Založení jedlého trávníku je poměrně jednoduché, stačí holá plocha a výsev luční směsi obsahující výhradně bylinky, které lze konzumovat. Ideálně nižší luční směs, kterou lze i sešlapat a kosit trochu častěji. Ano, k pojmu jedlý trávník patří i slovo kosení.
Že se skalničky pěstují na skalkách už tak nějak vyplývá z jejich pojmenování. Co když je ale osadíme někam jinam? Malá změna přinese velký efekt.
O náčiní, které je takzvaně „na baterky“ jsme dlouhou dobu neměli valné mínění. Jenže časy se mění. Fandové burácejících motorů možná nebudou souhlasit, ale akumulátorové sekačky už dnes ztělesňují větší řádku uživatelských výhod, než jen tichý chod. Už neplatí, že by svým výkonem a záběrem neobstály v konkurenci benzinových strojů. Takže pokud nemáte v plánu kosit rovnou pastvinu, může být i aku-sekačka opravdu tím lepším řešením.
První sekání koncem dubna nebo začátkem května, respektive tehdy, kdy už má trávník alespoň decimetr výšky. Pažit pak zkracovat o třetinu výšky, a jestli jde o čerstvý trávník, tak raději nastoupit do práce s kosou, než sekačkou. Tím totiž zabráníte tomu, aby docházelo k vytrhávání mladých rostlinek i s kořínky.
Trh je různými typy sekaček přehlcen, vybrat si lze podle značky, pohonu, výkonu, způsobu sekání trávníků. A poslední roky se prosadily právě i sekačky robotické. Pomocník a nebo zlo?
Více plánování a chystání na počátku, a méně práce později, nebo byste to raději měli naopak? Zhruba takový je ten nejpodstatnější rozdíl mezi extenzivní a intenzivní střešní zahradou. Co tu sadit?
Nahradit trávník na zahradě květnatou loukou je mnohostranně dobrý nápad. Získáte mile estetický a autentický prvek stálých barev, navíc v tradiční druhové sestavě. Získáte pozornost opylovačů, kteří prospějí i dalším květinám a záhonkům. Ušetříte na benzínu v sekačce, vodu ve studni na zálivce.
Na konci zimy patří lýkovce mezi první kvetoucí otužilce. Tyto keříky přitom rostou i v naší přírodě, ale pouze v počtu dvou druhů. A dlužno dodat, že jsou všechny lýkovce nebezpečně jedovaté. Obzvláště dětem hrozí velké nebezpečí v podobě lákavých červených bobulí.
Když se na jaře pustíte do péče o trávník, jeho probouzení a nastartování do nové sezóny, nebude zprvu nejenže vypadat špatně, sotva sleze sníh (tedy pokud vůbec nějaký byl), ale po vašem prvním zásahu bude vypadat dokonce katastrofálně. Je to však cena za to, aby byl zdravý a pěkně rostl. A nebojte se, rychle své vynucené jizvy zacelí. Vlastně jsou to jizvy budoucí krásy.
Ještě i dnes se najdou lidé, kteří nedají na srp, kosu a třeba také mačetu dopustit. Staromilci a nebo naopak současní ekologové. Práce s těmito nástroji je vůči rostlinám šetrná a dokonce prospívá našemu zdraví. Jak bezpečně pracovat právě se srpem a jak o něj pečovat.
Co mají tyto tři rostlinné druhy společného? Dlužely jsou totiž kříženci dlužich a mitrovniček, což jsou ovšem rostliny dvou různých rodů, nikoli druhů jednoho rodu. Dlužichy zná určitě spousta zahrádkářů, ale mitrovničky již patří mezi méně známé rostliny. Jejich půvab je však nepřehlédnutelný. Začněme ale mezirodovým křížencem. Dluželou.
Hlaváč kavkazský, trvalka, která dorůstá výšky 0,5 až 0,6 metru (i 0,9 metru). Tvar rostliny je trsovitý, rozvětvený a vystoupavý, zelené listy mají tyto hlaváče celokrajné, kopinaté a vstřícné, krásné květy jsou pětičetné a fialovomodré se světlejším středem, uspořádané ve dvou až tří centimetrových strboulech. Zajímavostí je, že jsou okrajové květy obvykle až dvakrát větší než ty středové. Plodem rostliny je nažka zajímavého vzhledu.
Mavuň červená, sličná trvalka, která se v sezóně rozrůstá až v keře a kvete dlouho, od května do září, respektive až do zámrazu. Přitahuje přitom včely a motýly, čímž ještě více nabývá na půvabu.
Také se již těšíte na jaro a na první kvítky ve svých zahrádkách? Prvosenky, lidově petrklíče, určitě zná každý z nás, ovšem čeleď prvosenkovité ukrývá i mnohá překvapení. A jedním z nich je právě prvosenka orchideokvětá. Vykvete vám však na rozdíl od našich známých primulek až v létě.
Možná jste si všimli, že právě v zimě, kdy trávníky fotbalových stadiónů zejí prázdnotou (pokud nejsou vyhřívané, ale takový luxus mají jen nejbohatší kluby), jsou tyto travní plochy opatřeny cedulkami zakazujícími chůzi po trávníku. A pokud byste to udělali a někdo by vás nachytal, potázali byste se se zlou, hnal by vás holí. Skutečně to však má značný smysl. Jaký?
Rod turan je dosti početný, zahrnuje cca 300 druhů rostlin vytrvalých i letniček a roste v Severní Americe, Evropě i Asii. Do našich zahrad pak pronikly především severoamerické druhy a kultivary turanů, kde vytvořily dvě velké skupiny. Tu první tvoří vyšší záhonové odrůdy a druhou odrůdy drobnější, vhodné hlavně na skalky a suťoviště.
Na skalky, do záhonů, suchých zídek i do mobilních nádob. Hvozdíky se prostě hodí všude. Jejich drobné, něžné kvítky, vyzdobí záplavou nálad každé místo, kam hvozdíky vysadíme. A jelikož obvykle nedorůstají větších rozměrů (větší výšky) a též kvítky mají drobnější, je třeba s nimi počítat v popředí a nebo na jinak výrazných místech.
Někomu může vadit, když při chůzi v trávě na boso šlápne na slizkou hmotu (i malé houbičky se na chodidlo po došlapu nalepí). A vyloženě nebezpečné jsou pak houby jedovaté. Pro vaše malé děti, ale i mnohá domácí zvířata. Navíc se u vás v zahradě může objevit třeba i takový kropenatec a „trip“ po konzumaci kropenatců, pokud není plánován, je též nebezpečný. Tyto houby totiž obsahují určité množství psilocybinu stejně jako lysohlávky. Jak se tedy hub v trávníku zbavit?
Pečujete o svůj trávník správně a nebo jej spíše hubíte a snižujete svou nevhodnou snahou jeho kvalitu? Často si myslíme, že se „snažíme jako blázni“ a ono nic. No jo, ovšem péče o trávník, to není jen stálé sekání na co nejnižší výšku pažitu.
Vertikutace a aerifikace trávníku je to samé? Častý omyl, který je natolik rozšířen, že o něm spousta lidí vůbec nepochybuje. Rozdíl je mezi nimi však zásadní! Vertikutace je vlastně prořezání trávníku noži v na sebe kolmých směrech, zatímco při aerifikaci jsou do trávníku zapichovány nejlépe duté hroty, které zároveň vytáhnou část zeminy, čímž dojde k provzdušnění.