Spojení slov solární a skleník je vlastně zcela zbytečné. Solární skleník je podobný nesmysl jako liberální demokracie či lidová demokracie. Ona existuje i neliberální a nelidová? Prostě demokracie. Tečka. A skleník. Skleníky využívají již jen z podstaty své existence sluníčko. Ostatně to i rostliny na běžných záhonech a v přírodě. Jenže nejsou kryté konstrukcí potaženou či vyplněnou průsvitným anebo průhledným materiálem, kterým proniká sluneční záření. Proč je však poslední dobou až takový humbuk okolo takzvaných solárních skleníků? Když jsou vlastně zařízením využívajícím sluneční záření skleníky všechny?
Proč by měl právě skleník vyrábět elektřinu?
Aby toho nebylo málo, různí výzkumníci si pod tímto pojmem představují něco trochu jiného. Všichni se ale shodnou, že solární skleník musí mít na střeše fotovoltaické panely, tedy alespoň jejich jakési zmenšeniny, napodobeniny, nejlépe takzvané organické solární články. Ty dovedou vyrábět energii ze slunečního záření, přitom jsou však ohebné, nejlépe poloprůhledné (stíní, ale ne zase tolik) a hlavně mohou absorbovat jen část vlnových délek slunečního záření, tedy zřejmě tu, kterou rostliny nepotřebují. Přesně takovou střechu prý potřebuje skleník se solární energií, chápejme, skleník vyrábějící elektřinu ze slunečního záření. Solární skleník. Potíž je v tom, že články vyrobí tak málo elektřiny, že to zatím ani nestojí za řeč a je vůbec otázkou, co vlastně s ní? V obyčejném skleníku přece žádnou elektřinu nepotřebujeme. Nebo chceme rostlinám přisvítit v noci? Pak je třeba i bateriové úložiště, i rostliny však musí odpočívat a v noci dýchají jinak než za dne. A proč mít právě na střeše skleníku fotovoltaiku vyrábějící energii pro jiné využití než ve skleníku?
)
Skleníky určené i do pouští
Jedni pak vidí solární skleníky ještě trochu jinak. Sofistikovaněji a odborněji. Dle nich mají solární skleníky například za úkol řešit jedno z mnoha dilemat globální udržitelnosti v zemědělství. Totiž intenzifikaci zemědělského hospodaření. To prý znamená pěstovat tam, kde to dříve nešlo, v uměle řízených a kontrolovaných podmínkách, objemově a především efektivněji. A ke stavbě solárních skleníků dokonce využívat místní zdroje kvůli potřebě nulové dopravy. Předpokládám, že v místě musí být i sklárna či výrobna dutinkového polykarbonátu. A výrobna solárních článků.
)
Do problematiky se opřeli stavitelé ekologických budov a bio-měst spolu se studenty a vymysleli koncept solárního skleníku, který vlastně není vůbec ničím jiným než, podržte se, obyčejným skleníkem. Ale prý se dá postavit i v poušti. Důležité je především, aby takové skleníky byly kryté organickými solárními články, případně alespoň částečně. Předpokládám, že v suchých oblastech bude největší problém s vodou, a že v pouštích chybí jakékoli surovinové zdroje a infrastruktura. Takové detaily se ale určitě snadno vyřeší.
)
Skleník je fajn, když je vytápěný
Každý český zahradník vám řekne, že skleník je fajn, když je vytápěný. Pak si zde lze v našich podmínkách mírného klimatického pásu předpěstovávat sadbu již od ledna, pečovat o pokojové rostliny a letní parkovou výsadbu rostlin teplomilných. V botanických zahradách pro změnu ve vytápěných sklenících ukrývají skvosty tropické flóry. Běžné skleníky nevytápěné umožňují především dřívější pěstování zeleniny, zkracují za chladnějšího počasí její vegetační dobu a zrychlují tak nástup sklizní.
Jenže organické solární články nízkého výkonu v zimě skleník nevytopí. Když navíc praží sluníčko, je skleník nejlepší úplně otevřít, tedy ten běžný, tropické rostliny naopak vyžadují horko a vysokou vzdušnou vlhkost. Takový skleník musí naopak zůstávat zavřený a musí do něj pronikat co nejvíce sluníčka.
