Nenáročné na pěstování, ideální do smíšených trvalkových záhonů, dlouze kvetoucí, ale také vhodné k řezu do vázy. Kdo by na první pohled řekl, že právě jarmanky jsou blízkými příbuznými známé kořenové zeleniny, obyčejné mrkve, ale třeba i kopru a kmínu.
Letničky můžeme začít předpěstovávat výsevem již v lednu, například gazánie, begonie, pantoflíčky, lobelky, otočníky, petúnie, nestařce, balzamina, iberky, laskavce, hvozdíky, ostálky, šalvěje a verbeny. Díky včasnému výsevu se můžeme těšit z jejich květů již na konci jara až začátku léta. Výsev samozřejmě provádíme v teple, pokud nám to podmínky dovolí. A pokud ne, nezbude nám nic jiného, než si později včas zakoupit sazenice. Výsevem však ušetříme mnoho peněz.
Pokud bychom hledali krásnější květiny pro svou zahradu, jen málokteré dovedou svými květy předčit jiřiny. A co víc, vydrží kvést až do pozdního podzimu a to i za hodně špatného počasí. Vydrží dokonce i první mrazíky. Již předtím je ale třeba zakročit, aby hlízy přežily a rostliny bohatě kvetly i další sezónu.
Dnes tolik populární a turisty hojně navštěvované nejnebezpečnější zahrady světa většinou vznikly z rozmaru šlechty. Ve své podstatě kopírovaly jen to, co o staletí dříve nabízely záhonky léčivek u lékařských univerzit a na klášterních dvorech, pěstované k lidskému užitku.
Začínáte se zahradničením a nevíte, na jaké okrasné květiny si můžete troufnout bez jakýchkoli zkušeností? Jsou tu dvě možnosti, tou první je oslovit odborníka, v tomto případě zahradníka, který výsadbu a výsevy naplánuje a poučí nás a nebo zajistí i následnou péči o rostliny, bude to však určitě něco stát. A tou druhou je zpočátku výběr doslova nesmrtelných rostlinných druhů.
Na lípu narazíme v naší zemi doslova všude, podél silnic, rybníků, v parcích, na hřbitovech, jako solitér uprostřed polí a luk, na pietních místech významných pro národ, narazíme na prastaré památné stromy. Lípa je prostě fenomén, byť se proslavily i jiné stromy, třeba duby a nebo kdysi jeden sociálně demokratický kaštan (jírovec maďal). Lípa je však lípa.
Konec léta, přelom léta a podzimu a podzim jsou dobou, která nám jasně říká: „Nezapomeňte na cibuloviny kvetoucí brzy na jaře“. A také na rostliny hlíznaté. Jaro v zahradě prostě začíná již na podzim.
Margaritky mají více názvů, například pařížské kopretiny a kopretiny křovité, oficiálně se však jmenují kopretinovec dřevnatý. Na Kanárských ostrovech, což je španělské autonomní území kousek od Maroka, kvete kopretinovec prakticky po celý rok, stejně jako v oblastech s podobným klimatem a délkou dne. Toho sice v našich podmínkách dosáhneme obtížněji, přesto však budou tyto půvabné květiny v létě zdobit i naše záhony. A v případě teplého zazimování i mnohem déle.
Řeč je o kosmatcovitých rostlinách pocházejících většinou z jižní Afriky. Pro většinu pěstitelů sukulentů představují jeden ze základních stavebních kamenů sbírek. Prostě jsou nepostradatelné. Navíc patří do této skupiny sukulentních rostlin i živé kameny, které se rostlinám podobají až teprve v květu. A jde o skutečné skvosty pěstitelských sbírek.
Na skalky, do záhonů, suchých zídek i do mobilních nádob. Hvozdíky se prostě hodí všude. Jejich drobné, něžné kvítky, vyzdobí záplavou nálad každé místo, kam hvozdíky vysadíme. A jelikož obvykle nedorůstají větších rozměrů (větší výšky) a též kvítky mají drobnější, je třeba s nimi počítat v popředí a nebo na jinak výrazných místech.
