Bez vůně, vodově mdlá v chuti, s nevýraznou texturou, podezřele bledá. Vyhnaná chemií hnojiv a pesticidů. Zkrátka nic dobrého k jídlu ani pro vlastní zdraví. Zeleninu vypěstovanou intenzivním způsobem ve vertikálních farmách lidé rádi nemají. Tedy jen pokud znají její původ. Jinak jim chutná dobře, když právě nevědí, co zrovna jí.
Vertikální farmy jsou v současnosti, doma i ve světě, velmi diskutovanou oblastí. Hovoří se o nich jako o možné budoucnosti zemědělství. Proč? S přibývajícím počtem hladových krků na planetě Zemi zkrátka nejde produkovat potraviny postaru, a pokud nechceme zvětšovat podíl obdělávaných ploch (třeba na úkor přírodě), je třeba přidat na výkonu jiným způsobem. A tohle náhodou vertikální farmy docela umí.
Na jednotku plochy totiž střádají celé lány.
)
Produkce může probíhat (a většinou probíhá) v polo-uzavřených prostorech, pod střechou. To znamená, že se do kvalit úrody a výnosu tolik nepromítá místní podnebí, klima. Pěstování může být kontinuální, díky kontrolovaným podmínkám. Třeba s vytápěním anebo za umělého osvětlení. Vertikální farmy mohou fungovat přímo v místě spotřeby výpěstků, klidně ve městě.
Půdu často vůbec nepotřebují, protože se pěstování odehrává hydroponicky. To usnadňuje dávkování hnojiv, přísunu živin, zálivku. Spotřebovává tak méně zdrojů, než konvenční přístupy. Je to často procesně individualizované až na úroveň jednotlivých pěstovaných rostlin. A může se to odehrávat i tam, kde z nejrůznějších důvodů nejsou pro běžné zemědělství dobré podmínky.
Pojďme ochutnat budoucnost
Že je to takové nepřirozené a umělé? Máte naprostou pravdu.
Intenzivní zemědělství ve formátu vertikálních farem jde hodně odlišnou cestou, než jak to má běžně zavedené příroda. Je proto skutečně horší nebo rovnou špatné? Poměrně dost lidí si to myslí. A dávají svou nelibost s vertikálními farmami najevo třeba tím, že hlasitě kritizují kvalitu jejich výpěstků. Upozorňují na jejich ne-přírodnost, umělost, podivnou chuť, absenci vůně, šťávy. Říkají, že tuhle budoucnost zemědělství by ve své kuchyni, ledničce nebo na talíři rádi neviděli.
Samozřejmě je v tom háček.
)
Ta ostrá kritika výpěstků vertikálních farem platí jen potud, kdy konzumenti předem vědí, že před sebou mají zeleninu z vertikálních farem. Když to předem nevědí, ty výrazné rozdíly v chuti, vůni či šťavnatosti rázem tolik nevnímají. Pokud jsou přesvědčeni o tom, že si pochutnávají na výpěstcích z domáckých zahrádek, bio-okurkách a domácích rajčátkách, spokojeně si mlaskají a chválí, jaká je to dobrota.
Upozornila na to aktuální dánská studie, která velmi příhodně zasáhla střed terče a názorně poukázala na neopodstatněné lidské předsudky vůči vertikálním farmám a v nich vypěstované zelenině.
Experiment s překvapením
Když to vezmeme v rychlém tempu. Dánské Ministerstvo zemědělství vertikální farmy docela podporuje, ale je si vědomo těch uživatelských kontroverzí. Proto si u Kodaňské univerzity zadalo vyhotovení nezávislého spotřebitelského průzkumu. Při něm se takříkajíc za jedním stolem sešlo 190 dobrovolníků, kteří si měli pochutnat na zelenině. Zhodnotit její kvality, jako opravdoví degustátoři.
Z jídelníčku si museli projít ochutnáním dvou odrůd hráčku, rokety seté, špenátu, bazalky, petrželky. A do bodovací karty pak napsali své hodnocení. Od jedničky do devítky. S tím, že jednička by byla úplně odporná a devítka nejlepší. Šlo to dobře, napoprvé. K překvapení těch lidských pokusných králíků se ale jídelníček zopakoval napodruhé. Jednou jim totiž byly ke zhodnocení předloženy výpěstky z certifikované organické bio-produkce, a podruhé z vertikálních farem.
)
Možná to bylo naopak, těžko říct. Pokus byl totiž tzv. slepý, testovaní nevěděli, kdy pojídají ono bio-organické a kdy to z vertikálních farem. O to zábavnější byl výsledek.
Špenát z vertikální farmy tak dosáhl průměrného skóre 6,1, zatímco ten organický 6,2. Bazalka z vertikální farmy 5,9 a ta organická pak 6,2. Ty rozdíly jsou v podstatě na úrovni statistické chyby. Vertikálně pěstovaný hrášek si vedl lépe (7,8) než ten organický; petrželka si naopak vedla lépe organická. V podstatě ale jedny i druhé výpěstky dosáhly shodného skóre.
Když lidé předem nevěděli, zdali jí něco z vertikální farmy anebo z organické bio-produkce, na chuti/vůni/barvě/textuře sami nic nepoznali.
Neofobie, strach z nového
Není to jen o tom, že by Dánové nepoznali rozdíl. Ten samý experiment, v totožném uspořádání proběhl i ve Velké Británii, v Německu. S prakticky shodnými výsledky. Rozdíly v chuti a dalších drobnostech tu zkrátka nejsou. Ty čerstvoučké výpěstky z domácí zahrádky nám sice mohou připadat lákavější, ale po běžné uživatelské stránce mezi nimi a produkcí z vertikálních farem není rozdíl.
„To, co naše studie nejlépe demonstruje, není ani tak kvalita vypěstované zeleniny, jako míra lidských předsudků,“ říká k tomu Michael Bom Frost, hlavní autor studie. „Je to názorná ukázka tzv. neofobie, strachu z nových věcí. Je to psychologický rys, kterým v různé míře trpíme všichni. Neradi zkrátka zkoušíme nové věci, technologie v nás vzbuzuje obavy. Současně ale naše studie dokládá, že předsudky spotřebitelů o vypěstovaných produktech z vertikálních farem rychle zmizí, jakmile je ochutnají.“
Zdroj: ScienceDirect.com, science.ku.dk, ScienceDaily.com
