Jsou krásné, když je dostanete, a pak možná ještě chvilku. Poté ale vezmou za své. Když na to však půjdete chytře, budou vám přinášet radost a zdobit bydlení dlouhé dny, a někdy až týdny.
Utržená rostlina začne zavadat prakticky v ten moment, kdy ji oddělíte od kořenů. Během následujících 24 hodin se k tomu přidají i přirozené procesy rozkladné, mikrobiální, hlavně v místě řezu/narušení stonku. Do tří dnů je z takové květinky nevábná povadlá plácačka, a do týdne pak suchá otep. Pochopitelně že u darované květiny tomu chcete zabránit a přejete si, aby její krása nescházela, a aby co nejdéle vydržela připomínat radostný okamžik obdarování.
Řešit je třeba oba dva naznačené problémy
Zavadnutí spojené s vysycháním, kterému předejdete tím, že květiny dáte do vázy s vodou. Ta poslouží jako transfúze vláhy. Když pak ještě k této vodě přidáte živiny, může květina docela dobře vydržet bez kořenů opravdu dlouho. U některých druhů jeden, ale v extrému třeba i tři týdny. Druhým bodem je blokování biologického rozkladu, kterému se dá předejít čistotou prostředí. Obnovováním vody, dezinfikovanou vázou. A také vnějšími podmínkami. Například chladem.
)
Aby krása dlouho vydržela, návod krok za krokem
Všechno postupně
Nejdřív nachystat vodu, pak vázu, a až nakonec ty květiny. Proč zrovna tohle pořadí? Voda potřebuje odstát, a to může, zatímco drhnete vázu. Květiny nejprve musíte mít kam dát.
Vybrat tu správnou
Pro vystavení a dlouhodobější uchování květin jsou nejlepší vázy s hladkým povrchem, glazurou. Dobré je i hladké sklo. Špatnou volnou je porézní keramika. V té se mikroby drží. S nimi pak souvisí další krok.
Mikrobi musí pryč
Perfektně vydrhnout vnitřek vázy, nebát se přitom použít i chlorové přípravky - které pak pochopitelně důsledně opakovaně vypláchnete vodou. Čistota je půl zdraví, v tomhle případě půl úspěchu.
)
Voda je život
Tady se ale vyplatí voda „méně“ živá. Čistá, ideálně převařená a vychladlá a pár hodin odstátá. Že nemůžete tak dlouho čekat? Přidejte do vody špetku kyseliny citronové (cca. 0,2 – 0,5 gramu).
Bez bublinek, prosím
Bublinky znamenají kyslík. A ten mají nejrůznější mikrobi rádi, vytváří pro ně příhodné životní prostředí. Neusnadňujte jim to. Vlažnější odstátá voda má těch „bublinek“ méně, než čerstvá kohoutková.
S vodou přiměřeně
Zlatou střední cesta je, aby voda sahala do dvou třetin výšky stonku. Pozor - tulipány, chryzantémy a gerbery jen do jedné třetiny. A zhruba do půlky výšky stonků to rády růže.
Správné umístění
Chladnější místo je pochopitelně lepší, než prosluněná plocha. Úplné šero taky dobře není. Takže? Ideálem by mohl být okenní parapet, pod kterým nehřeje topení. A v noci do chladna, třeba na chodbu.
Stále čerstvá
Pravidelná výměna vody blokuje/zpomaluje růst mikrobů. Proto je fajn měnit vodu (za odstátou) každý den. Výjimka? Tulipány, těm se voda jen dolévá. A v pomalejším taktu se voda mění s výživou…
Přejeme dobrou chuť
Rozpuštěné živné látky, granulky a minerální soli v sáčcích z květinářství udělají spoustu užitečné práce v „konzervaci“ květin. S ve váze rozpuštěnou výživou vodu měníte každé 2-3 dny.
Rozložit či nerozložit?
Rozebrat darovanou kytici na součástky znamená narušit původní kompozici. Ale taky zabránit otlakům a vyrobit třeba více kytic do vícera váz. Správná odpověď neexistuje. Podle chuti.
Jako na operačním sále
Květiny je třeba seřezávat ostrým nožem, perořízkem. Klidně i skalpelem. Nůžky jen „drtí“, a to většinou dobře není. Řezný nástroj musí být pochopitelně čistý.
)
Jdeme řezat!
