Za vyvážení klasické žumpy, resp. jímky platíme nemalé finanční prostředky. Lze jejich obsah používat k hnojení zahrady? Vždyť dříve se obsah žump běžně vyvážel na pole. Jak s ním tedy můžeme naložit dnes?
Jsou fekálie opravdu hnojivem, které je škoda vyhodit? Určitě nelze doporučit přímé hnojení zahradních plodin fekáliemi, tedy odpady z fekálních jímek (žump). Důvodem je samozřejmě hygiena a tedy zdraví a to nejen naše, ale i sousedů. Opravdu to není to samé, jako když se zaváží louky či pole hnojem a kejdou na podzim. Zásadní rozdíl je v tom, že fekáliemi z domácích jímek a septiků nesmíme v žádném případě hnojit plodiny, které jsou určené k přímé spotřebě. A vůbec je hnojení fekáliemi v dnešní době dosti na hraně, vůbec není snadné takové hnojení provádět.
Pro odvoz a likvidaci fekálií navíc existují závazná pravidla, která jsou spojena s hygienickými předpisy a normami. Při ukládání a likvidaci těchto odpadů například nesmí být ohrožena kvalita vodních toků. Pokud se pak fekálie zpracovávají na hnojivo, je třeba dodržet přísný technologický postup. Čili pokud bychom fekálie chtěli přímo vyvézt na zahradu, hrozí nám dokonce dosti vysoká pokuta. A za co? Za znečišťování životního prostředí a obecné ohrožení. Do konfliktu totiž vstupujeme s ministerstvem zemědělství, hygieniky a dalšími orgány ministerstva zdravotnictví a také s ministerstvem životního prostředí. Rovnou 3 ministři a mnoho dalších úředníků včetně krajského hygienika na jednoho zahrádkáře? To je až příliš velké sousto! A pokud je vaše zahrádka dokonce na území některé z chráněných krajinných oblastí, jeden by se nebál říci, že na scénu již vstupuje i kat Mydlář. A že zatočil i s významnými českými pány po bitvě na Bílé hoře. Kdo včas neuprchl, byl sťat! Na scénu navíc vstupují i různé občansko-právní spory a tedy vaši sousedé! Tedy od nich většinou vše začíná a vysokými pokutami ze strany státní správy to končí.
)
Navíc platí, že zahradním plodinám neprospívá přímé hnojení organického původu. Většině z nich vyhovuje výživný a dobře uleželý kompost, případně kvalitní hnůj, nejlépe pak koňský, který zapravujeme do půdy. Zahřívá nám od předjaří pařeniště, výborně pak slouží například okurkám, jejichž kořínky jsou na chlad obzvláště háklivé.
Důležité je také posvítit si na původ kompostu. Ten totiž vzniká rozkladem organické hmoty výhradně rostlinného původu smíšené se zeminou a za přítomnosti živých organismů (žížaly, půdní baktérie aj.), podílejících se na rozkladných procesech. Při kompostování tedy kompostujeme pouze takový materiál, ze kterého se vůbec může vytvořit kvalitní humus a dále musíme zvolit správný způsob kompostování.
A právě již jen z hlediska hygieny není vhodné kompostovat zbytky živočišného původu, stejně jako napadené části rostlin. Výjimku pak představují pouze kosti, ale jen v namleté podobě. Nemluvě pak o materiálech, které vůbec nelze rozložit, ty nemají v kompostu co dělat. Další výjimku představují skořápky vajíček a to je asi tak vše.
)
Nejcennější hmotou pro tvorbu kompostu jsou tedy zbytky rostlinného původu, čili odkvetlé rostliny, natě, tráva, listí, rostlinné odpady z kuchyně, různé druhy živočišného hnoje býložravců v rozumném množství, přičemž přihazujeme ve vrstvách zeminu, dřevní štěpku či drť. Bohužel toho, co do kompostu vůbec nepatří, je vždy mnohem víc. A právě lidské fekálie do této kategorie rozhodně patří, stejně jako výkaly psí či kočičí. Ale!
Přesto však leckdo lidské výkaly z žumpy do kompostu přidává. Dejme tomu pouze v případě, že tuto hmotu přidává jen v rozumném množství a kompenzuje ji přihozením vápenného hydrátu, který má desinfekční schopnosti. Navíc se musí při kompostování vytvořit dostatečně vysoká teplota, která zničí fekální bakterie. Hovoříme o bakteriích Escherichia coli, ale i dalších, které dovedou přečkat v půdě velmi dlouho. Později by vás pak mohl poslat i jen jeden škrábanec rovnou do nemocnice. A právě jediným způsobem, jak fekální bakterie zlikvidovat, je tepelný rozklad, čili fermentace.
V žádném případě proto nepočítejte s rychlým zráním takového kompostu. Naopak je třeba jej častěji přehazovat a nechat zrát déle. "Septikový" kompost je dokonce vhodné založit zvlášť a oddělit od toho běžného. Určitě je pak dobré nechat takto založený kompost, do kterého v jedné sezóně přihazujete hmotu ze septiku, zrát minimálně další 2 roky. Teprve pak bude výsledkem kvalitní humus bez fekálních bakterií.
To ale není zdaleka vše. Zároveň musíme zabránit přímému vsakování jakékoli tekutiny z kompostu do spodních vod. Bez podbetonovaného hnojiště to prostě nepůjde. Zároveň je třeba zajistit dostatečné provzdušňování rozkládané hmoty. A kdo by chtěl kompost přehazovat i 4x krát ročně. O to více, že obohacen o "velmi voňavé substance". Hranicí zapaření hmoty je zde 55°C, kdy dochází k neutralizaci nebezpečných bakterií. My však potřebujeme teploty raději ještě o něco vyšší. I tak však takový kompost nepatří na zeleninové záhony, k bylinkám, jahodám a pod. Použít jej však můžeme například pro trávníky, ovocné a okrasné stromy a keře a okrasné rostliny.
)
Aby toho nebylo málo, musíme také vzít v úvahu obsah odpadních vod. V dobách, kdy se používalo k ručnímu praní mýdlo s jelenem, kdy neexistovaly automatické pračky a myčky nádobí, byl obsah žump zcela odlišný po chemické stránce. Fekálie z našich žump prostě představují problém a vždy je lepší, hygieničtější a bezpečnější jejich odvoz fekálním vozem na místo k jejich likvidaci určené a zabezpečené.
Čerpání a odvoz fekálií se provádí pomocí takzvaného fekálního vozu (lidově fekál nebo hovnocuc). Tímto vozidlem jsou čerpány splašky z odpadních jímek (žump a septiků) do tlakové nádrže na nástavbě vozu pomocí sacího čerpadla. Toto čerpadlo vytváří v nádrži podtlak, načež je čerpaná hmota do nádrže nasávána rozdílem atmosférického tlaku a podtlaku v nádrži. K vybavení nádrže patří též pojistný ventil.
Nádrž je namontována buďto na podvozku nákladního automobilu, kdy je čerpadlo poháněno motorem tohoto automobilu a nebo na přívěsu bez vlastního pohonu. Přívěs bývá nejčastěji tahán za traktorem, jehož motorem je a čerpadlo poháněno. Předchůdcem fekálních vozů byla lejta, tedy většinou dřevěná nádrž tahaná koňmi. Lejta se plnila ručně pomocí vědra či šoufku.
Prostě a jednoduše, přidávání fekálií do kompostu vůbec nemůžeme doporučit, vlastně se ani nevyplatí a nemá valný smysl. A rizika jsou po všech stránkách obrovská. A přímo na záhony již vůbec ne!
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
