Natrhat si třeba ve známém KRNAPu kytici a hrdě si ji nést domů, to se může pěkně prodražit. Ne však v případě lupiny čili vlčího bobu, konkrétně vlčího bobu mnoholistého. Ochránci přírody naopak vybízí návštěvníky parku, aby jim pomohli s eliminací lupiny jejím trháním a to samé se děje také na Šumavě i jinde. Pozor však, nesmíme trhat a poponášet rostliny, které již tvoří semena, jen bychom lupinu šířili dál.
Laskavce, jinak též amaranty, u nás okrasné letničky, jinde listová zelenina a nebo produkce na semeno. Rod laskavec je poměrně pestrý a s cca šedesáti druhy dovede překvapit. Před několika lety překvapily laskavce i nás, tedy právě laskavec krvavý.
Předností půdokryvných rostlin je mnohem více než jen schopnost nahrazovat trávníky. Předně zastíní půdu a udrží v ní více vody, což prospěje jim samým i vyšším dřevinám, stromům i keřům.
Pěstovat tajemně vyhlížející taku velkokvětou, když rozvine svá černá netopýří květenství, bude určitě radost pro nejednoho sběratele rostlinných rarit. Nebude to však snadné, již jen samotné vyklíčení semen je oříšek.
Prastaré Welwitschie jsou jedním z největších zázraků evoluce. Původně to totiž byly stromy rostoucí v pralesech, ty se však před miliony let, kdy pralesy ustoupily a na jejich místech vznikly vlivem klimatických změn pouště, natolik přizpůsobily, že dokázaly přežívat v nových podmínkách. Další zajímavostí je rozmnožování těchto rostlin, přesto však není obtížné je pěstovat v domácích podmínkách. Stačí si koupit semínka.
Pryšec běložilný je vzpřímená rostlina se sukulentním čtyřhranným stonkem a podlouhlými listy, na kterých jsou patrné výrazné bílé žilky. Rozšířen je v našich domácnostech značně, ale měli bychom si na něj dávat pozor.
Nahradit trávník na zahradě květnatou loukou je mnohostranně dobrý nápad. Získáte mile estetický a autentický prvek stálých barev, navíc v tradiční druhové sestavě. Získáte pozornost opylovačů, kteří prospějí i dalším květinám a záhonkům. Ušetříte na benzínu v sekačce, vodu ve studni na zálivce.
Škornice nás budou v zahradách těšit v době, kdy listopad sejme stromům listí a květiny ztratí barvy. Škornice, ušlechtilé příbuzné dřišťálů, překvapí barevnou rozmanitostí a rekordní výdrží. Na jaře pak jemnými kvítky neobvyklých tvarů.
Strelície královská, rostlina s nádhernými exotickými květy, které se podobají ptákům a mají dlouhou životnost. Jsou proto oblíbené jako řezané do vázy a najdeme je poměrně běžně i v našich květinářstvích. Květy jsou vhodné dokonce i k tvorbám ikeban. V teplém podnebí je rostlina dosti nenáročná a odolná vůči škůdcům, v našich podmínkách ji však lze pěstovat pouze ve vytápěných sklenících a zimních zahradách, případně jako letněnou v interiérech.
Štírovník Berthelotův, endemit Kanárských ostrovů, je řazen mezi nejkrásnější rostliny světa. Abychom se však u nás mohli kochat květy štírovníků, musíme se sehnout o trochu níže k zemi. Nejčastějším druhem je štírovník růžkatý, kterému se lidově říká také pantoflíček.
Hluchavky jsou v našich zahradách všudypřítomné, můžeme si ale pořídit i takové, které zvětší své kvítky i jejich objem a vyrostou do mnohem větší výšky. A právě řetězovka viržinská nabízí řadu šlechtěných kultivarů různých barev květů a jejich kombinací.
Zvonky v naší přírodě mohou někomu připadat tak trochu stejné a je pravdou, že je mnoho lidí ani nerozlišuje. O to složitější je však situace ve světě. Představujeme boubelku velkokvětou, královnu zahrad se zvonkovitými květy.
Potřebují masožravé rostliny vůbec hmyzí kořist? Proč se u nich tato schopnost vyvinula? A je nutné své masožravky doma přikrmovat třeba mouchami nachytanými na mucholapku? Nebo je třeba běhat po louce se síťkou na hmyz či chytat v rybníce zooplankton?
Jako byste potkali zmenšeninu slunečnic, když kolotočníky vykvetou. A kolik mají jmen! Česky se jim říká například volovec srdcolistý, volské oko srdcolisté, telekova okázalá, telekie a telekia ozdobná. Správné české jméno je přitom dnes kolotočník ozdobný.
Hrachory jsou krásné popínavé letničky i rostliny vytrvalé, které dovedou ozdobit plot, rozzářit balkón, ale dovedou vyniknout i ve váze. Zástupce rodu najdeme v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. Celkem rod nabízí cca 150 rostlinných druhů.
Hlaváč kavkazský, trvalka, která dorůstá výšky 0,5 až 0,6 metru (i 0,9 metru). Tvar rostliny je trsovitý, rozvětvený a vystoupavý, zelené listy mají tyto hlaváče celokrajné, kopinaté a vstřícné, krásné květy jsou pětičetné a fialovomodré se světlejším středem, uspořádané ve dvou až tří centimetrových strboulech. Zajímavostí je, že jsou okrajové květy obvykle až dvakrát větší než ty středové. Plodem rostliny je nažka zajímavého vzhledu.
Svídina obecná je ovíjivá opadavá liána, která vyrazí dech svými neobvyklými květy. Nejsou sice příliš velké, ale opravdu zaujmou a překvapí. Rostlina vykvétá svými svrchu nejčastěji fialově nahnědlými kvítky uspořádanými ve vrcholících od června do července.
Mavuň červená, sličná trvalka, která se v sezóně rozrůstá až v keře a kvete dlouho, od května do září, respektive až do zámrazu. Přitahuje přitom včely a motýly, čímž ještě více nabývá na půvabu.
Co je sucho a co je stín, si asi představí každý. Ovšem není to až tak jednoduché. Jiný stín je pod opadavými listnáči, jiný pod stálezelenými jehličnany, jiný v zapadlém koutu zahrady a jiný na severně orientované části pozemku. Koruny stromů (obzvláště pak jehličnanů) tvoří i silný stín srážkový a to souvisí se suchem. Přitom i sucho má více stupňů. A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje také pH a kořeny dřevin.
Nenáročné na pěstování, ideální do smíšených trvalkových záhonů, dlouze kvetoucí, ale také vhodné k řezu do vázy. Kdo by na první pohled řekl, že právě jarmanky jsou blízkými příbuznými známé kořenové zeleniny, obyčejné mrkve, ale třeba i kopru a kmínu.