Skutečná symbolika jmelí

Jmelí (Viscum) je jen jednou z mnoha rostlin, které se pojí s Vánoci, určitě však patří mezi nejvýznamnější. Ve většině našich domácností nechybí o Vánocích alespoň malý svazeček jmelí. Jmelí je též vhodný dárek, pokud jdeme o Vánocích či před Vánoci k někomu na návštěvu. Největší sílu prý totiž má jmelí darované.

Kytice (resp. svazečky) jmelí se věší nad dveře, na strop, či na lustr. V této podobě nám má jmelí přinést štěstí a lásku. Zároveň ale dovede chránit před čarodějnicemi, zlými duchy, nebezpečím i válkou, bleskem a ohněm a dokonce i hladomorem. Jmelí prostě bylo považováno za univerzálního ochránce domácnosti.

Jmelí si můžeme pořídit přírodní zelené, pozlacené a nebo postříbřené. A jak vznikla tradice zabarvování jmelí? Keltové prý sekali jmelí zlatými srpy, proto prý vznikla tradice jmelí pozlacovat. V dnešní době však lze získat jmelí různě leskle a kovově zabarvené (rudé, modré, oranžové apod.).

Jmelí je keříkovitý poloparazit rostoucí na stromech. Sice ze stromů vysává živiny, ale též tvoří fotosyntézu, čili z části je jmelí soběstačné. Na našem území roste pouze jmelí bílé, ve světě však najdeme až 100 různých druhů jmelí.

Obvykle u nás roste jmelí na jehličnanech (smrky, borovice, jedle), najdeme je však i na stromech listnatých (javory, lípy, topoly, ale třeba i jabloně). Jmelí si dokonce můžeme na jabloň snadno vysadit a vytvořit si tak vlastní každoroční zásobu této vánoční rostliny. Je však na zvážení, zda podstoupit dobrovolné poškození jabloně, která pak bude hůř odolávat škůdcům a nemocem. Po silném větru si totiž při pocházce lesem jmelí posbíráme. Řezat ze stromů ve volné přírodě se ale jmelí nesmí, jelikož je chráněné. Navíc je velmi nebezpečné lézt až tak vysoko a vyžaduje to určité lezecké zkušenosti a vybavení.

Jmelí kvete v březnu a dubnu, květy však nejsou příliš výrazné. A právě ty kuličky - plody, které na jmelí vidíte o Vánocích, zrají až 9 měsíců, tedy stejně jako lidský plod. Snad proto se jmelí stalo kromě symbolu štěstí a lásky též symbolem plodnosti, což spolu vlastně souvisí. Panuje totiž starý pohanský zvyk, který říká, že když se muž a žena políbí pod větvičkou jmelí, zajistí si tím plodnost. A dokonce ani církev bojující proti pohanským zvykům, nedokázala tento zvyk vymýtit. V Itálii šel tento zvyk tak daleko, že mladé Italky, které chtěly počít, nosily větvičku jmelí u sebe. Paradoxem je, že nošení jmelí u sebe je pro změnu v Indii považováno za účinnou antikoncepci.

Jmelí je prostě již odpradávna tajemnou rituální rostlinou. Tradice sahá až do antiky. Jmelím dokonce vykuřovali svá obydlí, jmelí bylo kladeno do hrobů, protože prý bylo klíčem k otevírání brány do podsvětí.

V křesťanství se dokonce traduje, že jmelí prý bylo stromem, ze kterého Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Tento strom pak prý Římané porazili, když Kristus dozrál do věku 33 let. Toto dřevo pak prý bylo použito k výrobě kříže, na němž byl Ježíš ukřižován. Pak se z tohoto stromu staly navždy již jen malé keříky. Krásná legenda.

Méně lidí již ví, že jmelí je také úžasnou léčivou rostlinou, zároveň však i jedem. Keltští druidové chodili sekat jmelí na slavnosti slunovratu, léčilo mnoho nemocí a fungovalo jako protijed při otravách. Jaká je ale skutečnost? Jmelí jak jak rostlinou léčivou, tak opravdu jedovatou. Snižuje krevní tlak, pomáhá proti arterioskleróze, funguje jako podpůrná léčba při rakovině, pomáhá též při poruchách vegetativního nervového systému, odstraňuje lupy, léčí ledviny a srdce. Ovšem vždy je třeba konzultovat používání výtažků z jmelí s lékařem. Nejjedovatější jmelí prý najdeme na topolech a ve farmacii se pro vysoký obsah jedu jmelí nepoužívá.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org