Seznamte se s nejčastějšími chybami při pěstování pokojových rostlin

Jakých nejčastějších chyb se tedy při pěstování pokojových rostlin dopouštíme? Zacházíme s nimi jako s neživými, prostě jako s běžnou dekorací bytu, která vůbec nic nepotřebuje. Zapomínáme též u konkrétních druhů rostlin, jaké mají podmínky ve svém přirozeném prostředí v oblastech svého původu. Velmi častou chybou je také chybná zálivka a chybně prováděné hnojení. 

Mnozí přitom navíc zapomínají, že v období vegetačního klidu mají rostliny většinou zcela jiné nároky než od jara do podzimu. A často zapomínáme také na hygienu, tedy v uvozovkách – rostliny neomýváme, nezbavujeme jejich listy prachu a ony pak nemohou dýchat. 

Stejně tak zapomínáme, že existuje něco jako nemoci a škůdci a pokud se „to“ vyskytne, nebojujeme s tím, prostě rostlinu vyhodíme a koupíme novou. Chyba! Navíc je často šíření chorob a škůdců pouze důsledkem naší nesprávné péče o rostliny. Třeba průvanu, příliš suchého vzduchu, nedostatku světla či slunečního úpalu, hniloby kořenů apod.

I když pěstujete třeba takové tilandsie, které stačí pouze někam zavěsit a měly by si vystačit se vzdušnou vlhkostí, stále jde o živý organismus, který potřebuje, světlo, vzduch a vodu. V přesušeném bytě nám pak v zimě zaručeně zajdou, i když to dlouhé týdny až měsíce vůbec nepoznáme, budou totiž vypadat téměř stejně, jako by ještě žily. To jsou ale tilandsie, většina rostlin však odejde z tohoto světa zcela evidentně, viditelně. 

Pokojové rostliny prostě nejsou neživou dekorací bytu a každý život potřebuje určité podmínky, které mu vyhovují a za kterých prosperuje. Pokud nemáte k péči o rostliny žádný vztah, raději si kupte umělé. Ano – to je již neživá dekorace! Po čase vás však zarazí, že i ta neživá dekorace se zanese prachem a my s ní tedy máme práci. 

Rostliny jsou prostě živé organismy, které dokonce dýchají, i když jinak než živočichové. A unikátní schopnost rostlin vytvářet fotosyntézou kyslík (O₂) má vlastně na svědomí život na planetě Zemi. Kdybych byl tiskovým mluvčím rostlinné říše, řekl bych: „S úctou dámy a pánové, prosím, s úctou…“

Podmínky v přirozeném prostředí přímo definují, jaké nároky budou mír rostliny v našem bytě. Na světlo, vodu, živiny, typ substrátu, teploty, ale i prostor. Z epifytu rostoucího v dolních patrech tropického deštného lesa prostě neuděláme květinu otáčející se za sluncem, liána nám nebude tvořit pevný, dřevnatý kmínek, rostlina s nároky na kyselou půdu určitě zajde následkem vápníku apod. Je prostě třeba vědět, odkud rostliny pochází a jak se jim „tam“ daří. 

Málokdo si například uvědomuje, že subtropické rostliny sice nejsou ve většině případů mrazuvzdorné, ale v zimě potřebují chlad. Že kaktusy a jiné sukulenty sice vydrží delší dobu bez vody, ale přesto vodu milují a potřebují atd. Rostliny prostě vybíráme podle podmínek, jaké náš byt nabízí a vycházíme z toho, že podobné podmínky musí konkrétním rostlinám vyhovovat. Zkušenější pěstitelé pak využívají různé místnosti s různými podmínkami pro různé rostlinné druhy, nakonec se neobejdou bez zimní zahrady a ti, kteří propadli kouzlu rostlin jako nemoci, si nakonec pořídí vytápěný skleník. A menší arboretum je na světě.

Pro pokojové rostliny nelze v tomto případě stanovit nějaké obecné pravidlo. V našich bytech a domech se totiž vyskytují rostliny z různých koutů světa a s různými nároky. Nakonec to samé platí i pro světlo a teplo. Ovšem nejčastěji rostliny umoříme nedostatečnou či naopak nadměrnou zálivkou. Že by někdo přehnojil, to se již nestává tak často a bez hnojiva rostliny vydrží poměrně dlouho, akorát se jim tolik nedaří. 

Obvykle platí, že by mělo stačit zalévat rostliny ve chvíli, kdy je substrát vysušený do cca tří centimetrů pod svým povrchem. Stačí tedy do substrátu zanořit ctěný prstík. Že je na konci již vlhko, určitě poznáme.

Dopřávat rostlinám v dobré víře co nejvíce vody je podobné, jako bychom zvíře uvázali na záda, strčili mu do tlamy trychtýř a lili a lili. Každý den. Naprosto nejhorší je pak přelévání pokojovek v zimě, kdy odpočívají a jejich metabolismus je zpomalen. Tedy většina z nich. V tu dobu pak nemusíme dokonce vůbec hnojit a zaléváme opravdu jen po delší době a střídmě. Nakonec, rostliny si dovedou říci o zálivku svým vzhledem. Stačí citlivější oko.

