Přeci se to nevyhodí. Jak ještě zužitkovat jednorázové plastové květináče?

Ať už se počítáte mezi zahradníky malé, obdělávající jen pár záhonků anebo ty velké - máte je. A zrovna tak je máte, i když jediné, co opravdu pěstujete, jsou pokojovky na oknech. Jednorázové květináče má totiž každý. Ale poté, co si v nich přinesete odrostlejší sadbu, větší sazeničky, potažmo v nich dopravíte domů další zakoupenou várku okrasných květin, pozbydou svého smyslu. Protože z nich rostlinky po chvilce vytáhnete, přesadíte je do kypré hlíny nebo trvanlivějších, lépe padnoucích vlastních květináčů a truhlíků.

Co s těmi jednorázovými květináči z obchodu bude dál? To jistě víte sami: jsou moc lehké, nepadnoucí, nevyhovující a nezapadající do stylu vaší zahrady či domácnosti. Ale současně jsou taky úplně nové, zachovalé, takřka nepoužité. Je škoda je jen tak mrsknout do koše. Takže je nejspíše vyčistíte a jako úsporně a ekologicky smýšlející zahradníci někam založíte pro pozdější použití. Třeba na vlastní sadbu a sazeničky do další sezóny. Nebo jen tak, protože se to může jednou hodit. Což je taková nevědomá lež, které se skoro všichni dopouštíme.

Protože k tomu pozdějšímu použití nejspíš nedojde, a hromádka jednorázových květináčů se další sezónu zase trochu víc rozroste, až si z květinářství nebo zahradnictví přinesete novou várku. Naše přirozená shánčlivost a neochota zbavovat se téměř nepoužitých věcí – ty jednorázovky vážně slouží jen k přepravě rostliny – nám brání se jich zbavit. A proto jejich počty rostou, vrší se, zabírají místo. Jen pro představu, ročně se celosvětově takových jednorázových květináčů na světě vyrobí přes půl miliardy kusů.

I autor tohoto článku si myslel, že tohle skladování jednorázových květináčů má nějak pod kontrolou. Že si je sice dává stranou, ale zase tolik jich není. Teď jsem zjistil, že si je dávám stranou – jen na různá místa – a dohromady jich už vážně tisícovka bude. Možná víc, bojím se dopočítat. Kontejner na plastový odpad by nejspíš zaplnily celý. S tím přirozeně vyvstala i otázka, jak se jich, v rámci úklidu, nějak účelně zbavit, dát jim nějaký účel. Zkrátka je smysluplně zužitkovat. A co mi poradil internet?

Asi to nejsnazší řešení. V Česku nyní běží několik projektů, z nichž asi nejúspěšnější je momentálně akce Otoč květináč. Pokud máte to štěstí, že to máte k Jihomoravskému nebo Zlínskému kraji blízko, můžete v jedné z třinácti prodejen (klikněte si na seznam, je tam Valašské Meziříčí, Brno, Zlín, Hodonín, Staré město) složit své plastové břímě, a postarat se o to, aby z těch květináčů udělal něco užitečného někdo jiný. Praha má výměnný bazar, a vypadá to, že do hry na zpětný odběr nastoupí i další velkokapacitní prodejny. Jinak zájem o nepoškozené květináče má například i Oblastní charita Žďár nad Sázavou, Útulek věcí a re-use centrum v Jihlavě, Základní škola Nížkov, Centrum sociální a podpůrné péče a též dobrovolníci nemocnice Jihlava.

Nevypadá to zrovna objevně, ale další dobrou radou je používat ty jednorázové květináče z obchodu jako vícerázové. Zkrátka, sadit a pěstovat v nich něco dál. Nejsou nic extra, jsou docela křehké. Ale na domácí sadbu, první výsevy a pěstování z odstřižků jsou pořád dobré víc než dost. A tam, kde nejsou moc na očích, vlastně nikomu nevadí a používají se dál. Zahradník je často ochotný před-pěstovávat si sadbu třeba v pekáči nebo starém hrnci, takže ostych stranou. Chce to jen zapojit ty zásoby, které máte nastřádané a odložené stranou pro pozdější využití, a skutečně je začít používat. Už letos, aby se nehromadily dál. Dvě až tři sezóny vám vydrží, než se jich budete moci, jako opravdu nepoužitelných, zbavit.

Je to lehce škodolibé řešení, protože z vašeho problému dělá problém někoho jiného. A to by se mohlo ujmout. Není to nic složitého. Prakticky každý rok toho v rámci přípravy na novou sezónu doma vysadíte o trochu víc, než kolik potřebujete. Taková je praxe. A není nic lepšího, než když se o ty své nadbytečné výpěstky, s tou pěstitelskou radostí, podělíte s okolím. Schválně těch rajčat, paprik nebo okurek letos připravte o trochu víc, a jako rostlé sazenice je pak expedujte – v těch jednorázových květináčích z obchodu – každému na potkání. Investice pro vás je to minimální – pořád děláte to, co byste dělali stejně – a přitom se zbavujete odpadu. Když zazvoníte u sousedů s pytlem plastového bince, vítat vás nebudou. Ale s taškou plnou jednorázových květináčů se sazenicemi? Dokonalé.

