Stěhování patří k událostem v lidském životě, na které vzpomínáme jen neradi. Stres, který při něm zažíváme, se snažíme z paměti spíše vytěsnit. Ostatně, třeba i malování celého bytu je v mnohém podobnou zátěží, nebo bydlení na staveništi při rekonstrukci. Dá se ale nějak objektivně změřit, jak moc je vlastně stěhování stresující? Výzkumníci se o to pokusili, když srovnali míru psychické zátěže pro různé životní zážitky.
Ten výzkum z předloňského je přelomový tím, že se pokusil změřit neměřitelné. Už proto, že každý stresující zážitek je vnímám subjektivně, z našeho vlastního úhlu pohledu. Je to trochu klišé, ale vašeho kolegu z práce nemusí stresovat ohlášená návštěva tchýně – zatímco vy kvůli tomu nebudete týden předem klidně spát. U někoho vyvolává panické záchvaty představa, že by měl vyjet do světa po dálnici, jiní tak jezdí v klidu každý den. A proto, že každý vnímá možné stresové situace jinak, je těžké měřit obecný průměr.
)
S tím si ale výzkumníci z univerzity v Aucklandu poradili po svém. Analyzovali tzv. mikro-úrovňová data na subjektivní škále, při nichž každý z dotázaných sám za sebe zařazoval stres ze stěhování na tabulce univerzálně děsivých, tragických či zneklidňujících životních zážitků. A badatelé na základě těchto dat následně vyhodnocovali komplexní psychologickou zátěž procesu stěhování. Ty výsledky jsou poměrně inspirativní, a možná se v nich sami dokážete najít. Takže na co přišli?
Do začátku, že hladina stresu je prokazatelně vyšší u těch, co se stěhují – než u těch, co se nestěhují nikam. Dále že se mnohem snáze stěhuje nájemníkům z pronajatého bydlení než těm, kteří při stěhování opouští svůj vlastní dům. A do třetice třeba to, že se s akutní mírou se potýkají ti, co se stěhují poprvé. Ale ti, co už mají pár stěhování za sebou, je snáší o poznání lépe. V obecné rovině se ukázalo, že stěhování má škodlivý vliv na duševní pohodu a je významným faktorem, který přispívá ke stresu.
Mladí lépe, staří hůř
Z analýz vplynul také jeden zajímavý paradox, který pravda může být jen důsledkem vydávání příčiny za důsledek. Ukázalo se, že lidé potýkající se s vyšší úrovní stresu se stěhují častěji. Smysl to trochu dává, když si představíte uspěchané mladé manažery, kteří střídají pracovní místa (a nové bydlení) jako ponožky, v rychlém sledu za sebou. Ale takových zase tolik není. Jinak studie sledovala míru stresu u stěhujících se ve věku od 19 do 54 let, a zřejmé z dat bylo, že starší lidé to snáší o dost hůř.
A jak tedy tu subjektivní míru stresu měřili? Pomohla jim v tom metoda tzv. SRRS (Social Readjustment Rating Scale, tedy Stupnice hodnocení sociálního přizpůsobení).
)
Na ní je třeba nejprve vytvořit škálu různých stresových zážitků, kterým testovaní lidé přikládají podle utrpěné zátěže různé hodnocení. Pokud se s takovými zážitky tedy setkali. Kolik bodů, od nuly do stovky, byste dali, kdybyste přišli o své zaměstnání? Jak moc vás rozhodilo, že o práci přišel váš životní partner? Co smrt blízkého příbuzného? Jak moc s vámi zamávala zpráva o tom, že čekáte potomka? Případně jak dalece s vaší pohodou otřásla hypotéka? To, že se děti osamostatnily a odstěhovaly se z domu.
Testovaní postupně přiřadí body k 43 takovým životním událostem – to pomůže výzkumníkům stanovit nějaké rovnovážné body – a pak dotázaní vyčíslí svou míru stresu ze stěhování. Jen pro představu, smrt manžela/manželky lidé nejčastěji ohodnotili rovnou stovkou bodů, zatímco dramatický rozvod si vysloužil „jen“ 73 bodů. A třeba zátěž spojenou se splácením vysoké hypotéky hodnotili v průměru na 37 bodů, menší prohřešek proti zákonu, který je dostal před soud, pak 11 bodů.
Stěhování je lepší než požár
Stěhování si v tom žebříčku zase tak drasticky nevedlo, dosahovalo průměrného upraveného skóre kolem 20 bodů. Ze stovky možných. Cože je přibližně asi tak stresující, jako změna školy, změna pracovních hodin anebo trable se šéfem v práci. Jinými slovy, není to zrovna příjemné, ale není to ani nějak zásadně zlé. Takže je lepší vyhořet nebo se stěhovat? Věda má odpověď, alespoň po stránce stresu.
Stěhování je určitě víc v pohodě, než požár. A platí to napříč celým spektrem.
S tím výzkumem a škálováním na stupnicích SRRS se pojí ještě jedna zajímavost. Jak už tu padlo, stres spojený s různými životními událostmi vnímáme každý subjektivně, po svém. Pokud je ale vaše skóre SRRS trvale vysoké (všem nebo většině z těch 43 přelomovým životním událostem za sebe dáváte hodně bodů), může se to negativně promítnout do vašeho zdraví.
)
Pokud byste v součtu rozdali 150 a méně bodů, jste až neuvěřitelně klidní a stres snášíte neuvěřitelně dobře. Jestli byste se přiblížili k limitu 299 bodů, znamenalo by to průměrný výsledek i průměrnou náchylnost ke stresu. Lidé, kteří ale v tabulkách SRRS rozdají 300 a více bodů mají problém. Jsou vysoce náchylní k rozvoji poruch, spojených se stresem.
Možná by se tedy vyplatilo občas si tu tabulku životních událostí projít a spočítat si, jak si na té stupnici momentálně stojíte. Abyste třeba životně důležité rozhodnutí o stěhování nepřijímali v době, kdy už velké hladině stresu vystaveni jste.
Jinak ale můžete být klidní. Stěhování příjemným zážitkem nebývá, ale je pořád lepší, než většina jiných životních katastrof.
Zdroj: auckland.c.nz, ScienceDaily.com, Brandeis.edu, NCBI.nimh.gov
