Rostlinná slepota není oční vada, ale problémy působí velké

Vypadá to jako úsměvná záležitost, ale ve svých důsledcích rostlinná slepota úplně veselým tématem není. Souvisí totiž s naším vnímáním a krizí životního prostředí. V krátkosti: rostlinám nevěnujeme náležitou pozornost. Zajímají nás o dost méně než zvířata. Proč? Dost možná proto, že květiny nemají obličeje nebo tváře, jsou si všechny navzájem vlastně dost podobné. Nehýbou se, nepředvádí nic až tak zajímavého, jsou povšechně zábavné asi tak jako tištěný telefonní seznam. Jsou skoro všudypřítomné, ale svým nenápadným způsobem, takže je vnímáme jen jako kulisu na pozadí mnohem zajímavějších dějů. Co za tím ještě může stát?

Nad tím od roku 1999 bádají výzkumníci a biologové z různých cípů světa, ale úplně přesvědčivou odpověď zatím nepřinesli. Určitou roli hraje to, že my lidé jsme živočichové, a tak nějak od přírody spíš koukáme na ostatní živočichy. Hlavně na ty, kteří by nás mohli sníst, nebo na ty, co jsou nějak zajímaví, legrační nebo chutní. To zelené okolo nich nás moc nebere, možná jen jako příloha na talíř. Naše evoluční před-nastavení k ignoraci rostlin má ale ještě kulturní rovinu. A ta je o tom, že pozorování nebo studiu rostlin skutečně věnujeme jen minimum času. Ruku na srdce: stovku slavných hereček, zpěváků nebo celebrit z paměti hravě vyjmenujete, a ještě k tomu přidáte nějaký šťavnatý drb nebo zajímavost.

Zrovna tak byste po chvilce vyjmenovali stovku zvířat: když začnete u našich domácích mazlíčků a vezmete to přes hospodářská zvířata, vzpomenete na výlet do zoologické zahrady… není to zase tak náročný úkol. Ale dali byste zpaměti stovku lučních květin? Stovku tropických stromů nebo severských keřů? To už je pořádná šichta, i přes to, že je z čeho vybírat. Vyšších rostlin zatím badatelé identifikovali okolo 435 000, což je určitě víc, než 66 000 dosud popsaných obratlovců. Přesto se v živočiších všichni orientujeme tak nějak lépe, s větším povědomím. Školní vzdělávání nám s lepším poznáváním světa rostlin taky moc nepomáhá.

Byť zrovna v Česku rámcový studijní plán vcelku vyrovnaný, na rostliny pořád připadá v hodinách přírodopisu a biologie jen něco okolo 15 - 20 % výuky. Je to prostě okrajové téma. A nakonec, život ve městech nás od zeleně, mimo té parkové, drží dál. Zaujme nás nanejvýš to, že nám usychá něco v květináči, že se daří plísni v koupelně. Víc se ale o rostliny nestaráme: nějaké kupujeme k výročí, pak jsou tu nějaké plevele a něco málo jsme viděli ve veganském bistru. Tím naše napojení na svět bujné vegetace obvykle končí (s čestnou výjimkou poctivých zahradníků, pochopitelně). Vůči rostlinám jsme prostě slepí. Bylo to někdy jinak?

Ano. Právě proto se hypotézy o příčinách rostlinné slepoty opírají o ony kulturní příčiny. Tak nějak tušíme, že městy nevychovaní domorodci - indiáni, přírodní národy, horalé a čertví kdo ještě – vědí o kytičkách trochu víc. Zajímavé také je, že se rostlinná slepota progresivně zhoršuje. I takový věčně znuděný anglický lord, pobývající v městě během 18. století, poznal víc druhů rostlin, než kolik je náš současný průměr. A toho by zase hravě svými znalostmi strčili do kapsy vesničané ve století šestnáctém. Zkrátka a dobře, čím víc se vyvíjíme a civilizačně posunujeme, tím méně pozornosti věnujeme tomu, co je nudné a nezáživné. Rostlinám.

