Více plánování a chystání na počátku, a méně práce později, nebo byste to raději měli naopak? Zhruba takový je ten nejpodstatnější rozdíl mezi extenzivní a intenzivní střešní zahradou. Co tu sadit?
U extenzivních střech, kde nepočítáme s přílišným přínosem vlastních aktivit a údržby, se mocnost vegetačního souvrství zpravidla pohybuje v 5-10-15 centimetrech. Takový horizont obvykle vystačí jen těm skutečně nenáročným rostlinám, což ale rozhodně není ke škodě. Potřebujeme, aby to zvládaly bez nás. A v tom vynikají mechy (tam, kde je vlhčeji), rozchodníky a sukulenty (tam, kde se do střechy bude opírat slunce), a suchomilné trávy a byliny tam, kde je vegetační souvrství hlubší.
)
Skromnost půdního horizontu a možné extrémy podmínek lokálního podnebí ale nemusí znamenat, že se zřekneme krásy. Extenzivní střecha ve své nejprostší podobě obvykle nezáří smaragdovou zelení a neševelí stonky trav, ale umí být nádherná. Postará se o to například série barevných a tvarově pestrých rozchodníků (bílý, šestiřadý, španělská, skalní, květonosný, pochybný) a netřesků (pavučinatý, horský, výběžkatý). Traviny, snášející úpal, tu ale být mohou.
)
Na nehlubokých horizontech zazáří česnek fialový (nebo česnek kýlnatý), pažitka pobřežní, ostřice jarní, kostřava živorodá či šrucha velkokvětá. S přibývající hloubkou vegetačního souvrství se otevírá prostor pro sivutky velkokvěté, tařici řeckou, strdivku brvitou, silenku, diviznu, lomikámen a mateřídoušku. Tam, kde chceme extenzivní střešní zahradu, a slunce nepálí, se pak na hlubším substrátu s chutí ujme zběhovec plazivý, mochnička trojčetná, tolita lékařská, sasanka či ladoňka.
)
Je načase tomu dodat hloubku
Hranice mezi extenzivní a polo-intenzivní zelenou střechou není úplně ostrá. Ano, liší se mocností vegetačního souvrství (stojí někde mezi 15-30 centimetry), ale nedá se úplně říct, že by je charakterizovala vyšší míra péče. Spíš nižší míra ne-péče. Když je dlouhodobě sucho, říkají si o zálivku. Nejsou ale vyloženě žíznivé, jejich schopnost zadržovat vodu je kvůli prokořenění vysoká. Nejklasičtější podobou takové zahrady je „nízký“ luční model, přičemž tu narazíme i na variace travinné i květnaté.
Co tu roste? Rozchodníky, trávy, byliny, některé odolné trvalky a dřeviny. Konkrétně tu kariéru může udělat řebříček obecný, hvozdík kartouzek a hvozdíček lomikamenovitý, pažitka pobřežní, kociánek dvoudomý, tařice skalní, rožec plstnatý, devaterník velkokvětý, len vytrvalý. Své místo k životu tu naleznou jestřábníky, mydlice bazalkovitá nebo koniklec obecný. Na sušších partiích pak vizuálně silně zapůsobí traviny jako kostřava ametystová či kostřava ovčí, ostřice chabá, lipnice nebo stepní kavyly.
)
Do hlubších půd lze zakomponovat zvonek okrouhlolistý, hvozdík kropenatý, černohlávek velkokvětý, třezalky či zvěšinec zední. A tam, kde je vlhčeji? Tam by se mohlo líbit pryšcům. U polo-intezivních střešních zahrad se také setkáváme s trvalkami, které zdobí jen menší část roku, a nepříznivá období přečkávají ve formě oddenků či cibulek. Dynamika extenzivní zahrady je tedy pozvolná (v podstatě celou sezonu vypadá stejně), zatímco polo-intenzivní může nabývat nejrůznějších podob.
)
Intenzivní zahrada může být čímkoliv
A do třetice všeho dobrého jsou tu zahrady intenzivní. Formálně počínají tam, kde se mocnost vegetačního souvrství míjí s 30 centimetry. Ale tento údaj nemá horní mez. Čistě teoreticky tak můžete narazit i na střešní zahrady, jež nesou metrovou hloubku substrátu (což bude u běžné rezidenční zástavby spíše výjimkou). Podstatné je, že s vyšší hloubkou se už přesouváme od limitů a jasných kategorií prakticky k čemukoliv.
)
Intenzivní střešní zahrada je vlastně normální okrasná (nebo i produkční) zahrada, na níž může růst kde co. Není neobvyklé tu narazit na keře, nízké stromy. Může tu fungovat trávník, nebo trvalky. Pochopitelně, že nároky péče tu dorovnávají okrasnou/užitkovou zahradu pozemní, a ještě je mírně překonávají, protože manipulace s technikou a zahradním náčiním tu nemusí být zrovna snadná.
Intenzivní zahrady si obvykle nezařizujete proto, abyste měli louku. I tak tu ale můžete zajímavé kompozice vytvářet například s druhy, jako je kopretina bílá, rmen barvířský, hvězdnice zlatovlásek, chrpa čekánek, kosatec podivný a německý, divizna černá. Růst tu bez obtíží může sveřep střešní, kostřava ametystová a popelavá, strdivka brvitá. A z dřevin-křovin? Klasikou jsou ty, které se drží při zemi. Jalovec polehlý, borovice kleč, malé břízky, vrby a kručinky.
)
Práce a plánování tak akorát
Dá se říct, že vaše volba střešní zahrady ovlivní následující: u extenzivní zahrady si ušetříte budoucí práci a péči, ale potrápíte se u volby konkrétních druhů podle stanoviště hloubky substrátu, kterým disponujete (a to v rozdílných horizontech doslova podle centimetrů). U intenzivní zahrady to, co vysadíte, moc řešit nemusíte. Je to plus mínus normální zahrada, poroste tu skoro všechno. Ale péče o ni vám dá zabrat. Polo-intenzivní model stojí příhodně uprostřed, a kombinuje kvality obou.
)
