Ve Španělsku už vědí o vnitrostátních migracích obyvatelstva své. V předchozích dekádách si užili hromadných přesunů lidí z venkova do měst. A dnes se tu trend pozvolna obrací, do vybydlených vesnic se vrací zpět mladí, které život v metropolích omrzel. To věčné nahloučení, spěch a stres, vysoké ceny se jim zkrátka znelíbily, a teď hledají klidnější a uspokojivější tempo života v krajině svých předků.
Nefunguje to ale tak, že by se ty manažerky, inženýři a designérky vydávali na venkov hospodařit mezi krávy a ovce, nebo dřít v sadu či na poli. Do vesnic přichází se svými vlastními představami o zaměstnání, svou práci si podrželi. S kvalitním připojením k internetu se dál účastní podnikových porad, bádají nad obchodními a marketingovými strategiemi. Jen ne z rohových kanceláří ve věžácích v centru, ale z home-office nějakého domečku.
Na venkově se dá žít i pracovat
V jedné vesničce nedaleko města Otalo pak došlo k vpravdě kuriózní situaci (tedy, na poměry současného Španělska zase ne tak kuriózní), že se postupně vedení celé jedné firmy z města odstěhovalo na venkov. A k poradám, jednání a řízením se jim už nechce dojíždět do města. A tak si vytvořili vlastní pracovní studio, z rekonstruovaného hospodářského objektu. Přesněji, jejich kancelář se nachází v bývalém kurníku.
Do kanceláře na kole
Do města nikdo zajíždět nemusí, ke schůzkám a jednání to sem do kurníku nemají daleko. A když musí „do práce“, zajedou si sem klidně na kole.
Vyprázdnění objem kamenného stavení, zesílený betonovými nosníky, upravený a zateplený lepenými dřevotřískovými deskami totiž úplně stačí. Kolárna, toaleta, nezbytné stoly a židle, počítače, kuchyňka. Je to jako klasická kancelář. Jen prostě na hodně netradičním místě. S jednapadesáti metry čtverečními užitného prostoru je to tak akorát na občasné zasedání.