Když se denní teploty ustálí nízce nad nulou, neprší a není moc vlhko, můžete se pustit s nůžkami do práce na zahradě klidně i teď. V únoru.
Okrasné trávy vojensky příkrý sestřih obvykle ocení. Srovnaná, sestřižená báze nadzemní části rostliny, trsu, je namotivuje k dalšímu růstu. Ale stejně jako v kadeřnictví, ani na zahradě se nedá jeden „účes“ ordinovat všem travinám bez rozdílu. Takže?
Tam, kde se trávy „zatahují“ na zimu pod zem, je střih nakrátko žádoucí. Na jaře začnou růst později, takže mají čas se vzpamatovat. Sestříhání se provádí do výšky cca 5-10 centimetrů nad terén. Vypadá to docela radikálně, ale výsledky pak hovoří samy za sebe. V trsu by bez zásahu jinak vizuálně dominovaly suché části.
)
Návštěva kadeřnického salonu
Co stříhat? Typově jde o druhy jako tresť rákosovitá, ostřice, lalang válcovitý, ozdobnice, bezkolence, a prosa. Z exotičtějších kousků pak například Bouteloua gracilis, Hakonechloa macra, „mořská“ Spartina pectinata nebo Chasmanthium latifolium. Pozor, některé si žádají „vyšší“ účes, na dvacet centimetrů. Ten se vyplatí i tam, kde počítáme s „nečekaným“ návratem mrazů.
A co spíš nestříhat? Druhy, které se jinak zimě úspěšně brání a jistá „suchost“ stvolů patří k jejich přirozené povaze. Takže ovsíky, metlice, smělky a kostřavy. Bez kosmetické péče je ale neponechávejte. I tyhle rostlinky se vyplatí v časné jaro vyčesat a zbavit nadbytečné biomasy.
)
Největším problémem pro návštěvu tohoto travnatého kadeřnictví je ale správné načasování. Řada z okrasných trav totiž pochází z končin, kde jsou zimy suché. Mráz by ještě zvládly, ale provlhnutí a následné vyhnívání, to už je něco jiného. Nepěkného.
Takže někde to „jde“ už na konci suchého února, jinde se čeká do půlky března a v zasněžených zónách až do dubna. Důležité je dodržet i časový odstup. Střih by měl proběhnout ještě za mrazu (nehrozí infekce), ale za ním by mělo následovat dalších (aspoň) 20 dní regenerace před tím, než travina zahájí jarní růst.
)
Pro plný růst a barevné výhony
A co ještě stříháme? Typickou kořistí cvakajících nůžek jsou okrasné/vonné polokeře. Zdřevnatělé stonky a kmínky levandule, tymiánu. Tady se taky volí specifický účes – je třeba většinou oživit střed korunky, zbavit ji starých a suchých větviček. Ty musí úplně pryč. Ponechejte prostor na 2-3 pupeny.
)
Ale přímo do „živého“ dřeva tu nestříháme. A hlavně nestříhat, když už vykukují první rašící výhony, to už je lepší počkat do další sezóny. Při správném načasování dokáže levandule s touhle pravidelnou údržbou přečkat jako buclatý bochánek i deset let.
U rybízů a angreštů se prosvětluje, a u maliníku jdou suché výhony zcela pryč. Zmlazení se provádí u lísky a dřínu. Ostatně, dřín je třeba „vyladit“ všude tam, kde chceme dosáhnout pestře vybarvených výhonů, prutů. Sestříhávaná musí být i vrba, ale jestli je na to teď ten správný čas, je předmětem trochu širší debaty.
)
Prostřih si zaslouží i trvalky. Jen pozor, aby do jejich dutých lodyh nenapršelo.
A zase to načasování – střih musí přijít dřív, než první růst. Z hortenzií se odstraňují všechny seschlé, suché a nestabilní části. Pozor ovšem na to, že květy porostou z dvouletého „dřeva“ – a to je třeba nechat být. Na před-jarní střih se hlásí i ořechokřídlec, pámelník, mochny křovité, tavolníky a kumule. A samozřejmě i další druhy.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
)
