Když se vrátíme v čase – a ne přespříliš hluboko do minulosti, jen do roku 2019 – zjistíme, že globálně tenkrát pracovalo z domu jen 7 procent všech zaměstnaných. V Evropě to bylo ještě o něco méně, 5,4 procenta, ve Státech (USA) o něco víc. Ale pořád to nebyla dvouciferná suma.
Tehdy jsme jim ještě mohli říkat třeba podivíni. Protože v mase zaměstnaných byli minoritou, která se svým pracovním zařazením vymykala a svou neobvyklostí působila podezřele. Home-office, práce z domu, byla učiněná zvláštnost. Určená, jak zlí jazykové tvrdili, pro notorické flákače, neúspěšné odpadlíky z korporátu, rentiéry a anarchistické volnomyšlenkáře. A k tomu pár OSVČ.
Vlastně víc než pár, v Evropě tvořili ti, co si vydělávali sami na sebe, 36 procent všech z domu pracujících. A tak by to nejspíš zůstalo. Jenže pak přišel covid-19, který doslova přepsal mapu. V průběhu následujících tří neradostných let se více než 70 procent z těch, kteří dosud pracovali na plný úvazek někde mimo domov, ocitlo na kratší či delší dobu v režimu home-office.
Ochutnávka, o kterou nikdo nestál
Jinými slovy, dostali poněkud nedobrovolně možnost ozkoušet si na vlastní kůži, jak se to s tou prací z domu vlastně má. Nemá cenu tvrdit, že to byla pro všechny výhra. Poměrně dost lidí urputně zápasilo s pracovní morálkou, výkonností, nedostatkem odborného vedení, výpadky v komunikaci, ztrátou sociálních kontaktů, technickým zázemím. Zkrátka, obtížně se vyrovnávali s operativním řešením nově nastalé situace.
)
Ale byly tu i nesporné klady. Třeba to, že v průměru všichni ušetřili 40 minut času z každého dne. Protože nemuseli dojíždět do práce. Vedení firem a společností se během masivního přesunu zaměstnanců do home-office obávalo propadu produktivity. Ukázalo se ale nakonec, že produktivita zaměstnanců tím naopak o 27 procent narostla. Odpočatí, pohotoví a dobře naladění udělali na dálku víc práce, než kdyby jen tak seděli v kancelářích.
Pravda, mohlo to být jen tím, že je nerušili kolegové – anebo proto, že si zaměstnanci neuměli rozvrhnout práci, a tak z domu pracovali vlastně přesčas – ale výsledkem bylo stejně ono průměrné zvýšení produktivity. A na to ve vedení firem a společností slyšeli. A spokojenějšími se stávali i zaměstnanci. Už v roce 2021 se už 84 procent všech z domu nuceně pracujících hlásilo k tomu, že je ten zprvu komplikacemi doprovázený home-office činí šťastnějšími. Jak to?
Rovnováha mezi prací a životem
Odpovědí jsou další procenta. To, že 90 procent všech zaměstnanců (globálně) uvádí, že jejich největší trable se pojí s tím, jak najít tu správnou rovnováhu mezi profesním a rodinným životem. Mezi zaměstnáním a volným časem. A home-office za ně tohle dilema nějak dokázal vybalancovat. Z toho pak pramenila ta spokojenost a už dlouho nepociťovaná naplněnost. Pohoda.
Která šla tak daleko, že 72 procent z těch, kteří se museli potýkat z prací z domova, by teď klidně uvítalo i mírný pokles v platovém ohodnocení, výměnou za to, že budou moci zůstat pracovat z domu i nadále. Home-office se prostě po té covidové ochutnávce zalíbilo. A protože se té ochutnávky dočkal skoro každý, trend poptávky po práci z domu nabyl síly vlny tsunami.
Firmy na to pochopitelně musely reagovat. V roce 2022 už tak 61,9 procent evropských společností zvažuje rozmanité formy plné/částečné práce z domova, a 16 procent prý realizuje kroky k tomu, aby bylo plně vedeno v režimu home-office. Protože se jim to ukrutně vyplatí. V globálním průměru (je to suma, o kterou v Česku jen tak nezavadíte) ušetří společnost na jednom zaměstnanci pracujícím z domu okolo 240 000,- korun.
Možnost přechodu na práci z domu - třeba po několika letech zácviku na firmě - posiluje vnitropodnikovou loajalitu zaměstnanců. Je to model, který intenzivně láká 69 procent mileniálů. A ti jsou teď nejsilnější generací v zaměstnání. Velmi atraktivními se pro ně stávají kombinace, například dva dny v kanceláři a k tomu tři dny home-office. Nabídnout v rámci benefitů práci z domu, to je zkrátka cesta, jak nalákat a podržet si mladé talenty.
)
Zdravější a spokojenější
Na začátku pandemie panovaly obavy, že přizpůsobení se práci z domova - hledání vhodného pracovního prostoru a řešení rušivých vlivů, negativně ovlivní duševní pohodu lidí. O tři roky později však ti, kteří pracují z domova, hlásí o něco vyšší pracovní spokojenost, duševní zdraví a celkovou pohodu než jejich protějšky, které pracují mimo domov. Lidé pracující z domu se mají lépe, anebo nejhůře stejně.
Za tři léta pandemie se větší část zaměstnaných lidí na světě mohla seznámit s tím, jak vypadá home-office. A ukázalo se, že to není podivnost, ale velmi podnětný způsob, jak sladit pracovní a osobní život. Lidé teď také mnohem víc přemýšlí o tom, že „život není jen o práci“, a chtějí větší míru satisfakce.
)
Ze zvláštnosti, anomálie, se stala druhá přirozenost. Něco, co je v zaměstnaneckém poměru – tam, kde je to aspoň trochu možné – očekávané a poptávané. Zpátky to kukaní kanceláří se totiž nikomu moc nechce a v řadě profesí zkrátka není osobní trvalá účast zaměstnance na pracovišti nezbytná.
V zemi, která má pověst montovny Evropy, bude nástup tohoto trendu pomalejší než tam, kde vedou služby a administrativa. Ale trend je momentálně nastavený jasně - a úplně opačně - než před rokem 2019. Z domu chce pracovat mnohem více lidí.
Zdroj: Squaretalk.com, Owllabs.com, pewresearch.com, TheConversation.com, ApolloTechnical.com
