Ruší vás štěkání sousedova psa? Na prvním místě je komunikace, soudní spor až na posledním

Říká se, že jaký pán, takový pes, ale o štěkání sousedova psa to vůbec nemusí platit. Máte doma kočky a potulují se po okolí? Psa v kotci mohou v noci hodně rozčilovat. Štěká sousedův pes na ježka a další noc se to neopakuje? Ježek zmizel? S tím nic nenaděláte. Přirozeností zvířat je i akustický projev. Žijete v místě, kde vlastní psa spousta lidí? Zapomeňte na soudní spor. Je to hlavně o mezilidských (sousedských) vztazích. Nechcete přece žít vedle souseda, se kterým se budete navzájem neustále dohadovat, napadat a tahat po soudech. Záleží ale samozřejmě na povahách. Když se vedle sebe zabydlí dva podobní “kohouti“, řešení neexistuje. Jedině válka a ta mívá neblahé následky.

Například náš soused si vysadil vedle zdi našeho domu vistárii, ta lezla po stěně tak dlouho, až se došplhala k terase ve druhém patře a nyní nám začala přelézat až na terasu a stíní. Je to dobře, nebo špatně? Jednoduše vezmu zahradnické nůžky a co mi vadí, to z terasy ustříhám, hodím na svou zahradu a později zlikviduji. Souseda se neptám, je to natolik logické a jednoduché řešení, že v něm nevidím žádný rozpor. Kdyby byl soused "magor", začne na mě křičet, co mu “hrabu“ na jeho vistárii, pak bych mu řekl, že nemá co dělat na stěně našeho domu a přikázal bych mu ji vykopat, úplně zlikvidovat. A jsme ve válce! Takoví blázni ale naštěstí nejsme. S nadměrným štěkotem psa to může dopadnout podobně. Lidé pak na sobě nenechají nit suchou. V tomto případě neplatí “jaký pán, takový pes,“ ale “když se potkají dva netolerantní a svárliví šílenci, je z toho válka!“

(1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

Co to znamená? Vlastník domu či bytu (ale i nájemník) se musí vyvarovat i obtěžování ostatních sousedů hlukem. Tedy hlukem nepřiměřeným. Z hlediska zákona je pak jedno, zda jde o nepřiměřený hluk, zápach, odpad, vodu, kouř, prach, plyn, světlo, stín, otřesy a jiné imise. Důležité je pravidlo přiměřenosti, to se však těžko prokazuje. Spojení slov “míra nepřiměřená místním poměrům“ je ošidné. Jinak to ale napsat snad ani nešlo. 

Koupíte si domek poblíž psího útulku? Zapomeňte na stížnosti. Bydlíte v hlučném centru města? Na nějaký ten štěkot psa navíc nebude soud brát ohled. Mají všichni okolo vás psy, kteří tak nějak tu a tam štěkají? Máte smůlu. A je to logické. Jednou věcí jsou imise, druhou jejich přiměřenost a třetí obvyklost. Nastěhovali jste se do bytu vedle chemičky? Zkuste si u soudu stěžovat na zápach. Přestěhovali jste se do Ostravy? S kým se chcete soudit kvůli smogu?

Prostě a jednoduše na otázku, co je ještě přiměřená intenzita a co už ne, neexistuje jednoznačná odpověď. Vždy záleží právě na místních poměrech. Lidé ve městě by nesnesli zápach z kravína, takže třeba na chov krávy ve vnitrobloku centra města si opravdu nechte zajít chuť. Na vsi je to však běžné, akorát se poslední dlouhé roky skot povětšinou pase na loukách okolo vsí. Pokud by ale soused organizoval v noci na louce party, která by připomínala terénní motocyklové závody, zákon je jednoznačně na vaší straně. Argument, že ve městě je hlučněji, by neuspěl.

V případě psa a jeho štěkotu se posuzuje, jak dlouho hluk trvá, jakou má frekvenci, v jaké denní či noční době je nejčastější. Posuzuje se i to, zda jde v lokalitě o běžný jev, zda je o zvíře řádně pečováno, nebo je týrané. Znovu ale opakujeme, že na prvním místě je vždy jednání se sousedem, vlídný přístup, komunikace, neagresivní domluva, osobní žádost, prosba. Hned se za každou cenu soudit nemá žádný smysl. I samo rozhodování, zda k soudní při přistoupit, když soused komunikaci a nápravu stavu odmítá, musí být velice uvážlivé. Ostatně často dochází i k situacím, že lidé prostě nejsou na domácí zvířata ve své blízkosti zvyklí a vůbec nemají představu, co je přiměřené, jaksi normální, a co už ne. Naopak soused pracující v noci dokonce ani nemusí vědět, že jeho pes po nocích štěká.

Vlastně se v tomto článku uváděné informace netýkají jen štěkotu psa, ale jakéhokoli obtěžujícího hluku, čili hlukových imisí. Pokud máte opravdu pocit, že situace je nepřiměřená, a soused na vaše žádosti nereaguje, dokonce je agresivní, nebo vás zcela ignoruje, je třeba vědět, zda jednáte s majitelem nemovitosti (a zároveň i zdroje hluku), nebo s nájemníkem. Nejprve se vždy obraťte na majitele, který může usoudit, že konkrétní jednání nájemníka lze považovat za hrubé porušení jeho povinností. Může jít i o důvod výpovědi nájemní smlouvy. Vždy ale nájemník musí dostat šanci k nápravě stavu.

Jestliže dochází k rušivému štěkotu opakovaně (pravidelně) uprostřed noci, můžete zavolat policii. Ta může vašemu sousedovi udělit pokutu, případně záležitost předá místně příslušnému obecnímu úřadu, kde proběhne správní řízení. Na příslušný úřad (obecní úřad, krajská hygienická stanice, stavební úřad,…) se můžete obrátit i sami, aniž byste svým problémem obtěžovali policii. Až teprve poslední případnou instancí by měl být soud. Kromě jiného lze podat takzvanou sousedskou žalobu a pak už opravdu rozhoduje soud. V extrémním případě může dokonce dojít i k odebrání psa majiteli. Ale to již obvykle souvisí i s týráním zvířete, nedůstojnými podmínkami chovu atd..

V souvislosti se štěkotem psů jsou na internetu nabízeny různé ultrazvukové jednotky proti štěkání psů, ale to se dostáváme na spornou hranici týrání sousedova psa. Jednotky detekují štěkot psa a reagují na něj. Jsou prý schopny fungovat i na značné vzdálenosti, načež poté, co pes utichne, utichne i zařízení. Legální je sice prodej takových zařízení, ale jde o otázku etiky… Pes navíc svým štěkotem dává najevo, že není něco v pořádku. Je třeba osamocen, trpí úzkostmi, nějakou nemocí. A právě invazní ultrazvuk může stav psa ještě zhoršit. Tedy alespoň ten psychický. Navíc tak jednáte vůči psovi, který vám nepatří. Rozum v hrsti a slušné jednání musí být vždy na prvním místě. I vůči psovi. Ostatně až ho pak potkáte někde na procházce, nebude vás chtít pokousat…

Zdroj: zakonyprolidi.cz, mestodobris.cz, finance.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, idnes.cz, denik.cz