Může z toho být problém? Může. Stačí se podívat třeba do Seznamu ohrožených druhů. V patrnosti vede nějakých 41 415 druhů, živočichů a rostlin. Hned 16 306 z nich čelí bezprostřední hrozbě vyhynutí. A hned vás třeba napadne: gorily, želvy – karety, nosorožci, sloni v Asii, jaguáři, tygr… jenže tři pětiny onoho seznamu, 57 %, je jenom o rostlinách. Které to jsou? To nevíme. Někde tam venku bojuje o přežití 23 600 druhů rostlin, a většina z nás ani netuší, které by to asi tak mohly být. Dá se tedy odtušit, že jejich záchrana před vyhynutím asi dobře nepůjde, protože na rozdíl od orangutana nebo levharta ani nevíme, jak vypadají.

Názornou a smutnou demonstrací fenoménu rostlinné slepoty je i to, jak „moc“ vlastně ohroženým rostlinám pomáháme. Z ne úplně malého balíku peněz, které jdou globálně na ochranu ohrožených druhů, jen 3,86 % směřuje k pomoci rostlinám. Byť tvoří 57 % ohrožených.

I když si to jen neradi připouštíme, většina problémů, s nimiž se lidstvo potýká (anebo v dohledné době potýkat bude) přitom „tak nějak“ s rostlinami souvisí. Potravní bezpečnost, respektive snaha zasytit naši rostoucí populaci? Rostliny mají odpověď. Nové zdroje medicíny, farmaceutika odvozené od přírodních látek? Zase je to o rostlinách. Globální oteplování? Ano, i k tomu by rostliny nejspíš měly co říct. Jenže je přehlížíme, nebo v lepším případě vnímáme jako něco, co obklopuje nám drahá zvířata. A bez základních znalostí, obecného povědomí o rostlinách, o jejich diverzitě, schopnostech a funkcích, se nikam kupředu neposuneme.

Odborníci se zatím shodují aspoň na tom, že se proti rostlinné slepotě bojovat dá. Ale je to pracné, náročné. Žádá si to naši ochotu učit se a snahu dozvědět se něco o těch podivných zelených všudypřítomnostech. Zvířata jsou samozřejmě bezvadná, ale pokud se naučíme věnovat trochu víc pozornosti i rostlinám, je velká šance, že začneme přírodu kolem nás chápat v její celistvosti.

Takže máme chodit víc do přírody, určovat venku kytičky, založit si doma herbář lisovaných rostlin, sušit bylinky na čaj, vysít květnatou louku. A co tam máte dál? Většina takových nápadů moc daleko k naplnění nedojde, když doma máte puberťáka, který se neodlepí od monitoru počítače. Nebo ne? Badatelé (kterým to opravdu trvalo, protože ke světě počítačových her mají opravdu daleko) si teprve před nedávnem povšimli toho, že zrovna tihle počítačoví pařani představují v boji proti rostlinné slepotě nečekaný potenciál. Existuje totiž dost RPG fantasy her, v nichž například v roli dávnověkých hrdinů ve fantastických světech sbíráte nejrůznější bylinky pro výrobu posilujících lektvarů, léčivých přípravků a třeba otravných jedů. Vtip je v tom, že takový do klávesnice zuřivě bušící puberťák je schopen se touto počítačovou hrou naučit za jeden propařený večer desítky pro něj dosud neznámých rostlin. Hry ze sérií jako Fallout nebo Elder Scrolls předkládají svým hráčům desítky alchymistických ingrediencí, rostlin, které mohou jejich postavy sesbírat, zpracovat, sníst. U počítače si tak paradoxně doplňují znalosti z botaniky. Jen jim to raději neříkejte.

Zdroj:  BBC.com, TheConversation.com, NSF.gov, canadianmuseumofnature.com