Že si ornitolog musí ráno přivstat, když chce zastihnout budíček ptačího cvrlikání? Majitel chaty z Kolumbie kvůli tomu nemusí ani vstávat v postele, a přitom může sledovat dění na vřesovištích.
Kolumbie a vřesoviště? Že vám tyhle dva pojmy nejdou dohromady? A přece, v regionu Chingaza, vlastně ne až tak daleko od Bogoty, se taková překrásně pochmurná krajina nachází. Pravda, větší část tohoto území leží v nadmořské výšce nad 2500 metrů, ale i přes krátící se dech pořád připomíná skotskou Vysočinu. Právě podobnost vřesovištní oblasti s Evropou přiměla lokální architekty k návrhu projektu chaty, která svým stylem popírá jih Ameriky a je bližší staro-kontinentálnímu standardu.
)
)
)
)
Místo, kde se pořád něco děje
Svou skladbou tedy objekt San Felipe Refuge tedy přijde neobvyklý spíše Kolumbijcům, než Evropanům. Rozdíly tu pochopitelně jsou. Třeba to, že vám tu na zápraží nepoletují vrabci, ale kolibříci. Naopak společně sdíleným rysem je tu potřeba klienta vyrazit tu a tam do divočiny, a nechat civilizaci daleko za sebou. Chata je tedy protipólem městské dynamiky, klidem prodchnutým útočištěm. Majitel tohoto objektu je přitom vášnivým ornitologem, a místo pro relax si vybral záměrně. Jen kousek odtud se nachází vodní rezervoár San Rafael, který láká tažné ptáky. S tím, že domácích druhů opeřenců jsou tu celoročně další čtyři stovky.
Místo jedné velké raději dvě menší
Klima vzhledem k nadmořské výšce (parcela leží ve výšce 3000 m. n. m.) ale není zrovna pohostinné, a tak chata slouží majiteli jako velmi útulná a komfortní pozorovatelna. To, že v noci klesají teploty k nule a přes den rostou na plusových 20, tu vůbec nevadí. Rozdělená je na dvě části, aby došlo ke snížení vizuálního dopadu zástavby. Jeden celistvý objekt by totiž v téměř panenské přírodě působil až vulgárně. Obě části jsou přitom parametry i tvarem sedlové střechy shodné, opticky se duplikují. Spojení mezi nimi vytváří nižší prosklený koridor, jež při stranách vytváří dvě zanořené venkovní plochy.
)
)
)
)
Ta přivrácená k údolí slouží jako malá estetická zahrádka (a taky bariéra proti bourajícímu ptactvu), druhá, odvrácená, pak využívá zákrytu stavby a je před větrem chráněným posezením. Jedna část interiéru je pak vyvedena do podoby „společenské“ místnosti. Je tu jídelna, vcelku prostorná kuchyně a obývací pokoj kombinovaný s pracovnou. Ideálním módem využití je stav, kdy majitel může zasednout k práci, a za celostěným oknem mu divoká příroda servíruje inspirativní podívanou. V boku této části se také nachází vstup do celého objektu.
)
)
Členění vychází z praktičnosti
Druhá část se vymezuje jako „soukromá“, a je v podstatě jednou velkou ložnicí s šatnou a oddělenou koupelnou/toaletou. Představa, že z kuchyně (když musíte) musíte projít na záchod přes ložnici, je možná trochu nelibá, ale San Felipe Refuge moc s hosty nepočítá. Je zdvojenou „ptačí budkou“ převážně pro jednoho obyvatele. Který je s tímto řazením a uspořádáním místností nadmíru spokojený. V ložnici samozřejmě nechybí další prosklená stěna, směřující do údolí. Ranní slunce vám tu bude od rozbřesku nabízet výhledy do dálek a tahat vás z postele.
)
Pro ladění interiéru byly využity „pro svou upřímnost a hřejivost“ materiály přírodní: načervenalé borovicové dřevo, které ve formě obkladů a lamel obepíná všechny místnosti a činí tak interiér útulně minimalistickým. Vnější černá fasáda pak rozbíjí konturu chaty, a činí 80 metrů čtverečních její plochy méně výraznou proti svahu, na jehož vrcholku je usazena.
Materiály: Rubén Gómez Ganán
Foto-kredit: Mateo Pérez Correa
)
)
)
