Exotická "tlustice" (tedy rostlina podobná tlusticím) portulakarie africká je ve své domovině oblíbenou potravou pro slony, kozy a želvy. Též Jihoafričané ji přidávají do salátů, polévek a jiných pokrmů, které jsou díky ní nakyslé chuti, dovede však bojovat i proti změnám klimatu, absorbuje více oxidu uhličitého než jiné rostliny. U nás je ale pěstována především jako nádherná, silně dekorativní pokojová rostlina.
Představujeme portulakarii africkou
Portulakarii (Portulacaria afra) najdeme v zahradách, domácnostech, školách i na pracovištích. Tato silně dekorativní rostlina se pyšní masitými, lesklými listy a keřovitým vzhledem. V interiéru vám pak pomůže čistit vzduch, pokud ji umístíte do světlé a teplé místnosti. Snese přímé slunce, daří se jí však i v polostínu. A pokud panují vysoké teploty po delší dobu, je vhodné rostlinu přemístit do stínu a zvýšit zálivku. Je též třeba vědět, že přímé slunce uspíší opadávaní listů.
Portulakarie také vyloženě nesnáší průvan, jinak však jde o velmi odolnou rostlinu, které jen tak něco neublíží. Minimální teplota jsou při jejím pěstování 7 až 10 °C. Pozor tedy při letnění na vhodnou dobu pro navrácení květináčů s portulakariemi do tepla interiéru.
V jihoafrické přírodě dorůstá výšky až šest a více metrů (běžně do tří metrů) a je poměrně statnou dominantou místního ekosystému, ovšem více méně plevelnou. V zimě nakvétá malými růžovými kvítky a báječně vypadá v závěsných koších, ze který stékají bohatě olistěné převisy větviček. Pěstovat z ní však lze i nádherné bonsaje.
Ve své domovině je portulakarie opravdu považována za plevel, proto nikomu nevadí hojné spásání zvířaty a obzvláště sloní apetit je neskutečný. Na jihu Afriky roste portulakarie v podobě hojně větvených a dužnatých keřů a nebo nižších stromků. Borku má nejprve zelenou, později hnědočervenou až šedou, vždy hladkou, ale s jizvičkami po opadaných listech. Větve jsou článkované, sukulentní a rozkladité, listy rostou vstřícně, jsou hladké, lesklé, obvejčité až kulaté, zelené, ztloustlé a celokrajné. Listy mohou být dlouhé až 3 cm a řapíky mají kraťoučké, téměř nepatrné.
Portulakarie kvete v drobných svazečcích na koncích postranních větví. Kvítky mají v průměru 1 mm, jsou barvy světlerůžové až narůžověle fialové, se dvěma kališními lístky, pěti korunními lístky a pěti až sedmi tyčinkami. Plodem je malá, krátká a stopkatá tobolka, dlouhá pouhých 5 mm a se třemi průsvitnými křidélky.
Nároky na substrát a zálivku
Portulakarie africká vyžaduje kaktusovou půdu s pískem, je přitom značně odolná vůči suchu, ovšem od dubna do října vyloženě vyžaduje pravidelnou zálivku. Vůbec správná zálivka je alfou a omegou při pěstování těchto tlustic. Zázračná portulakarie navíc potřebuje, abyste mezi jednotlivými zálivkami nechali substrát zcela vyschnout. Od října do dubna pak odpočívá a zálivku vyžaduje minimální. Zásobní vody má v sobě na toto období dostatek, přesto je však třeba občas zalít, aby zcela nepustila lístky.
Samozřejmostí je možnost odtékání přebytečné vody, tedy odtokové otvory v květináči či truhlíku a na dně vrstva drenáže. Co portulakarie vyloženě nesnese, je přemokření. Co se týká nároků na hnojení, stačí na konci zimy či začátkem jara použít zředěné hnojivo na rostlinné bázi. Pozor je též třeba dávat na škůdce, především molice, roztoče a pavouky.
Množení portulakarie africké
Množení této rostliny je velice snadné z odřezků (polodřevitých řízků), kterých můžeme mít v případě starších a již bujně rostoucích jedinců spoustu. Odřezky je vhodné provádět na jaře a nebo v létě. Nejprve je necháme několik dnů vyschnout, poté ošetříme řezy stimulátorem růstu (Tekutým, gelovým a nebo práškovým) a vysadíme do malých květináčků s vlhkou půdou. Vysazené odřezky postavíme na světlé místo, ale nikdy ne na přímé slunce, zakoření nám zde při udržování vlhké zeminy do čtyř až šesti týdnů. Teplotu udržujeme cca 18 oC. Množit lze tuto rostlinu stejným způsobem i ze samotných lístků.
Oblíbená rostlina pro tvorbu bonsají
Pro své bohaté větvení a zdobná lístky se portulakarie africká stala oblíbenou rostlinou pro tvorbu a pěstování bonsají. Velmi se podobá tlusticím (Crassula), má však drobnější lístky, které mohou mít občas červenofialovou spodní stranu. Pro bonsaje je však třeba zvolit vhodný vnitrodruhový taxon. Určitě nevytvoříme bonsaj z druhů převislých ('Pendula' a 'Tricolor'). Zato například 'Variegata' má hustý habitus, narůžovělé kmínky, světlezelené lístky se širokým béžovým a tenkým červeným okrajem. Zajímavé jsou též variety foliis-variegatis se žlutě kropenatými lístky, macrophylla s lístky dlouhými až 2,5 cm a microphylla s kulatými lístky průměru 6 mm.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock