Ne, opravdu nejde o nějaké spiknutí, jehož záměrem je utajit výskyt kolibříků v Čechách. Když totiž někomu trochu znalejšímu živočišné říše řeknete, že vám po zahradě létají kolibříci, uděláte si z ostudy kabát. Jako kolibřík sice jeden konkrétní živočich svým pohybem a způsobem letu vypadá, ale je to můra z čeledi lišajovití. Dlouhozobka svízelová.
Děti se spletou snadno, snad každé zná kolibříky z obrázků a video záznamů, když to ale udělá dospělý, může se hodně ztrapnit. Dokonce znám člověka, který si takto vysloužil přezdívku kolibřík. Doživotně. Kolibříci u nás skutečně nežijí. Jenže právě dlouhozobky svízelové se jim podobají jak způsobem letu, tak vzhledem, velikostí i chováním. Podívejte se na srovnání níže.
)
)
Dlouhozobky nejsou motýli výhradně noční, častěji se živí přes den
Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) je řazena do čeledi lišajovití (Sphingidae), nejde však o motýla výhradně nočního, nýbrž létá z květu na květ i za pravého poledne, což je společný znak pro všechny dlouhozobky. U nás se vyskytuje velmi hojně, okolo naší země a směrem je o něco vzácnější.
Na našem území můžeme spatřit ještě další druhy dlouhozobek, liší se však svou velikostí i barvou. Například dlouhozobka zimolezová (Hemaris fuciformis) je oproti svízelové menší a má žlutozelené zbarvení kombinované s hnědou barvou. O dost odlišnější je pak dlouhozobka chrastavcová (Hemaris tityus), ta dokonce připomíná čmeláka, její křídla jsou průhledná a zbarvení těla žlutozelené.
)
Na dlouhozobce svízelové je mnoho zajímavého
Dlouhozobku svízelovou snadno rozeznáme podle jejího rychlého kmitavého letu a velice dlouhého sosáku umístěného těsně pod tykadly. Je dosti malá, její rozpětí křídel je cca 5 cm. Zavalitější tělo tohoto motýla a první pár křídel jsou šedohnědé, druhý pár křídel je zbarven do oranžova. Zadeček má posetý odstávajícími šupinami s bílými a černými drobnými skvrnami.
Zajímavostí je na dlouhozobce svízelové mnoho. Předně jde o motýla tažného, který k nám každý rok přilétá na začátku léta (resp. na konci jara, hlavně v průběhu května) z jihu Evropy. Od srpna do pozdního podzimu se pak nové generace dlouhozobek vrací zase na jih, načež se v dalším roce vrátí jako dospělci, kteří se u nás množí. Při svém pátrání po potravě se u nás dlouzobky dostanou do nadmořských výšek až 1000 metrů nad mořem.
Nejčastěji se u nás tento motýl vyskytuje od léta do podzimu na okrajích lesů a slunných stráních, na lukách, v parcích a zahradách. Často dokonce i uprostřed velkých měst. Se společností lidí nemá problém, vyhledává totiž rostliny, které rádi pěstujeme. Dlouhozobku svízelovou vlastně najdeme po celé Evropě, vyskytuje se také v Severní Africe a v Asii.
)
Rozmnožování dlouhozobky
Dlouhozobka svízelová se u nás rozmnožuje tak, že samičky kladou při sání nektaru malá, hladká a kulatá vajíčka nazelenalé barvy. Kladou je vždy po jednom například na svízel, ptačinec a další druhy rostlin. Podle druhu rostliny, na jaký bylo vajíčko nakladeno, se také na této rostlině zprvu živí housenka. Za 4 až 6 dní se z vajíček líhnou malé zelené housenky s bílými tečkami na hřbetě. Po cca dvaceti dnech vývoje se housenky zakuklí. První generace motýlů se objevuje od června do srpna, druhá od září do října.
)
)
Před zakuklením housenka změní svou barvu na hnědou a vytvoří si řídký podzemní kokon. Právě v něm se později zakuklí. Kukla je zbarvena do světle okrového odstínu s tmavším žilkováním. Noví dospělci se líhnou v poledne a hned po ztuhnutí křídel odlétají.
)
Na potravu nejsou vůbec vybíravé
V přírodě se dlouhozobka svízelová živí nejčastěji nektarem z hadinců, mydlic, bodláků, hvozdíků a chrp, v zahradách prý preferuje plaménky, kakosty a petúnie, z vlastního pozorování v naší zahradě však vím, že saje úplně na každém druhu, kterého si všimne. Vůbec nejde o vybíravého motýla, prostě potřebuje květiny. A jelikož ani jeho housenky zrovna nevyhledávají hospodářské druhy rostlin, nijak u nás neškodí.
Zdroj: novinky.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz, radkapalenikova.cz, zelenadomacnost.com, denik.cz, zahradnickykalendar.cz
)
)
