Rajčata běžně dozrávají na rostlinách, někdy se ale jejich zrání zastaví, nepokračuje, plody nechtějí zčervenat. V prvním případě, pokud je sezóna ještě v plném proudu, je třeba zasáhnout vhodnou péčí o rostliny, ve druhém případě, kdy již kvůli počasí rajčata nemohou na rostlinách dozrát, však též nemusíme házet flintu do žita. Jak si poradit?
Pokud jsou plody na rostlinách rajčat v sezóně již dostatečně vyrostlé, ale nechtějí dozrát, stačí použít jednoduchý trik, totiž omezit zálivku. Rajčata se pak vybarví a tedy dozrají rychleji. Pokud se to stane v době, kdy již hrozí mrazíky, nabízí se více způsobů. Prvním je vytržení celé rostliny ze záhonu a zavěšení kořeny vzhůru na tmavém a bezmrazém místě (půda, sklep, špajz se zatemněným okénkem, tmavý kout chodby, průjezd, …). Nejprve je ale třeba odstranit všechny listy, které jsou poškozené či napadené plísní. Dosáhneme tak nejlepší možné chuti rajčat.
Další možností je sklizeň plodů v celých vijanech, případně alespoň se stopkou. Dosáhneme tak výraznější chuti i aroma rajčat po dozrání, v žádném případě ale nemůžeme počítat s tím, že bude jejich chuť stejně výtečná jako těch, která dozrají na sluníčku. Přesto ale budou pravděpodobně chutnější než ta ze supermarketů. Před dozráváním je též třeba odstranit všechny poškozené či plesnivějící plody, necháme pouze ta nedozrálá rajčata, která jsou bez jakýchkoli vad. I v malé prasklině v plodu se totiž začnou množit houby a plísně, které by nakonec znehodnotily veškeré plody.
Sklizeň zralých rajčat
Rajčata v tomto případě necháme dozrát tak, že je uložíme v jedné vrstvě do krabice spolu s alespoň jedním zralým a pevným rajčetem. Ještě lepší je dokonce zdravé, pevné jablko, jelikož se z něj uvolňuje etylén, který způsobuje dozrávání plodů. Krabici je třeba zakrýt papírem či utěrkou (ale i nemusíme) a dát na teplé místo, například na jakoukoli skříň. Vyhněme se příliš vlhkým místnostem, natož místnostem, kde je plíseň. Rajčata nám budou v krabici dozrávat postupně, musíme je však průběžně kontrolovat a ta, která jeví známky poškození či hniloby, odstraňovat.
Nabízí se však ještě jedna zajímavá možnost, můžeme totiž zpracovat a využít zelená rajčata! V rozumné míře totiž zelená rajčata neškodí zdraví na rozdíl od jiných nedozrálých plodů. Ale opravdu jen v rozumné! Pokud bychom se jimi vyloženě „cpali“, můžeme se přiotrávit. Obsahují totiž termostabilní jed solanin, ovšem množství solaninu je v již jen slabě zelených rajčatech velmi malé (ve 100 g napůl dozrálých rajčat najdeme maximálně 2 mg solaninu). Ve zcela zelených rajčatech však najdeme 9 až 32 mg ve 100 gramech plodů, vyloženě toxické množství je však asi desetkrát vyšší. Navíc lze obsah solaninu v rajčatech snížit tepelným zpracováním nebo mléčným kvašením až o cca 35%. Nedoporučuje se ale konzumovat více jak 100 gramů zelených rajčat denně po jakékoli úpravě a dětem je nepodáváme vůbec.
Zrající rajčata
Ze zelených rajčat můžeme udělat protlak, čatní, aniž by byla takto upravená rajčata nebezpečná. Ovšem zelená rajčata nakládaná na kyselo či pečená jsou vyloženě nebezpečná, proto se pro tento účel používá speciální odrůda, jejíž plody jsou zelené i zralé (mají zelenou slupku), ale bez obsahu solaninu. Tato odrůda se jmenuje Green-Zebra-Tomate.
Zelená rajčata lze též naložit podobně jako zelí do keramického soudku. Nenakládají se však samostatně, nýbrž ve směsi s celerem (ideálně i s natí), mrkví, paprikou a květákem, přidat můžeme i vybrané bylinky, třeba kopr. Celer s natí nakrájíme na plátky a uložíme na dno soudku, poté vrstvíme pokrájenou mrkev, celá zelená rajčata, celé papriky a růžice květáku. Celek opět přikryjeme celerem s natí. Takto naloženou zeleninu zalijeme zchladlým nálevem uvařeným z 10 litrů vody, 1 litru octa a 20 až 30 gramů soli (sůl přidáváme podle svých nároků). Zeleninu nakonec zatížíme, aby nám nevyplavala a zakrytý soudek necháme v chladu. Dojde k mléčnému kvašení a ochutnávat můžeme začít za 3 až 6 týdnů. Při mléčném kvašení je odbouráván právě toxický solanin!