Seříznout konce stonku, nad původním řezem provedeným v květinářství, zabrání zacelení rány. Rostlina tak pořád svými pletivy bude moci přijímat vodu (a živiny).
Pod správným úhlem
Řez stačí vést milimetry nad původním řezem. Ale vždy ve sklonu. Zešikma, pod úhlem 45°. Plocha řezu – a tím i plocha, kterou může rostlina přijímat vodu – je tak největší.
Jako ořezávátko
Doporučený postup pro řezání počítá s tím, že jej budete provádět pod tekoucí vodou. Aby se omezilo okysličení stonků. Jinak seřezávání se provádí – v závislosti na druhu – každý druhý až třetí den.
Speciální zákroky
Každá řezaná chce něco extra: u rostlin s dřevnatými stonky se jejich konce drtí, chryzantémy je třeba lámat, stonky slunečnice se nechávají projít desetivteřinovým „šokem“ v teplé vodě.
Listy stranou!
Listy květin do vody spíš nepatří, než patří. Urychlují rozklad. Takže je třeba často je očesat tak, aby nestály ve vodě. Někdo doporučuje i odebrat pár květů, aby se rostlinka trochu uklidnila.
Pozor na vitamíny
Dozrávající ovoce ze sebe uvolňuje etylen. A ten mimo jiné urychluje, stimuluje, zrání a kvetení. Zátiší řezané květiny s ovocem je tedy krásné, ale krátkodobé.
Hlavně v klidu
Nazdobené a zaopatřené řezané květiny jsou drobet choulostivé. Nemají rády průvan, tepelné šoky a náhlé změny teploty/vlhkosti. Postavit si hrnek s horkým kouřícím čajem vedle vázy je chyba.
Nahnilé musí pryč
Jakmile to nějaká rostlinka z kytice ve váze přestane zvládat, začne zavadat a hnít, musí ze sestavy okamžitě pryč. Pokazila by brzy i ty ostatní.
Finty a doporučení na závěr?
Nejlepší výsledky dosáhnete s rostlinami, řezanými květinami, které jsou přímo pro kytice a vystavení ve vázách pěstovány. Pokud tedy toužíte po skutečně vytrvalé kráse, ptejte se přímo v květinářství. K „vytrvalým“ patří například gerbery, frézie, kosatcovité, tulipány, lilie, karafiáty, orchideje a asi nejvíc pak chryzantémy.
Jsou to triky bez záruky, ale někdo na ně dopustit nedá. Do vázy se prý vyplatí ponořit kousek měděného drátu nebo měděnou minci, nebo nadrtit acylpirin/aspirin, případně stroužek česneku. Tohle všechno by se prý mělo postarat o antibiotický (tedy proti-mikrobiální) efekt a prodloužení životnosti řezaných květin. Dřevěné (grilovací) uhlí, potažmo aktivní uhlí z lékárny, by zase mělo prospět čistotě vody a tomu, že nebude – i bez výměny – zapáchat.
Růžím prý chutná voda sladká (skvěle prý zabírá čirá sladká bublinková limonáda), orchideje si zase libují ve vodě s trochou zeleného čaje. Ale to už je opravdu jen na vás.
)
Přesný výklad má hned několik verzí, ale většina se shodne na tom, že letos je to už 1753 let od momentu, kdy římského prefekta nenapadlo nic lepšího, než nechat vláčet ulicemi křesťanského biskupa, poté ho nechat ubít palicemi a pak mu ušmiknout hlavu. Onen nešťastník byl pak později pro mučednickou povahu své smrti (a četné zázračné skutky), kanonizován, prohlášen za svatého. A jak že se vlastně jmenoval? Valentianus, Valencián. Valentýn. Ano, v úterý 14. února to zase propukne. Nemá moc cenu pátrat po tom, jak se ze dne - kdy byl za ukrutných podmínek dekapitován nějaký nešťastník - stal srdíčkový svátek všech zamilovaných. A nemá ani hloubku řešit, že všechny ty zamilovaná přáníčka, bonboniéry ve tvaru srdíček a koše rozdaných květin patří spíše ke zvykům importovaným ze západu. Je lepší je dnes milovaným osobám láskyplně rozdávat, než čelit hrozbě osudu křesťanského světce - když na květiny čirou náhodou zapomenete.
Zdroj: PopSci.com, BHG.com.au, WomansDay.com, RD.com, ProFlowers.com