Nedá se říct, že by je používal opravdu každý. Ale skoro každý určitě. Co? Nejrůznější cedulky, popisky, štítky, jmenovky a značkovače. Ať už si jimi značíte sadbu, odrůdy, místa na záhonku nebo konkrétní rostliny, vlastně nikdy jich nemáte dost. V prodejnách zahradnických potřeb to dobře vědí, a proto taky tenhle artikl mají všude skladem. Jen ty ceny: Za jeden takový proužek plastu si umí říct od kusu čtyři koruny! Co to, neříkal tady někdo „kousek plastu“? Přesně tak. Ty jednorázové květináče můžete nůžkami krásně nastříhat a vyrobit si popisovačů a značkovačů třeba milion. Navíc jednorázové květináče bývají barevné, takže si můžete vytvořit systém, v němž budete růžovou značit třeba saláty, žlutou kořenovou zeleninu a bílou si necháte okrasné rostliny…

Na mysli teď nemáte toho vousatého dědu v kožichu, ruských pohádek slyšíme už tak každý den dost. Přízemní mrazíky vás ale z kraje jara mohou taky pořádně potrápit. A jednorázové plastové květináče vám mohou pomoci. Pokud máte nadbytek těch velkých, kbelíkových, můžete je použít jako „poklop“, přes noc, na venkovní rostlinu. Důležitá věc – dávejte je na sebe dvojmo – menší a pak větší. Samotný kbelík totiž moc rostlinu před chladem neochrání, dělá to ta vzduchová bariéra mezi dvěma kbelíky, která slouží jako účinnější izolace proti chladu. Řadě na chlad choulostivějších rostlin takhle můžete pomoci i s přezimováním.

Každý začátek je těžký. A to platí nejen u lidí, ale i v životě rostlin. Které, uvyklé pohodě kontrolovaných podmínek sadbového prostředí zažívají nelehký přechod do tvrdé reality poté, co je poprvé vysadíte ven, do volného záhonku. Jednorázové plastové květináče mohou posloužit. Odstřihněte jim celé dno, a ten plastový válec použijte na malou rostlinku jako ohrádku. K čemu je to dobré? Ochrání jí to před nočním chladem, poryvy studeného větru. Odpomůže to od nenechavých a mlsných škůdců, kteří si na sazeničky dělají zálusk. Výrazně tím snížíte konkurenční tlak plevelů. A to vše je předpoklad dalšího úspěšného růstu.

Zní to zvláštně, protože většinou chceme přesný opak – aby rostly, jak nejlépe umí. Jenže některé druhy jinak veskrze užitečných rostlin umí růst až příliš dobře. Příkladem mohou být třeba bylinky, jako máta nebo mateřídouška. Jsou fajn, ale rozrůstají se do pokryvnosti tak extrémně, že za pár sezón dokáží pohltit celou zahradu. Jednorázový plastový květináč s ustřiženým dnem, použitý jako ohrádka – ovšem ohrádka zahloubená kolem rostlinky v zemi – ji udrží „na jednom místě“. Žádné extrémní přerůstání zahrady tak nehrozí.

Okrajem zmíníme ještě jeden model s „ohrádkou“. Tentokrát u rajčat. Ty totiž patří k těm několika málo rostlinám, jimž kořenové výhonky vyráží i z nízce položených partií jejich stonků. Ohrádka z jednorázového květináče s ustřiženým dnem, zasazená napůl do země a napůl nad zemí kolem rostliny, pak bude stimulovat keříček rajčete k rozrůstání kořenového systému uvnitř toho vyznačeného obvodu. Což je nesmírně praktické. Rostlina totiž bude stabilnější, lépe zafixovaná v půdě. A bude schopná i mnohem lépe přijímat vláhu, kterou jí budete moci dodávat „přímo“ k těmto kořínků v květináči. Tako polo-zemní zasazení ohrádky vám pomůže s dobře zacíleným zaléváním i u rostlin, které kořeny nad zemí nenasazují. A úspora vody, byť jde o pár kapek, se za sezónu docela nasčítá.

Ano, je to trochu blbina, ale za zmínku stojí. Nesjpíš totiž i vy disponujete nějakým fajnovým a dobře vypadajícím velkým květináčem, chloubou zahrady. Kouskem, který má třeba pětačtyřicet nebo víc litrů objemu. Něco takového se ale po čertech špatně plní – nasypete do toho půl pytle substrátu – a při pokusech s ním pohnout si spíš pohnete s plotýnkami. Takže? Tam, kde je to možné, u rostlin mělce kořenících – můžete ušetřit na váze i výplni tím, že dno toho obřího fajnového květináče vyskládáte obrácenými květináči jednorázovými. Substrátem pak budete zasypávat jen zlomek toho objemu nádoby. Ušetříte na substrátu i na váze, a chytře tak skryjete i část z těch všudypřítomných jednorázovek.

Z jednorázových plastových květináčů se „dobře“ - tedy dobře, když víte jak na to - vyrábí ozeleněné vegetační stěny. Dají se použít jako alternativní dávkovače zálivky. Můžete z nich vyrábět strašáky, a taky nejrůznější hmyzí hotely, domečky a úkryty. Máte vy sami nějaký zajímavý nápad o tom, co se dá s takovými květináči dělat, aby jen někde neležely nastřádané „pro případ potřeby“ a skutečně se s nimi pracovalo?

Zdroj: otockvetinac.cz, ekolist.cz, gardenrant.com, zerowasteweek.co.uk