)
Ideálním skleníkem je takzvané okurkoviště
Ideálním skleníkem je pro běžné pěstitele v sezóně vlastně takzvané okurkoviště. To má prosklenou střechu proto, aby střecha rostlinám nestínila, jinak však jde především o ochranu před plísněmi. Shora prostě na rostliny nikdy neprší a ze stran to větrá ve všech směrech. A pokud by někdo vytvořil tak sofistikované okurkoviště, že by dešťová voda sbíraná ze skleněné či polykarbonátové střechy byla rovnou distribuována ke kořenům pěstovaných rostlin, zasloužil by si metál. Existuje však i kapkovací závlaha a vodu lze čerpat posbíranou dešťovou z nádrže, čili řešení existují. Proč bych ale, proboha, měl dávat na střechu okurkoviště takzvané organické solární články? Spíše se mi zdá, že marketingová ekvilibristika evropské zelené politiky + výrobců solárních systémů je zcela bezbřehá.
)
Skleníky jsou často nutným zlem
Skleníky jsou vlastně často jen nutným zlem, kde se rostliny smaží, a které musíme přistiňovat a větrat. Použít lze různé rohože, ale i automaticky ovládané markýzy a jiné sofistikované způsoby stínění. Stejně jako automatizované systémy větrání. Kdo však nechce utrácet, vystačí si i s obyčejným vápenným nátěrem a vyřádit se může dokonce tvůrčím způsobem. Obvykle si totiž lidé postaví skleník nejvýše se dvěma malými okénky a jedněmi dveřmi (za každý otvíravý prvek zasklení se platí navíc) a pak je skleník za veder vlastně téměř nevyvětratelný. Někdo zde dokonce neustále prolévá záhony jako šílený, až vzniknou takřka tropické podmínky (vedro a vysoká vzdušná vlhkost), jejichž následkem je prudký rozvoj plísní. Všechno špatně. Stačí přece denně trocha vody ke kořenům každé kulturní rostliny ve skleníku. A hlavně si připlatit za další okna navíc.
)
)
Háček je ve vytápění
Skleník je prostě skvělý vytápěný a uzavření shora je v létě pouze vynikající ochranou před plísněmi. Před deštěm je třeba skleník shora vždy zavřít. Jinak by ale skleník měl za horkého a slunného počasí zůstávat maximálně otevřený. A vytápění? Ano, tady je háček. Pokud by však někdo postavil skleník prakticky na principu vzduchotěsného pasivního domu, který maximálně využije pasivní solární zisky a jehož konstrukce a zasklení eliminují tepelné ztráty, pořád to bude jen a jen skleník. I když pořádně drahý!
)
Perpetuum mobile neexistuje
Co se týká energií, perpetuum mobile (věčně v pohybu) neexistuje a v roce 2023 bychom se s tím již opravdu měli smířit. V Česku i Bruselu. Perpetuum mobile je stroj, který vykonává v prostředí s třením práci bez vnějšího zdroje energie, a jehož existence by popřela první nebo druhý termodynamický zákon.
Navíc třeba investice do fotovoltaiky a tepelného čerpadla opět prodražuje investici do skleníku a to raketově. A pokud bychom pak spočítali například cenu jednoho vyprodukovaného rajčete, zděsili bychom se. Environmentální rajčátko za “kilčo“ a více, to je opravdu síla (neuvěřitelných je i běžných 70 až 150 Kč za kilogram). Anebo nemá smysl investice do zelené energie v rostlinné produkci jakkoli kalkulovat, jelikož skleník je vlastně jen nosič fotovoltaiky? Nic víc? Proč ale pak takový humbuk, fotovoltaiku mohou nést různé konstrukce. Žádnou symbiózu dvou slov (skleník a soláry) zde nevidím.
)
Nakonec zjistíme, že při současných cenách plynu nezbude zahradníkovi nic jiného, než neustále přikládat polena, aby se rychlené sadbě pěkně dařilo. Jiní již pro změnu pochopili, že je lepší a levnější zateplená hala, kde rostlinám svítí výživným světlem. A ano, tady mi dávají soláry na střeše smysl a to dokonce soláry skutečné, kvalitní a co nejvýkonnější. Dokonce s bateriovým úložištěm. Ne však na střeše skleníku. Připadá mi to jako chovat kočku na zádech psa. Zkuste to.
Zdroj: Petr Pojar, Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz, denik.cz, estav.cz, wikipedia.org, ScienceAlert.com, NewAtlas.com, NCSU.edu, CELL.com
