícebarevný.

Na vrcholu dlouhé stopky vždy roste jakoby z toulce květní palice, která je přisedlá a nebo má stonek. Palice může být válcovitá, kuželovitá, kyjovitá, kulovitá, ale i hranatá, krátká, ale též 1 metr dlouhá. Oboupohlavné květy najdeme na palici v husté spirále. Květy mají podle druhu různou velikost a tvar. Jsou složené ze čtyř okvětních plátků ve dvou kruzích, čtyř tyčinek se zploštěnými nitkami a s vejčitými prašníky a z dvoupouzdrého, podlouhlého semeníku s bliznou. Květy rozkvétají postupně od spodní části palice až k jejímu vrcholu. Květy toulitek produkují nektar a jsou proto opylovány hmyzem.

Pokud chceme anturii pěstovat jako pokojovou rostlinu, je nejlepší zakoupit si mladšího jedince v květinářství či zahradnictví. Umístíme ji po přesazení na nepřímé slunce, což odpovídá podmínkám těchto rostlin v tropickém lese. Světla sice anturie potřebují dostatek, ale jen rozptýleného. Vyžadují též vysokou vzdušnou vlhkost (okolo 80 %), hnojení plným tekutým hnojivem a zálivku odstátou vodou pokojové teploty, nikdy ne vodou tvrdou.

Jelikož jde o tropické rostliny, anturie mají rády teplo, ideálním průměrem je pro ně v pokojových podmínkách 20 až 21 oC během vegetačního období, v zimě pak teplotu snížíme až na cca 16 oC, čímž podpoříme kvetení, jinak ale snesou i v zimě teploty v místnostech běžné. Horší to již bude v bytech se vzdušnou vlhkostí. Je třeba postavit nádobu na misku s kamínky a vodou a zeminu udržovat stále vlhkou, ale ne přemokřenou. Listy rostlin navíc stále rosíme, nikoli však květy, protože by na nich vznikaly nepěkné skvrny. Obzvláště důležitá je zálivka odstátou vodou pokojové teploty, stejně jako rosení a případné sprchování vlažnou vodou. Ledová voda by se anturiím nelíbila stejně jako voda tvrdá. Nejlepší je proto odstátá voda z vodovodního řádu a nebo voda dešťová. Voda studniční je obvykle nevhodná.

Zeminu volíme lehkou až středně těžkou, humózní a vzdušnou (toho dosáhneme například přidáním perlitu či dubové kůry). Od března do října hnojíme jednou za 14 dní plným tekutým hnojivem určeným pro vřesovištní rostliny, případně begonie a nebo orchideje. Přesazování anturií je vhodné jednou za dva roky v období od března do srpna.

Pokud již doma anturii máme, můžeme si ji namnožit semeny a nebo řízkováním. Ovšem množení anturií je náročné. To vegetativní lze provést tak, že vybereme starší, již nekvetoucí rostlinu, vyjmeme ji z květináče a opatrně roztrhneme na několik částí, kdy každá z nich musí mít listy i kořeny. Roztržené části pak přesadíme do samostatných květináčů. Období pro toto množení je vhodné stejné jako pro přesazování, tedy od března do srpna. V přírodě se anturie množí semeny, která roznášejí ptáci konzumující plody. Pokud bychom pak chtěli doma množení semeny zkusit, je třeba dosáhnout podmínek, k jakým dochází při stratifikaci semen právě v trávicím traktu ptáků. Proces je o to choulostivější, že semena ztrácí po zaschnutí klíčivost. Navíc platí, že rostliny vyrostlé ze semen většinou nezdědí vlastnosti mateční rostliny, proto i zahradníci preferují u anturií množení vegetativní, tedy nepohlavní (bez semen).

Byť toulitky dovedou čistit ovzduší, obsahují látky, které mohou dráždit sliznice! Pozor proto v domácnostech s alergikem. Dovedou také snižovat hluk. Zajímavostí je též, že z ohromného množství druhů tohoto rodu se ve floristice využívá jen zlomek a známo je širší veřejnosti nejvýše 10 až 15 druhů.

• Anthurium andraeanum Linden ex André
• Anthurium scherzerianum Schott
• Anthurium clarinervium Matuda
• Anthurium concolor K. Krause
• Anthurium crystallinum Linden ex André
• Anthurium forgetii N. E. Br.
• Anthurium hookeri Kunth
• Anthurium magnificum Linden
• Anthurium peltigerum Sodiro
• Anthurium regale Linden
• Anthurium scandens (Aublet) Engler
• Anthurium warocqueanum T. Moore

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com