Písčitá půda není nutně chyba, když víte, jak a co na ní pěstovat

Nedá se ale říct, že nutně horší. Když víte, jak s nimi pracovat, jsou v mnoha ohledech „férovější“. Jaké problémy se s nimi pojí? Obsahují vysoký podíl pískových zrn, což jsou relativně velké částice půdy. A kvůli tomu mají výraznou drenáž. Až nepříjemně výraznou. V praxi to znamená mimo jiné, že jimi velmi rychle prosákne voda i hnojiva. Jsou jakoby pořád k ne-uzalévání a k ne-uhnojení.

Nejen v důsledku toho mají nízký výnos, obsahují relativně málo živin. Komplikace působí jejich pH – odvozené od konkrétní horniny (bývají spíše kyselé, ale mohou být i zásadité). Špatně drží vodu, rychle vysychají. To, co na nich dodatečně aplikujete, například hnojiva, písčitou půdu rychle opouští a uniká jinam. Dá se na tom najít i nějaká výhoda? Jistě.

Způsob, jakým písčité půdy hospodaří s vodou, se dá obrátit ve výhodu. Protože nemají tendence k zamokření. Jsou snadno obdělávatelné. Hovoří se o nich jako o lehkých půdách, protože s nimi nemáte problém za sucha ani za vlhka. Oproti jiným půdám, kde musíte čekat, než proschnou natolik, abyste do nich mohli zabořit rýč, tady s tím potíže nejsou.

Písčité půdy se rychle prohřívají, takže na nich s výsevem můžete začít o něco dřív. A rostliny, které tu budou růst, mají potenciál ke stabilnímu a dobrému růstu a vyšší odolnosti vůči chorobám. Živin je sice málo, ale taky je tu málo škůdců a hlavně rostlinných konkurentů, plevelů.

Lehké písčité půdy také snáze propouští vzduch, a umí dobře podporovat kořenový systém rostlin. A ten nedostatek živin? Jistě, ale v písčitých půdách souvisí s tím, kolik jemnozemě a humusu vlastně ne-obsahují. Pokud se zaměříte na průběžné vylepšení vlastností přídavkem humusu/kompostu, uvidíte razantní a docela rychlé zlepšení.

Hnojiva musíte aplikovat jen taková, která „vydrží“. Ideálně tedy minerální, která se hned nevyplaví a živiny ze sebe uvolňují postupně. Jde zkrátka o přístupu. Písčité půdy nelze brát jako „hotové“, ale spíš takové, s nimiž se ještě musí pár let pracovat. Vylepšovat je, uzpůsobovat. A pak na nich skutečně něco velkého dokážete.

Jak se tedy do toho zlepšování pustit, a jaké jsou optimální postupy pro zahradničení na písčité půdě?

I malý podíl, o který se zvýší zastoupení organické hmoty v půdě, přináší výrazné výsledky. Ano, je to trochu nevděčné, protože ten přídavek bude po první sezóny spíše ztrátový, ale postupně se to uchytí. Doporučovány jsou aplikace zralého kompostu anebo opravdu dobře uleželého hnoje. V rámci přípravy můžete i několikrát za sezónu. Skvěle tu funguje tzv. zelené hnojení.

Chválené je na písčitých půdách přidávání biouhlu. Ten zlepšuje zadržování půdní vlhkosti a pomáhá rostlinám přijímat živiny. Důležité je trefit tu správnou koncentraci, protože se biouhel nepřidává napřímo, ale po smíchání s kompostem nebo stařeným hnojem. Asi nejlepší je smíchat jej přímo s kompostem/hnojem deset dní před aplikací na písčitou půdu, v poměru asi 1:4.

Písčité půdy je třeba začít chystat o něco dřív, než jiné obdělávané půdy. Protože se prohřívají rychleji a mikroorganismy se v nich aktivují o něco dříve. To krmení je třeba jim nachystat už v předstihu.

Dobrá práce s písčitou půdou znamená alespoň minimální povědomí o tom, jak tak „půda vlastně funguje“. Nesmíte ji vnímat jen jako ne-úživný substrát, do nějž zapichujete rostliny kořeny dolů. Chce to vnímat celý ten živý mikro-kosmos s půdními bakteriemi a mikroorganismy, kteří jsou vlastně na vaší straně. Nechcete je poškodit, zahubit.

Proto se na písčitých půdách moc neryje, spíše jen povrchově kypří. Protože ten „život“ se odehrává v poměrně mělké vrstvě při povrchu (který dotujeme organickou hmotou) a nechceme jej přetnout. Jde o to udržet kyprost. Součástí těch fint je i mulčování. K čemu je dobré? Jednak je to zase více organické hmoty, a současně je to ochrana proti ztrátě vody. Navíc sem mulč přiláká další užitečné pomocníky.