Šrucha velkokvětá je teplomilnou a světlomilnou rostlinou, která otevírá své květy pouze za plného slunce. Stejně jako třeba gazánie. Vydrží přitom i ta největší vedra a sucha, jelikož dovede svými dužnatými stonky a lístky zadržet dostatek vody. Umí šetřit! A nám tak usnadňuje pěstování. Vlastně nepotřebuje skoro nic.
Tato ovíjivá liána je dnes jedním z pokladů filipínských deštných pralesů a bohužel je považována za poklad mizející. O to více se stala oblíbenou atrakcí botanických zahrad.
Máte rádi jméno Zuzana a ještě k tomu vás fascinují černooké děvy? Pak je liána lidově zvaná černooká Zuzana trefou do černého právě pro vás. Jinak se ale oficiálně jmenuje thunbergie, což je slovo, které pro změnu asociuje jinou dívku, švédskou ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou. Prašť jako uhoď, každopádně kdyby rostliny byly ženami, určitě by se staly ekologickými aktivistkami.
Kromě letniček (rostlin, které u nás pěstujeme obvykle jako jednoleté) a trvalek (rostlin vytrvalých, někdy i dlouhověkých) zdobí naše zahrádky, balkóny, okenní parapety a terasy také dvouletky (jinak též bieny). Čím se od ostatních rostlin liší?
Banánovník lotosový, jinak též čínský žlutý banánovník a nebo zlatý lotosový banánovník skutečně připomíná svým květenstvím těsně před jeho otevřením lotosový květ. Ne náhodou pochází z asijských končin, kde je lotos takřka posvátný a dokonce z míst, kde můžeme na vodních plochách (ovšem v nižších a teplejších polohách) najít právě i lotosy. Možná se jimi inspiroval. A nebo matka příroda? I největší mistři umění se někdy tak trochu opakují.
Kosatce, tyto vytrvalé pozemní byliny s oddenky, cibulemi a nebo hlízami najdeme v naší přírodě dokonce v počtu sedmi druhů, jeden druh (osmý) je již považován za vyhynulý. Zato v zahradnictvích a zahradních centrech je nabídka kultivarů kosatců nepřeberná. Kde kosatce rostou, jak se jednotlivé druhy liší a jaké si do zahrady vybrat?
Kotvičník zemní je poslední dobou hojně skloňovanou bylinkou pro svou schopnost zvýšit hladinu testosteronu a jiných mužských pohlavních hormonů (androgenů). Označován je za zelenou viagru. Co je na tom pravdy, jak kotvičník pěstovat a jakou roli může hrát v zahradě?
Když vykvete vlčí mák, už se nemusíme bát návratu mrazíku, jeho květy se objeví náhle a doslova nás svou svůdně vyzývavou rudou barvou praští do očí. Ale jemně, křehce, ostatně tak, jaké okvětní plátky vlčího máku jsou. Poté vydrží vlčí mák kvést velice dlouho, po celé léto a často až do půlky podzimu. Později však již nebývá výskyt kvetoucích jedinců na konkrétních místech tak dominantní, jako je tomu v květnu, kdy kvetení vlčího máku začíná.
Rozkvetlé, spanile bělostné sněženky, jsou prvními z poslů jara a kvetou dosti dlouho. Bledule vykvétají o něco později a musíme si jejich květy užít mnohem rychleji. Každopádně patří oba unikátní rostlinné druhy do našich zahrádek, stejně jako do přírody. A jejich oblibu dokazují i mnohá česká synonyma. Například sněženkám se také říká sněhovka, lesní cibulka, bibonka, koukoříček, vyskočilka a kozí dříst. Bleduli se říká koukořík, koukořička a nebo blednivka. Pokud prostě něco zlidoví, je to jednoznačný důkaz obliby.
V zahrádkách křehké a časné jarní kvítí deroucí se ze záhonků, skalek a trávníků, v naší přírodě přísně chráněný skvost a v kuchyních a na stolech gurmánů magický poklad, nejdražší a nejvzácnější koření na světě. To je šafrán, jinak též známý jako krokus od latinského názvu Crocus. Ovšem jen jediný šafrán na světě je ten pravý, nekvete na jaře, nýbrž na podzim a suší se pouze jeho blizny. Řeč bude o perském šafránu setém (Crocus sativa).