Konvalinky jsou krásné, nízké, půvabně kvetoucí, se zdobnými listy a rychle vytvoří díky oddenkům souvislý porost, který vytlačí plevele. Ovšem to je zároveň jejich stinná stránka, pokud vám totiž zaplevelí proti vaší vůli zahradu, bojuje se s nimi opravdu těžko.
Další stinnou stránkou konvalinek (Convallaria majalis) je jejich jedovatost, u které plyne nebezpečí především v možné záměně. V přírodě v době, kdy konvalinky ještě nekvetou a my se vypravíme s košíkem na čerstvé, mladé lístky medvědího česneku. Záměna je v tomto případě nebezpečná. V zahradách se to však nestává, přece víme, co jsme si vysadili. O to nebezpečnější jsou však v zahradách obzvláště pro děti lákavé plody - červené bobule.
)
Není vlastně nic snadnějšího, než pěstovat konvalinky. Pouze pokud chcete v zahradě i medvědí česnek, dejte jej do úplně opačného koutu. Ovšem právě do bylinkové části zahrádky se mnohé okrasné rostliny vůbec nehodí, natož pak ty jedovaté. Konvalinky můžeme vysazovat od března do dubna a nebo až na podzim od září do listopadu. Preferují přistíněné stanoviště (i v přírodě rostou na vlhčích místech pod listnatými stromy) a lehčí, humózní a hlinito-písčité půdy. Ideálně slabě kyselé a stále vlhké.
)
Stonky konvalinek z čeledi chřestovité (Asparagaceae) zdobí v létě drobné bílé kvítky v podobě zvonečků, vonící velice sladce. Kvítky jsou uspořádány v hroznech. V květomluvě se v souvislosti s darováním konvalinek říká „zamiloval jsem si tě na první pohled“. A skutečně si lze na první pohled zamilovat i konvalinky. Například moje babička je nechávala ve své předzahrádce volně zaplevelit záhon a řezané svazečky někdy prodávala na trhu. A jednoho dne mi konvalinky nakreslila do památníku spolu s věnováním. Byla to tenkrát taková móda si nechat psát a kreslit do památníčku vzkazy a svůj památník mám schovaný dodnes. Bohužel již tento pěkný zvyk vymizel.
)
Konvalinky se u nás vlastně pěstují jako okrasné květiny již cca 1000 let a v přírodě jsou samozřejmě mnohem déle. Vykvétají později na jaře a na začátku léta (podle lokality a venkovních teplot), mají jasně zelené kopinaté listy (široké, lysé a lesklé) podobné listům hyacintů a zmíněného medvědího česneku a jsou vysoké maximálně 20 cm. Snadno se adaptují a proto se dovedou dokonce přizpůsobit i suchu a plnému slunci. Nic ale není zadarmo, plné slunce snesou díky dostatku vláhy a sucho díky stínu. Vše naráz nevydrží.
Nejlépe se konvalinky hodí do přírodních zahrad a pozor, neměly by s nimi přijít do styku malé děti a domácí zvířata. A pokud chcete konvalinky „udržet na uzdě“, aby vám nezaplevelily zahradu, pěstovat je lze i v mobilních nádobách. Pěstování konvalinek je snadné v každém případě, pouze v mobilní nádobě nás čeká častější zálivka.
)
Vyšlechtěno již bylo i mnoho kultivarů, například ‚Albostriata‘ s tmavými listy a bílými až smetanovými podélnými proužky na nich, ‚Aureomarginata‘ se smetanovými až žlutými listy, růžově kvetoucí ‚Rosea‘, ‚Greene‘ tvořící báječný pokryv půdy například na svažitých pozemcích a jiné.
)
Zajímavé a snadné je také množení konvalinek, jelikož podzemní oddenky (tzv. „jádra“) můžeme rozdělit kdykoli po odkvětu, vyloženě ideální je pak pro tento účel podzim. V přírodě konvalinky tvoří velice husté porosty a jde o rostliny vyloženě lesní. Jsou též oblíbenými rostlinami k řezu a květu konvalinek se již odpradávna využívá v kosmetice pro jejich vůni.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
)
)
