Snaha postarat se o hladký vstup rostlinek do života od samého počátku, tomu rozumíme. Péčí je chceme zaplavovat už od semínka. Čemu se ale rozumět nedá, to jsou vyhřívací podložky a rohože, využívané při klíčení. Ne že by nefungovaly. Jen jsou zbytečné.
Invazní rostliny tropí neplechu všude, kde se jim začne dařit. Především začnou potlačovat původní druhy. Existují seznamy nejnebezpečnějších invazních druhů pro konkrétní geografické a tedy i klimatické oblasti, lokality. Jenže poslední výzkumy ukázaly, že to není až tak jednoduché. Že invazní druh nezačne hned páchat zlo, ale že se dlouhou dobu adaptuje na své prostředí, testuje je, než skutečně udeří. Vlastně jsou veškeré nepůvodní rostlinné druhy potenciální tikající časovanou bombou, jejíž výskyt může přerůst v invazi. Proč je toto poznání až tak burcující a nemělo by nás nechat chladnými?
Výsledky testu životaschopnosti semen vodou trochu připomínají ordály (ordálie), tedy boží soudy s údajnými čarodějnicemi. Také totiž odsuzuje nevinné. Celá metoda má nejspíš nějaký praktický základ v historii, ale správný postup provedení si už nikdo dávno nepamatuje.
Skarifikace i stratifikace zní už jen na poslech jako dost nepříjemné věci. Jako něco, co sami zažít nechceme. Ale nebojte, je to docela v pořádku. Semena některých vysévaných rostlin se bez nich dost často neobejdou, potřebují je. V obou případech jde o žádoucí proces, který má – odlišnými způsoby – narušit obal semen, a tím jim usnadnit a urychlit klíčení.
Období raných výsevů především teplomilných rostlin nastává. V únoru obvykle začínáme paprikami včetně těch pálivých, vysít můžeme třeba i lilek. Předjarní a jarní výsevy rychlených rostlin se však nemusí podařit, jak jsme si představovali. Semínka nám nemusí vyklíčit. A pokud již vyklíčí, může dojít k padání klíčních rostlin a je po sadbě! Jakékoli dodatečné zásahy bývají neúspěšné. Proč? A jak tomu můžeme předejít?
I když je letos podle meteorologických měření nejteplejší únor za posledních sto let, výsevy na venkovní záhony ještě nejsou vhodné. Stejně tak studené skleníky ještě nejsou pro pěstování rostlin tím pravým, jedině snad výsev rané zeleniny a zakrývání bílou netkanou textilií. Sázkou na jistotu jsou však teplá pařeniště.
Zelenina a ovoce pro psa? Zbláznili jste se? Vůbec ne, stačí pozorovat. Kdo pejsky chová a to dost dlouho a už mu pod rukama prošla celá řádka psích osobností, určitě si vypozoroval, že mnozí rádi louskají vlašské ořechy a dobývají z nich na tuky bohatá jádra, jiní šílí po přezrálých švestkách spadlých na zem, někteří se dokonce zakousnou do jablka a hrušky. Co ale dělají všichni, to je občasné okusování travního porostu a po čase tuto hmotu zase vydáví. Proč to dělají? Pomáhá jim při trávení. Jde o zvyk zakódovaný v jejich genetice.
Ředkvičky patří mezi nejranější zeleninu, která nás po zimě osvěží a nadopuje zdravým. Vysévat lze semínka ředkviček ještě za chladnějšího počasí, výsevy můžeme provádět i pod netkanou textilii ve studených sklenících, stejně jako v pařeništích. Pestrost nabízených odrůd je přitom až neskutečná stejně jako chuťové variace.
Ano, rýmovník je doslova zázrakem pro naše rýmou ucpané nosy a nachlazená těla, i když ne všespásným. Někomu stačí, jiným nezabere. Rýmovník ale využijeme také v kuchyni, dokonce podobným způsobem jako neméně aromatickou a antibakteriální (antibiotickou) šalvěj. Navíc podporuje trávení a brání nadýmání z konzumované potravy. Čerstvé lístky rýmovníku tedy můžeme vložit do nosu, připravit z nich léčivý čaj či tinkturu, ale také chutné pokrmy, které rýmovník ochutí (okoření) neopakovatelným způsobem. Léčivá bylinka i koření zároveň.
Jedovaté alkaloidy v bramborách jsou důležitou součástí obranného mechanismu této zeleniny vůči predátorům. V naprosté většině případů však lidem tepelně upravené brambory nijak neublíží, ostatně jde o jednu z nejdůležitějších a nejčastěji pěstovaných zemědělských plodin na planetě. Přesto bychom se ale měli mít na pozoru. Určitě je dobré dodržovat konkrétní zásady. A určitě je také dobré brambory vařit správně. Už jen kvůli jejich chuti.