V každém případě platí, že nadbytek vody či nedostatek působí na celkový zdravotní stav rostlin a spouští napadení chorobami, plísněmi, ale i škůdci. To samé platí pro rostliny zaprášené, které nemohou pro nánosy prachu na svých listech již pořádně dýchat (v přírodě to zajistí déšť a vítr, tyto faktory však v interiérech chybí a musí nastoupit sprcha či mokrý hadr). Je též vhodné častěji listy rosit, většině rostlin se to líbí a dokonce dovedou svými listy přijímat spolu s vodou i hnojiva.

Samozřejmě je ale každý druh jiný, některé rostliny vyžadují stále vlhký substrát, jiné zaléváme až když je substrát úplně vyschlý a mnohé lze dokonce pěstovat i hydroponicky. Ale to je již úplně jiná liga. Pokud je pak substrát naopak příliš suchý a nemá podíl písku (není dostatečně lehký), tvoří se na jeho povrchu krusta a ke kořenům se prostě nemůže dostat vzduch. I voda se při zálivce špatně vsakuje. Řešením je pak pořádně nakypřit a zalít, nebo raději přesadit, nový substrát volit vzdušnější a nakonec zalít.

Nejčastěji to bývá problém v panelácích, ale v zimě při spuštění ústředního topení se objevuje i v jiných budovách. Ano, jsou rostliny, kterým suchý vzduch naprosto vyhovuje, my však častěji saháme po druzích, které jej paradoxně nesnášejí. 

Proto je třeba stavět květníky na misky s kamínky a vodou, aby ta se mohla směrem k listů rostlin stále odpařovat, je třeba rosit, sprchovat (zbavovat prachu), je třeba zvlhčovat vzduch v celých místnostech. Suchý vzduch je prostě pro většinu pokojovek „morem“. Je spouštěčem napadení škůdci a nemocemi, v kombinaci s přílišným horkem, pokud místnosti přetápíme, pak rostliny doslova hubí. 

A kdy rosit či sprchovat? Nejlépe v první půlce dne, aby rostliny do večera, kdy bývá vzduch obvykle přes noc a k ránu chladnější, mohly oschnout. Zamezíme tak vzniku a šíření plísní.

Můžete hnojit sebevíc, ale pokud je substrát již starý, bylo by lepší vrhnout se na hydroponické pěstování než stále přihnojovat již „mrtvou půdu“ bez humusu. Substrát postupně zvětrává, až se z něj stává jakási hmota, která v sobě již ani neudrží žádné živiny, špatně dýchá a voda jí pouze proteče jako sítem. Rostliny pak slábnout, netvoří nové výhony a přírůstky a postupně odumírají. 

Nadbytečné hnojení nepomůže, naopak rostliny „dorazí“. Proto pravidelně přesazujeme a pokud to již pro velikost nádoby nejde, měníme alespoň substrát, minimálně pak alespoň jeho svrchní část. Každý druh vyžaduje podle původu substrát odlišný a pokud tedy nemáte zkušenosti, poraďte se v zahradnictví. 

Se substrátem souvisí ještě jedno pravidlo, pokud si rostlinu přineseme z obchodu domů kdykoli během roku, musíme ji okamžitě přesadit a již v obchodě rostlinu pořádně prohlédneme, zda není napadena nějakým škůdcem a zda není nemocná. Za takovou nemá smysl platit. Bohužel mnozí nepoctiví prodejci nám narafičí pod nos právě rostliny napadené a pokud nejde zrovna o poctivost, jde o to, že nestíhají rostliny selektovat.

Průvan je často podceňovaným, opomíjeným faktorem, který ovšem dovede rostliny i zahubit. Nakonec to platí i pro živočichy. Když jsem nedávno vstoupil do ZOO prodejny, kde hned vedle vchodových dveří směrem od parkoviště chovali mláďata drahých a vzácných papoušků, jen jsem kroutil hlavou. Ta mláďata byla totiž průvanu vystavena každým zákazníkem při každém otevření dveří. Obzvláště pak právě v zimě. 

A s rostlinami je to stejné. Studený průvan je doslova zabiják většiny pokojových rostlin. Pokud pak v zimě, kdy jsou teploty hluboko pod bodem mrazu, prudce větráte, opravdu se to rostlinám nelíbí. Většina z nich mráz nesnese a teplotní šok jim „zlomí rostlinný vaz“. 

Stejně nebezpečný je i přenos nových květin v zimě z prodejny domů. Mnohé totiž neuhynou chybou prodejce, ale chybou přenosu (přepravy). Musíme je důkladně zabalit, aby byly před chladem a dokonce mrazem ochráněny. A co nejrychleji přenést do tepla. Několika kilometrový pochod za mrazu z autobusové či vlakové zastávky je pak zaručeně zahubí i zabalené.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com