Žížaly, které se postarají rozkladem organické hmoty o další tvoření jemnozemě. Jen s tím mulčem trochu opatrně. Písčitá půda (a její mikroorganismy, kterých do začátku není mnoho) má do startu trochu horší schopnost rozkladu organické hmoty. Když tedy aplikujete slámu, tak nasekanou. Když listy, tak nadrcené. Prostě předžvýkanou stravu, protože zpočátku jsou písčité půdy trochu bezzubé.

Se zálivkou je na písčitých půdách skutečně problém. Vyžadují totiž častější a důslednější přísun vody, protože si samy vláhu dlouho neudrží. To je pak na hladině vody ve studni znát, stejně jako na svalovině, kterou nošením konví naberete. A v horkém létě je to opravdu k ne-uzalévání, protože písčité půdy a rostliny na nich je třeba zavlažovat do hloubky. Co s tím?

Vidět problém jako součást řešení. Už zmíněný mulč může být částečnou odpovědí na to, jak zvýšit schopnost písčité půdy si vláhu podržet o něco déle. Pomoci mohou i tzv. krycí plodiny. To jsou spíše necílové druhy, ovlivňující poměry na stanovišti. Snižují míru eroze, zastiňují povrch, snižují přímý odpar z půdy, podporují mikrobiální aktivitu.

V praxi to znamená, že první léta na písčité půdě nebudou úplně o úrodě, ale spíše o těch krycích plodinách, které budou půdu školit a upravovat, a zlepšovat její hydrologický režim. V malém formátu pak na písčitých půdách dávají smysl i kapkové závlahy.

I když to zní zvláštně, je lepší zalévat písčité půdy méně. Alespoň do doby, než se jejich vododržné schopností zlepší. Protože jinak byste zálivkou mohli podporovat spíše zasolení půdy. A to by zase škodilo mikroorganismům.

Takže je to celé jen o námaze a žádném skutečném pěstování? Ne, na písčitých půdách se dají dělat pěstitelské divy. Jen to chce vědět, jaké rostliny tu mohou nejlépe naplnit svůj potenciál. Hodí se také vzít do úvahy, že rostliny budou potřebovat trochu větší rozestupy. Těch živin tu zkrátka na jednotku plochy není koncentrováno tolik.

Jinak to není velké přemýšlení. Dýně a třeba melouny by to tu zvládaly dobře, písčitá půda by jim nevadila. Ale jsou náročné na přísun živin (těch je tu málo) a navíc jsou žíznivé po zálivce. S těmi tu zkrátka díru do světa neuděláte.

Zrovna tak je třeba zastavit se u slunečnic a kukuřice. Sucho a teplo jim problémy nedělá, ale sotva by nějak přispěly k ochraně půdy před erozí, odnosu či odplavování té pracně tvořené úrodné vrstvy půdy na povrchu. Nelíbilo by se tu ani košťálovinám. Těm to totiž dlouho trvá, a postupně by půdu kolem sebe vyčerpaly. Chce to něco jiného

Už tu padlo, že se písčité půdy začnou prohřívat rychleji. A v tom je jejich síla. Jsou ideální pro pěstování rané zeleniny a třeba (raných) brambor. Kořenová zelenina je s písčitou půdou zadobře, hlízy bramboru se tu prosazují také bez potíží. U brambor pěstovaných v těchto podmínkách je menší rovněž pravděpodobnost vzniku strupovitosti, protože písčité půdy jsou často mírně kyselé.

Za hvězdu tu budou mrkve, petržele, pastináky, ředkvičky, řepy. Těm se tu opravdu líbí. Protože písčitá půda je lehká, podporuje vývoj kořenů (kořenové bulvy) a nevytváří křivé nebo deformované kořeny, jako je tomu u půd bohatých na jíl.

Navíc budou kořeny kořenů při hledání vody růst hlouběji a déle, což povede k delším kořenům. Laicky řečeno, písčitá půda je ideální pro vypěstování té nejdelší mrkve světa. Dobře se tu bude dařit i cibulím.

Úspěchu se tu dá – když vám bude počasí přát – se saláty a listovou zeleninou. Jen tedy, pokud bude dost vody. A samozřejmě, v písečných půdách přirozeně roste mnoho bylinek ze středomořské oblasti. Rostliny jako rozmarýn, tymián a levandule mohou být ideálním řešením pro vaši písčitou zahradu.

Písčité půdy netřeba brát jako nějaký hendikep. Ano, jsou jiné a vyžadují trochu odlišný přístup. Ale když se s nimi naučíte řádně pracovat, patří k těm nejlepším, jaké si pro svou zahradu můžete přát.

Zdroj: Gardening.org, Provenwinners.com, masterclass.com, FamilyHandyman.com, ČeskéStavby.cz