Ohromné množství rostlinných druhů z mnoha různých čeledí a klimatických oblastí světa má jedno společné. Totiž že ke svému rozmnožování nepotřebují semena. Vegetativním množením sice vždy vzniknou klony, tedy rostliny s totožnou genetickou výbavou, jakou má mateřský jedinec, ale i to je výhodné. Například u rostlin s proměnlivou barvou květů budeme mít jistotu, že právě tyto sazenice budou opět kvést například červeně. A pak jsou zde další velké přednosti, třeba u ohrožených a vymírajících druhů jde často o jedinou možnost, jak je zachránit. Navíc získáme nové sazenice obvykle mnohem rychleji, než by tomu bylo v případě výsevů. Řízkováním přitom ušetříme spoustu peněz a ještě můžeme vydělat.
Řízkování řadíme mezi takzvané vegetativní (nepohlavní) rozmnožování, vlastně jde o klonování. Nový rostlinný potomek vzniká vegetativním množením jinak než z výtrusu (spory) a semene. Způsobů vegetativního rozmnožování je známo více a v zahradnické praxi se jich také více používá. Udělejme si v nich přehled:
- Řízkování – principem této metody je uříznutí nejčastěji mladých výhonů, případně nařezání těchto výhonů na kousky, které pak necháme zakořenit v půdě (substrátu), vodě, nebo živném médiu
)
- Štěpování (očkování a roubování) - část rostliny s požadovanými vlastnostmi je přenášena na jinou rostlinu, nový organismus má pak vlastnosti vegetativně množené rostliny a v menší míře i vlastnosti původní rostliny (podnože), na níž byla tkáň (roub, očko) přenesena
)
- Oddělky (kopčení) – principem je oddělování jednotlivých částí rostlin
- Odkopky – oddělování odnoží
- Množení šlahouny – oddělování zakořeněných i nezakořeněných šlahounů (běžně se dělá např. u jahod)
)
- Hřížení – principem této metody je zakořenění větve nebo šlahounu mateřské rostliny, k oddělení od mateřské rostliny dojde až po zakořenění, hřížení se dále rozlišuje na přírodní (děje se přirozeně, bez lidského vlivu), obyčejné (delší stonek se např. v půlce přihrne hlínou tak, aby se jeho zakončení nacházelo nad zemí), vrcholové (zanoření vrcholu stonku do země), paprskové (několikanásobné přihrnutí dlouhých stonků) a vzdušné (dělá se ve vzduchu na větvích či šlahounech pomocí naříznutí šlahounu a zabalení do konkrétního obalu)
Řízkování opravdu ušetří spoustu peněz
Řízkování jakýchkoli rostlin (především okrasných včetně pokojových, bylinek i dřevin) nám rozhodně dokáže uspořit spoustu peněz. Jednoduše si tak můžeme namnožit nikoli jednotky, ale rovnou desítky, stovky a tisíce nových jedinců. Můžeme je pak využít ve své zahradě a domácnosti, ale i darovat známým, sousedům zahrádkářům a příbuzným, případně prodat. Kupujete si třeba každé jaro nové muškáty? Jaký nesmysl, z jediné rostliny snadno získáte desítky kvalitních řízků, ze kterých vyrostou sazenice se stejnými genetickými vlastnostmi, jaké měla rostlina mateřská. Čistě teoreticky nemusíme za muškáty platit nikdy nic. Stačí od někoho získat zdarma první sazenice vytvořené řízkováním a pak už jen dělat to samé.
)
Jak správně řízkovat?
Vždy záleží na rostlinném druhu, třeba list tchynina jazyku (Sansevieria) můžeme doslova rozkrájet na nejméně cca 2 cm dlouhé kousky (proužky), u jiných druhů vybíráme výhony dřevité, kterým odebereme jen vrchol zpravidla se třemi pravými listy, jindy polodřevité, případně jde jen o mladé čerstvé výhony (bylinné řízky). Někdy stačí řízky doslova jen zaštípnout nehty, většinou je ale lepší použít ostré a dezinfikované nůžky, nebo nůž.
)
Ať již odebíráte řízek z jakékoli rostliny, vždy je důležité, aby zakořenil. U některých druhů (např. tlustice (Crassula)) je navíc třeba ošetřit místo řezu, aby se zatáhlo a oschlo, poté až případně použijeme stimulátor růstu, jindy naopak ošetříme místo řezu rovnou stimulátorem růstu a řízek vysadíme do substrátu. Někdy stačí řízek ponořit do vody (lze přidat i mírné množství hnojiva) a čekat, až pustí kořínky, poté jej až vysadit do substrátu. Platí to například pro další pokojovou rostlinu jménem zelenec (Chlorophytum), ale je jich mnoho. A třeba takové okrasné vrby do zahrady? Určitě jste už slyšeli, že zakoření do země zapíchnutá a zalévaná velikonoční pomlázka…
)
)
Až teprve zakořeněním vznikne z řízku nová rostlina, která si uchovává genetické vlastnosti rostliny mateřské. Výjimku představují v případě řízkování obvykle pouze rostliny, které vyrůstají z cibule, nebo hlízy. Ovšem řízkovat lze v některých případech právě hlízy, navíc lze rostliny množit i novými hlízkami a cibulkami. Množit vyloženě nelze řízkováním většinu druhů zeleniny, ale třeba hlízy brambor je možné pokrájet a zkusit vysadit. Pokud má každý kousek brambory nějaké to očko (klíček), mělo by to vyjít.
