Jakmile se nám narodí potomek, měli bychom v případě pokojových rostlin zbystřit. Některé pokojové rostliny jsou jedovaté, jiné pichlavé, některé mohou způsobit alergie, problémem může být i výška jejich umístění, kdy se dítě začne prohrabovat v hlíně, vyhazovat ji, rostliny vyklápět z květináčů atd. Pokud jsou již děti odrostlejší a vedeme je k péči o pokojové rostliny, možnosti pěstování těchto rostlin v dětském pokoji se však naopak výrazně rozšiřují.
Do pokojů těch nejmenších rostliny vlastně nepatří
V pokojících těch úplně nejmenších mohou pokojové rostliny natropit neplechu. Pokud se pro ně přece jen rozhodneme, je dobré umístit rostliny co nejvýš, aby se k nim děti nedostaly. A samozřejmě vybrat druhy, které nejenže takové stanoviště ocení, ale také nejsou jedovaté a pokud potomek trpí alergiemi, nemohou je způsobit. Na nedosažitelné místo umístíme rostliny proto, aby dítě nepojídalo hlínu, kamínky, listy, ale i květy a plody, aby rostlinu nevyklápělo z květináče a aby se o ni nemohlo poranit.
Děti prostě začnou být velice brzy aktivní, stále hledají hranice svých možností, jsou všetečné a zvídavé. Prakticky v jednom roce začínají chodit a za několik měsíců vylezou, kam to jen jde. A tento stav trvá roky, dokud děti nezačnou být trochu více rozumné a především přestanou všechno ochutnávat. Co se týká experimentování s předměty, míchání, vaření, pokusů a omylů, to zvídavým dětem zůstane až do dospělosti – respektive do smrti. Riziko však může být i v plísních na povrchu půdy, způsobujících alergie a aplikovaných granulovaných hnojivech, jejichž konzumace může být nebezpečná (ale i dotyk jemnou dětskou rukou).
Děti můžeme vést k pěstování rostlin od malička, těm nejmenším je ale do jejich pokojíku ještě raději nedáme
Jedovaté pokojovky nepatří do žádného bytu s dětmi
Nejen do bytů s dětmi, ale i s domácími zvířaty, nepatří jedovaté druhy pokojových rostlin. Nemusí jít vyloženě o ohrožení života, ale i o podráždění trávicího ústrojí a vyrážky způsobené dotykem s rostlinou. Mezi nejjedovatější pokojové rostliny patří tchynin jazyk (ten je nebezpečný i pro děti s poruchami nervového systému), difenbachie, monstera, vánoční hvězda, klívie, kroton, oleandr, amarylis, anturie a další.
Na pichlavé rostliny také zapomeňte
Nejen vyloženě pichlavé kaktusy, ale i rostliny s ostrými listy jsou pro děti nebezpečné. Tyto druhy jsou sice většinou nenáročné na pěstování, ovšem před dětmi je musíme ukrýt co nejvýš a nejdál. Obzvláště druhy s ostrými a jemnými trny či trichomy, které vlastně ani nelze z pokožky vytáhnout, navíc bývají vybavené ostrými háčky (třeba opuncie, která má takto vybaven i obal plodu a bez rukavic si na něm prostě nepochutnáme). Pozor si dejte i na juky, cykasy a aloe.
Dieffenbachia patří k nejjedovatějším
Nejen listy, ale i plody opuncie mají na svém obalu drobné trichomy, které se zapíchnou do pokožky a jen tak nepustí
O které rostliny se budou starší děti rády starat
Výběr těchto rostlin je poměrně široký, pokud ovšem doma nemáte alergika, kterému by mohla uškodit plíseň na povrchu substrátu (což platí pro většinu pokojových rostlin) a nebo pyl kvetoucích rostlin.
Nejlepší je vybrat menší a odolné druhy rostlin. Samozřejmě nejvíce děti zaujmou ty kvetoucí, ovšem třeba i masožravé, jejichž pěstování se stane doslova dobrodružstvím. Z kvetoucích rostlin děti nejvíce zaujmou druhy, jejichž květy umí malovat. Na rozkvetlé louce či trávníku jsou to třeba sedmikrásky, v květináči zase miniaturní gerbery. Druhy rostlin přitom vybíráme úměrně věku dětí, tedy podle jejich schopnosti pečovat o rostliny. Určitě po nich nebudeme chtít třeba péči o bonsaje. Na druhou stranu ale může péče o konkrétní pokojové rostliny vhodně doplňovat aktuální školní učivo, tedy především to přírodopisné.
Co se týká péče o rostliny, je třeba dětem nejprve vše ukázat. Říci jim, co je třeba provádět pravidelně a co, pokud je to třeba. Například odstřihnout odkvetlý květ, uschlé listy apod. Pravidelné činnosti je dobré zapsat do k tomuto účelu pořízeného kalendáře, což bude děti učit povinnosti. Čili zalévání, rosení, přihnojování, … A pokud se něco nepodaří, určitě děti motivujeme a nikoli trestáme či káráme.
Malé pokojové gerbery patří k velmi oblíbeným druhům
Větší dítě se již může starat i o náročnější druhy
Co však nemůže nabídnout žádná jiná pokojová rostlina, to nabídne masožravka. Děti ji mohou krmit drobným hmyzem, byť o něj zřejmě neprojeví zájem. Dochází tak k přímé interakci mezi dítětem a rostlinou, jako by pečovalo o domácího mazlíčka z říše živočichů. Však také bývá v dětských pokojích více zvířat než rostlin.
U větších dětí se nemusíme bát ani některých kaktusů, vybíráme ty malé, s menším množstvím větších trnů a především kvetoucí. Stejně tak můžeme vyzkoušet pěstování plodících druhů. A mezi ně můžeme zařadit třeba i chilli papričky, byť nejde zrovna o pokojové rostliny a nebo různé bylinky. Výpěstky poslouží v kuchyni celé rodině a děti se budou mít čím chlubit.
