Mrkev v záhonu klidně kropte, jak je libo, ale teplomilnou plodovou zeleninu je třeba zalévat jinak. Opakování stále stejných chyb vede ke snížení úrody. A některé by rostliny dokonce nemusely ani přežít, obzvláště ty mladé, které se teprve nedávno probudily k životu.
Ano, plodová zelenina potřebuje mnoho vody, ale ne bahnitou půdu. Přílišné zalévání škodí i jí. Navíc je důležité, jakou vodou zaléváme a jak. Obzvláště rajčata a okurky jsou na způsob zálivky velmi háklivé. Bez zálivky to samozřejmě nejde, a když nemůžeme jinak, prší nám na okurky a rajčata shora, což sice není ideální, ale co naplat, pokud není k dispozici skleník ani fóliovník či jiný způsob zastřešení. Ovšem za suchého počasí musí mít zálivka neopomenutelná pravidla.
Okurkoviště, aby na okurky nepršelo shora
Doma jsem vyrobil pro okurky „domeček“ - jakési okurkoviště (okurkárium) z jednoduché cca 3 metry vysoké dřevěné konstrukce, kde jsou boky a čela zcela otevřeny, ovšem shora jsou okurky chráněny dvěma řadami starých oken, ze kterých byla vytvořena šikmá střecha. Nezbytná malůvka vápnem kvůli stínění, která se musí každoročně obnovovat (práce je to však zábavná a trochu punk) a je hotovo. Pokud bychom však špatně zalévali, bylo by vše marné. Zprvu jsme ještě měli štítové strany potažené fólií a snímatelné boky pro možnost uzavření za chladného počasí, ale po dvou letech jsme je odstranili. Bylo to nepraktické a netkaná textilie na zakrytí před chladem stačí.
)
)
Voda na listech zvyšuje riziko plísní a slunce může listy popálit
Ale to zalévání. Určitě platí, že je lepší zalévat jakkoli než vůbec, ovšem pokud zaléváme rajčata a okurky správně, poznáme to na úrodě. Je to však poměrně jednoduché. Zapomeňte především na ledovou vodu z hadice (jedno již zda studniční a nebo z vodovodního řádu) a také na kropicí konev s růžicí. Voda se totiž nesmí dostat na listy, což rajčatům ani okurkám neprospívá. Voda na listech zvyšuje riziko plísní a při prudkém slunečním záření se listy snadno popálí.
Mohlo by vás zajímat: Jak na plíseň u rajčat a okurek.
Kapky vody fungují jako zvětšovací sklíčka. Zaléváme prostě zásadně ke kořenům a nijak jinak. Pomůže také mulč například z posekané trávy, kdy rostlinám necháme pouze kolečko okolo stonků a zbytek plochy zakryjeme. Nemusíme tolik zalévat a zálivková voda se snáze vstřebává v místech, kde se vstřebat má. Nerozlévá se tolik do okolí. Kromě rajčat a okurek pak nesvědčí zalévání s růžicí také bramborám, dýním, cuketám, lilkům a nebo patisonům.
Kdy zeleninu zalévat
Ideální zálivka je pak dostatečným množstvím vody ve večerních hodinách. Někdo to pak dělá i brzy ráno, ale to již není nutné. Pokud bychom však zkrápěli i listy, je večerní zálivka nesmyslná, přes noc by listy dlouho osychaly a riziko plísní by se zvyšovalo. V takovém případě je třeba zalévat pouze brzy ráno. Ovšem opravdu nejlepší je nezkrápět listy vůbec a zalévat večer. Přes noc je výpar minimální a rostliny se po horkém dni pořádně a v klidu napijí. A jestliže se nechcete tahat s konvemi, lze instalovat jednoduchou kapkovací mikrozávlahu, která ke kořenům rostlin dopravuje vodu průběžně po celý den i noc v závislosti na nastavení systému.
)
Ani mnoho ani příliš vody
Důležité totiž je, aby zálivkové vody nebylo ani málo a ani moc. Jestliže vody nalijete tolik, že se kolem rostlin vytvoří bahnité kaluže, neprospějete jim. Panují i pověry, že třeba okurky mají doslova stát ve vodě, ale je to nesmysl. Pěstování v půdě není hydroponie. A v případě rajčat je pak zálivka obzvláště choulostivá, pokud si uvědomíme, že pochází ze suchých oblastí, kde si dovedou najít vodu svými kořeny hodně daleko. Bahnité kaluže navíc komplikují pronikání vzduchu ke kořínkům. Je též vhodné čas od času půdu okolo rostlin trochu (ale opravdu opatrně) prokypřit a přikopčit. Okurky sice ne, ale rajčata bez vody dokonce nějakou dobu vydrží. Ovšem jen několik dní, více již ne. Šlechtěné kultivary jsou již velice rozmazlené a od původních jihoamerických rostlin mají opravdu daleko.
)
Ideální je vždy dešťovka!
A nakonec ještě jednou připomínáme, ideální zálivkovou vodou je pro rajčata, okurky, ale vůbec jakékoli rostliny teplá dešťová voda, tedy voda zhruba o teplotě vzduchu, která je držena v nadzemních nádobách. Nic lepšího rostlinám dát nemůžete! Na rozdíl od vody z kohoutku neobsahuje dešťovka chlór, minerály a soli, které rostlinám škodí. Studniční voda pro změnu bývá kromě svého chladu opravdu příliš tvrdá a často i vápenitá. Dešťovka je prostě „horký rostlinný favorit“! A jestliže jste přece jen nuceni použít vodu kohoutkovou a nebo studniční, přečerpejte ji do nádob a nechte ji dostatečně dlouho odstát a ohřát.
)
