Vypadají jako ta nejobyčejnější zelenina pod sluncem, ale skutečně je dopěstovat až k chutné úrodě není zdaleka tak snadné, jak se může zdát na první pohled. Snad proto se s nimi pojí pěkná řádka pochybných návodů, mýtů a polopravd, které dělají z okurky seté velkou mimořádnost.
Odkud to přišlo?
Nejprve pár informací, na které je spolehnutí. Kde je vlastně okurka setá (Cucumis sativus) doma? U nás je považována za tak velkou samozřejmost, že její domovinu jen málokdo správně přiřadí k Indii. Právě tam se tahle tropická rostlinka z čeledi tykvovitých začala poprvé kultivovat. Ke konzumní dokonalosti to s ní ale dotáhli až Číňané. Je okurka ovocem, zeleninou? Odpověď na otázku je nejednoznačná. Záleží na úhlu pohledu. Pokud okurku posuzujete z kulinářského hlediska, je to jasná zelenina. Zelená, nesladká a vodnatá, zasyrova dobrá do salátů. Botanici nesouhlasí. Je to část rostliny produkující semena, tudíž ovoce.
)
Je okurka zdravá?
To je krapet složitější. Pokud jde o obsah vitaminů, za moc nestojí. Vitaminu C v sobě nese průměrně okolo 8 miligramů (na 100 gramů hmotnosti), rajče přitom pětadvacet a citron skoro padesát. Okurka je z 90 – 96 procent tvořena vodou, takže za zázračně zdraví plod se moc počítat nedá. Zdravotní účinky ale má. Obsahuje totiž poměrně dost draslíku (160 mg 100 gramů hmotnosti). Je to sice čtyřikrát méně, než má banán, ale dost na to, aby dokázala přirozeným způsobe odvodňovat organismus. Je dietní, působí pozitivně na krevní oběh, je nízkoenergetická. Uplatnění tedy má.
)
Je okurka jedovatá?
Za standardních pěstebních okolností nebývá, i když výjimky se najdou (koukněte na článek Toxická zelenina a vyšlechtěné druhy, které vás mohou zabít). Za jedovatou ale považována dlouho byla. Zvlášť pro děti. Trochu to osvětluje její anglický název – cucumber. Dřív se to psalo cowcumber. Kravské okurky. Po dovezení do Evropy po desetiletí sloužila jako doplňková strava určená pro rohatý dobytek, nezpůsobilá ke konzumaci lidí. V 17. a 18. století by ji lidé do úst nevzali s o nic větším nadšením, než třeba krmnou řepu.
)
Za okurky kosmetické
A teď k těm všemožným mýtům a polopravdám. Přikládat si nakrájené okurky na opuchlá oční víčka a „pytle“ pod očima, to zažijete v nejednom kosmetickém salónu. Funguje to? Slušně řečeno, ta oteklost a opuchlost pokožky může mít různé příčiny, a na některé z nich může chladivá a vlhká přítomnost okurky skutečně zabírat.
Přímo pro redukci otoků okurkami ale neexistuje žádná vysvětlující klinická studie. Zrovna tak by mohly zabrat plátky dýně nebo vodního melounu. Ty ale v kosmetickém salónu neuvidíte.
)
Biologická ochrana oharkem
Internetem obchází i ty nejnemožnější nápady, a jedním z nich jistě je i bio-repelent vyrobený z okurek. Teorie je asi taková, že hořkost kukurbitacinu (jedné z toxických látek obsažených v okurkách) okrájené pokožky okurku se vyluhuje do vody, a pak působí repelentně na hmyz. Zvláště pak na mravence. Pravdou je, že ta překvašená „okurkovina“ moc nevoní a má takový hořký odér. Ale taky je pravdou, že hmyz nikterak zásadním způsobem neodpuzuje. Nefungují tak ani samotné slupky.
)
Okurkem proti slimákům
Pozvedněte výhrůžně okurek k nebesům a hleďte, jak slimáci z vaší zahrady prchají, až se jim za slizkýma nohama…klouže? Ne, tak to doopravdy není. Okurky bývají doporučovány jako nástroj kontroly invaze slimáků a plzáků, ale je to přinejmenším přehnané tvrzení. Nakrájené okurky jim jen poslouží jako vítané občerstvení. Je ale fakt, že u jednoho oslizlého talířku s okurkami pak můžete nezvané slimáky snáze posbírat.
Protrhávání listů a výhonků?
Když se snažíte směrovat růst okurku setého a vytvořit jeden mocný šlahoun, většinou tím usilujete o větší úrodu. Je to ale práce navíc a její výsledek je poněkud nejistý. Protože sice dosáhnete určitého efektu, jen za cenu toho, že bude opožděna doba první sklizně. Redukcí pátravých výběžků výhonů chcete pomoci rostlině šetřit energii, ve skutečnosti tím pomáháte spíš sobě. Jinak průměrný výnos z neprotrhané rostliny je vyšší, než z té protrhávané.
)
Hořkost vyřeší mléčná lázeň
Okurky, nedostatečně a nepravidelně zalévané, jsou za horkého a suchého počasí vystaveny velkému stresu. Na ten reagují zvýšenou produkcí kukurbitacinu, a stávají se hořké až k nestravitelnosti. Pomoci s tím údajně má, když je otrhané naložíte (po ořezání špiček) do mléka. Tu mléčnou lázeň prý můžete ještě pro větší efekt osolit. Ale víte co? Nefunguje to. A okurky, které jsou kvůli kukurbitacinu hořké, byste jíst vůbec neměli. Mléko to nezachrání, měli jste lépe zalévat.
Zdroj: ExiledOnline.com, ČeskéStavby.cz, ResearchGate.com, HealthLine.com
)