Doba časných výsevů především teplomilných rostlin je tu. Předjarní a jarní výsevy rychlených rostlin se však nemusí podařit. Semínka nám nemusí vyklíčit a pokud vyklíčí, může dojít k padání klíčních rostlin. A je po sadbě! Proč? A jak tomu můžeme předejít?
S životností semínek mohou být problémy. Ta, která využíváme asi nejčastěji, totiž obvykle dlouho nevydrží. Letos nespotřebovaná ne vždy přečkají životaschopné do další sezóny. Zázraky se nedají slíbit, ale správným způsobem skladování můžete dobu životnosti prodloužit.
Pěstování těch nejhodnotnějších z bylin vlastně není obvykle vůbec složité. A platí to i pro rýmovník, doslova zázrak pro naše rýmou ucpané nosy a nachlazená těla. Nejlepší je přitom vkládat do nosu čerstvé lístky, které jsou prsty poškozené tak, aby uvolňovaly co nejvíce silic. Jenže rýmovník také využijeme v kuchyni a dokonce podobně jako neméně aromatickou a antibakteriální (antibiotickou) šalvěj.
Nabídka současných skleníků se liší tvarem, provedením, velikostí, plochou půdorysu, ale i počtem větracích prvků, způsobem kotvení do terénu, konstrukcí, a především pak materiálem prosklení. Zvolit sklo, nebo polykarbonát? A co ostatní kritéria výběru?
Prověřit životaschopnost semen, která se vám za léta nastřádala v krabici od bot, není nic těžkého. Spolehlivou metodou, kterou můžete bez obtíží vyzkoušet doma, je test klíčivosti. Stačí na to ubrousek a uzavíratelný sáček. Tenhle experiment má svůj význam pokaždé, když chcete otestovat své osivo. Budete mít jistotu, že stihnete vysít včas, a jaká semínka je třeba raději dokoupit.
Brambory. Vedle pšenice, rýže a kukuřice jedna ze čtyř nejvýznamnějších zemědělských plodin. Pochopili to už i v Asii, kde dnes pěstují více jak 40 % světové produkce brambor. Tedy více než 160 miliónů tun ročně. Paradoxně je ale trend v naší zemi opačný, oproti roku 1990 není současná produkce ani pětinová. Přesto ale spotřeba brambor výrazně neklesá, vaříme je téměř denně, přidáváme do polévek, pečeme, upravujeme na tisíce různých způsobů. Přitom ale už jen obyčejné vaření brambor neprovádí většina z nás správně. Proč?
Většinou se s tím setkáváme u zvířat. Ten psík je tak ošklivý, až je krásný. Ta kočka jako by vylezla ze samého pekla. Ošklivost může vzbuzovat různé emoce, její vnímání je subjektivní, v rostlinné říši se o ní však příliš nehovoří. Leda tak ještě o zápachu. A že jsou některé rostliny přebornicemi v zapáchání. Ale ošklivá rostlina? A dokonce orchidej? Vždyť orchideje jsou synonymem pravého opaku. Ženu přece květinou neurazíš, natož orchidejí. Jenže...
Nenápadný kociánek dvoudomý vystřídal v roce 2024 výrazný krasavec. Rostlina roku 2024, kosatec sibiřský, je u nás původním druhem, byť nese ve svém jménu slovo sibiřský. Teritoriem jeho přirozeného výskytu je ohromná eurasijská plocha od střední Evropy až po jezero Bajkal na Sibiři.
Převislé rostliny, návrat kaktusového šílenství čili kaktusy barevné i v aranžmá, ale i výrazná struktura a pestrost listů a také příjemné pozdravy z Japonska v podobě kokedam. To jsou hlavní trendy pokojových rostlin pro rok 2024. Inspirujte se.
Superlativy někdo zbožňuje, a je proto pravidelným zákazníkem bulváru. Jiní si jen odplivnou. Jenže když zrovna nejde o senzace z lidské říše, zájem klesá. Přitom je princip úplně stejný. Některá rostlina je v něčem největší, jiná nejmenší, některá nejstarší, jiná nejnebezpečnější. Nikdy se však nebudou zlobit, když o nich "jejich" pravdu někdo zveřejní. Prostě je to tak. A napořád, tedy dokud konkrétní druh nevymře. Které fantastické rostliny by určitě neměly ujít vaší pozornosti? Některé jsme pro vás vybrali.