)
Řízky odebíráme zásadně ze zdravých a silných rostlin. Před odběrem řízků proto vždy kontrolujeme, zda konkrétní rostliny nejsou napadené chorobami, případně oslabené škůdci. Odborníci doporučují používat k řízkování výhradně ostré nůžky, případně nůž. Nikdy bychom neměli odtrhávat řízky ručně, ale jsou i takoví nezmaři, že to vlastně snesou a řízky pak zakořeňují ochotně a s vysokým procentem úspěšnosti. Přesto to ale nemůžeme už jen z principiálních důvodů doporučit.
)
Vrcholové řízky se obvykle odebírají o délce cca 10 až 15 cm, přičemž je třeba odstranit všechny spodní listy, aby na stonku zůstalo volné místo dlouhé alespoň 3 až 4 cm. Více listů by navíc představovalo vyšší odpar vody a následné riziko přeschnutí řízků. Řez se obvykle provádí zásadně „pod takzvaným kolínkem“, čili pod místem, kde ze stonku vyrůstají nové lístky.
)
Pokud nemůžete řízky ihned vysazovat do substrátu, ponořte je (až na výjimky) do nádoby s vodou. Díky tomu nezaschnou. Řízky je třeba držet stále v přiměřeném vlhku, dokud nezakoření. A jaký zvolit pro řízky pěstební substrát? Vždy podle typu rostliny. Obvykle platí, že takový substrát, jaký vyhovuje samotné rostlině, postačí i řízkům. Nikdy ale nesmí být příliš hutný a těžký. Použít lze i různé směsi s rašelinou, perlitem, kokosovým vláknem, nebo třeba nadrcenou kůrou.
)
Některé zdroje doporučují použít preventivně mykorhizní houby rodu Trichoderma, které napomohou lepšímu zakořenění výhonů a zamezí houbovým chorobám. Není to vyloženě nezbytné, ale pomoci by to mělo.
Jako pěstební nádobu lze pro řízky použít vlastně cokoli, někdy jsou ale vyloženě vhodné miniskleníčky, kde se udržuje dostatečná vlhkost substrátu i vzduchu.
Do substrátu jednoduše uděláme dostatečně velké dírky pro vložení řízků, řízky do zeminy přimáčkneme a zalijeme. Ještě předtím je ale vhodné smočit spodní (řeznou) stranu řízku ve stimulátoru růstu, který pomáhá rostlinám při tvorbě nadzemních částí (listů a stonků), stejně jako kořenové soustavy. Jak řízky, tak zeminu je třeba udržovat až do zakořenění řízků neustále vlhké.
)
Vysazené řízky umístěte na světlé stanoviště, nikdy ale ne na přímé slunce. Obvykle bývá vhodné řízky zaklopit průhledným krytem, který zamezí rychlému odpařování vláhy z půdy a udrží i vyšší vzdušnou vlhkost. Jakmile mají řízky již dostatečně vyvinuté kořeny (dlouhé alespoň 2 až 3 cm), jsou připravené k přesazení do květináčů, nebo na záhony.
Při řízkování více odrůd a barev květů jednoho rostlinného druhu se rozhodně vyplatí si označovat řízky popisky. Nebudeme pak třeba překvapeni, že nám v truhlíkové kompozici vykvete muškát bíle, když jsme chtěli červený.
)
Obchodování nových sazenic získaných řízkováním
A co se týká možného obchodování nových sazenic získaných řízkováním? Kolega Dohnal k tomu napsal:
Studenou sprchou, která celému hospodaření skrze pěstitelskou vášeň ubírá na kráse, je fáze „hledání zákazníků“. Protože nejspíše nechcete sedět někde na tržnici ve stánku (za jehož pronájem se platí). Nestojíte také o to si zařizovat vlastní inzertní web na internetu, a připlácet si za reklamu. A taky se nechcete handrkovat s někým na bazarech, kterých jsou po sociálních sítích rozesety stovky, a které jsou bohužel plné podvodníků. Takže jak to, co vypěstujete, a získalo to na hodnotě, dostat ven? Jak to vlastně prodat? O to více, že si šlechtitelé žárlivě střeží svá autorská práva?Naštěstí existují – i v Česku – specializované weby, kde registrovaní pěstitelé získávají prostor k tomu, aby tu své zboží nabízeli stejně, jako na každém jiném kvalitním e-shopu. Tahle záležitost, ve světě jinak docela běžná, je už u nás zkrátka také k mání. A na vás teď je, abyste se s ní naučili pracovat. Protože pěstováním rostlin se skutečně dá vydělávat. Nemusíte přitom čekat až na samotnou úrodu, trh kolem množení a sázení je totiž obrovský. Lidí, kteří vám jsou ochotni zaplatit za něco, co byste stejně dělali zdarma – a co kdysi bylo spíše odpadem – je kolem více než dost. A v době, kdy vám každý druhý vykuk slibuje zázračné zisky a „pasivní příjem“, je tohle asi nejblíž realitě, které se můžete přiblížit poctivou prací. Na vegetativním množení rostlin totiž není nic nepoctivého.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, dumazahrada.cz, zahradkarskaporadna.cz, twisted-tree.net, 10web.io, permacultureapprentice.com, jayscotts.com, mikesbackyardnursery.com
)
