Nenarušovat okolí stavby, protože stromy jsou tu vzácné. A nesnažit se stavět příliš trvale, protože to může být zbytečné. Motivy, které stály za stavbou rodinné chaty v Kostarice, jsou poněkud rozporuplné. Tedy, než pochopíte místní situaci.
Valle de Barva je název jednoho z kostarických údolí. Dobře by se to pamatovalo, pokud by ono pojmenování hezky česky odráželo barevnost květů tropických rostlin. Jenže místo získalo své jméno od sopky Barva, stratovulkánu, který se už silně promítl do tváře zdejší krajiny. Květů a zeleně tu moc k vidění není. Čestnou výjimkou jsou malé roztroušené ostrůvky lesa na úbočích hory, které jen zázračně ustály rozmary sopky. A v jedné z takových lesních plošek teď vyrostla rodinná chata.
)
)
)
)
Nebudeme stavět na věčnost
Stavební projekt to je nízkorozpočtový. Odráží to jednak zájem majitele stavět nenáročně a ekologicky, nenarušovat zbytky stromové zeleně. A také vcelku pochopitelně – nebudovat v místě nic nákladného, co by si jednou třeba jednou mohla vzít za své sopka. Architekti, kteří s návrhem a zpracováním díla pomáhali, se soustředili na to, jak se i z mála vyzískat hodně.
Faktor sopky pro ně až takovou roli nehrál – jestli se Barva jednou probudí, nikdo s tím nic nenadělá. Větší váhu přikládali zdejší vzdušné vlhkosti. Ta se totiž v lokalitě blíží 100 %. Vlhké tropické klima (průměrná celoroční teplota je tu 17°C), v němž se všechno rosí a potí, je ideální pro růst plísní a korozi. A ty dokáží kompromitovat většinu trvalých staveb. Jak tedy stavět v krajině, která se tak intenzivně brání tomu, aby v ní něco vzniklo?
)
Bromélie přežije všude
Vize majitele se opírala o přírodní inspiraci – květy bromélií. Ty totiž rostou velmi nenáročně, epifyticky přisedlé v dutinách stromů a na větvích, a snaží se ve výškách zabojovat o světlo a přístup k živinám, vodě. Přitom se snaží stromům neškodit, žít s nimi v symbióze. Chata, která by se usadila ve shluku stromů a nepoškozovala by je, s touto představou lehce korespondovala.
)
)
Architekti s tím vcelku souzněli, jen do toho vnesli detail – zatímco bromélie doslova rostou ze vzdušné vlhkosti a snaží se ji co nejvíc přijímat, chata by se měla vlhkosti co nejvíc vyhýbat. Stavba se tedy místo ukládání vody snaží o její odmítnutí, a právě tím vytváří přístřeší a pohodlí. Bromélie se vodu získává a uchovává svou členitou strukturou. Princip se dá obrátit tím, že chata bude naopak kompaktní, bez výčnělků. A tím bude vodu odmítat.
Nenáročný koncept, maximální pohoda
Samotné řešení už bylo snazší: spočívá v jednoduché nízkonákladové konstrukci, která vytváří prostor ze dvou rovin. Fungují jako stěna a strop zároveň, umožňují rychlý odtok vody (ať už vysrážené nebo dešťové). Přisedlé květy bromélií se přidržují povrchu velmi subtilními kořínky, a tak i tahle chata – bromélie spočívá na dvou betonových servisních jádrech, která vytváří strukturní oporu.
To umožňuje vodě tekoucí za deště po svahu přirozeně odtékat, stavba jí nevytváří překážku. Kromě toho umožňuje odvětrání mezipatra, které napomáhá regulaci vlhkosti. Další odvětrávání zajišťuje stropní světlík, přenášející světlo dne dovnitř chaty. Ta uvnitř nabízí celkem 160 metrů čtverečních užitné plochy. A použití materiálů s nízkými nároky na údržbu umožňuje, aby projekt časem dozrál ve spojení se svým kontextem. Než si jej vezme sopka, anebo okolo znovu vyroste tropický les.
Materiály: [Plup!] Studio Costa Rica
Foto-kredit: Roberto d'Ambrosio
