Kvalita ovzduší je jednou z bedlivě sledovaných charakteristik zdravého životního prostředí, o jehož případných změnách nás vždy spraví meteorologové, hygienici i média. Popravdě nikdo ale nečeká zázrak, a v Moravskoslezském kraji anebo jen v Praze kolem Barrandova mostu se pravděpodobně zlepšení ovzduší jen tak nedočkáme. Něco ale změnit k lepšímu můžeme: kvalitu ovzduší v interiéru, ať už doma nebo v práci.
Je totiž smutnou realitou, že v prostorách „uvnitř“ trávíme stále výraznější část svého života. Jen si zkuste sami vzpomenout, jak vypadá váš normální pracovní den. Čas pod střechou (ať už v autě nebo lince MHD), na nákupu v obchodním centru, v práci a nakonec i doma, se totiž do našeho života promítá mnohem výrazněji, než klima venku. Jen si toho k vlastní škodě tolik nevšímáme. Odborníci se přou o jednotlivá procenta a metodiku přesného stanovení, ale pravdou stále zůstává, že v interiéru dnes trávíme 75 – 90% svého dne. Může se to zdát zvláštní, ale pražská magistrála ve špičce nebo okruh kolem vítkovických železáren se dusí pod smogovou pokličkou možná jen o něco víc, než vy doma. Pohled na obytný komfort interiéru se u nás omezil vlastně jen na dva faktory: světlo a teplo, přičemž až trestuhodně opomíjíme, že na naše zdraví má ještě podstatnější vliv vlhkost a čistota ovzduší. A tady už selháváme. Systémy podporující energetickou efektivitu, izolace a utěsnění tepelné obálky domu, centrální řízení klimatu vnitřních prostor: na všechny tyto vymoženosti jsme se naučili hledět s úctou, protože patří k modernímu bydlení a zvyšují náš komfort. Jenže pozor. Praktickým důsledkem je, že nás všechny tyto sympatické vychytávky drží ve stále větší izolaci od vnějšího prostředí. Pomáhají nám vytvořit paralelní strukturu oproti životu venku, a vzdalují nás od reality aktuálního klimatu. Jenže za to, že můžeme mít v létě díky klimatizaci v podkrovním bytě příjemných dvacet stupňů, nebo že v zimě chodíme bez problémů po domě v nedbalkách, platíme jistou cenu. Dokonale izolované a tepelně utěsněné bydlení, které bychom jinak chválili, je velmi náchylné ke změnám vzdušné vlhkosti, k nastartování nejrůznějších pozvolných chemických procesů a také k akumulaci potenciálně nebezpečných zplodin. Zejména pak oxidu uhličitého, který bezděky produkujeme svým dýcháním.
Tradičnímu větrání se jen tak nevyhneme
Může se to zdát jako banalita, ale zmíněné výhody moderního bydlení se mohou snadno obrátit proti nám: plísně, alergie, bolesti hlavy, astma nebo v extrému třeba i chronická otrava. A přitom stačí udělat jen málo. Větrat. Pravidelně, možná rychle, ale zato intenzivně. Proč je větrání tak důležité? Třeba proto, že nám pomáhá vypořádat se s pro nás „nezachytitelným“ oxidem uhličitým. Tento bezbarvý plyn bez zápachu nám ale při vyšších koncentracích v uzavřeném prostoru dokáže pořádně naložit. A to jen proto, že si riziko neuvědomujeme: pokud žijete sami, třeba zapomínáte větrat v ložnici, kde se atmosféra postupně sytí k bodu, který připomíná životní výhled kanárka spouštěného v kleci do dolu. Není to pak jen o únavě, nevyspání, navázaném stresu a bolestech hlavy. Je to snad nový problém? Jistě, z části ano. Dřív totiž lidé strávili podstatnou část dne na čerstvém vzduchu, a obytné budovy nedosahovaly takových kvalit: větralo se častěji, i přirozeně přes kamna, světlíky, průduchy a netěsnícími okny. Jen pro srovnání: čerstvý vzduch v přírodě obsahuje zhruba 360 – 400 ppm jednotek CO2. Splnitelným ideálem je udržet v domácnosti limit pod hodnotami alespoň 1000-1200 ppm. A skutečnost? Přetopená čekárna u lékaře, vydýchaný vzduch v kupé vlaku, vaše kuchyň poté, co dovaříte oběd? V průměru 3-4000 ppm. Přitom nad koncentraci 5000 se už z narušení „komfortu“ stává vážné zdravotní riziko: nastávají problémy s dýcháním a zvyšuje se i tepová frekvence. Je dosažení této hranice nereálné? Nikoliv. Malá ložnice, kde budou osm hodin spát dva lidé, dosáhne ráno měřitelné koncentrace 5000 ppm oxidu uhličitého zcela běžně. A více CO2 také odpovídá poklesu kyslíku. A ten jak jistě chápete, nejen ke spánku ale i k životu potřebujeme. K větrání přitom nepostačí sepnutá klička mikro-ventilace. A samotné větrání má také svá pravidla, která vychází z objemu místnosti a délky pobytu osob uvnitř.
Větrejte okny otevřenými dokořán a krátce, i za silných mrazů
Koncentrace oxidu uhličitého je totiž závislá na vzdušném objemu bytu a roste v závislosti na počtu osob, které v něm pobývají. Pravidelné větrání domácnosti má pozitivní přínos také v tom, že kromě snižování hladiny CO2 dochází současně i ke snižování dalších potenciálně nebezpečných látek. Při vyšších teplotách a vlhkosti dochází k rychlejšímu uvolňování škodlivin z některých výrobků, např. formaldehydu a dalších těkavých látek z dřevotřísky. Za zmínku také stojí, že v tříčlenné domácnosti se každý den odpaří 6-12 litrů vody. Pokud se v domácnosti nenachází účinný odvlhčovač, vzduch v místnosti je příliš vlhký. A i proto je dobré větrat. A na závěr pro technicky zdatnější: Co je efektivní větrání, respektive doporučená „výměna vzduchu“? „Výměna vzduchu má být buď 25 m3h-1 na osobu nebo musí být zajištěna minimální intenzita větrání tak, že se polovina vzduchu v místnosti vymění za jednu hodinu (0,5 h-1).“
Kdy a jak větrat?
Větrejte „do průvanu“, tedy tak, abyste měli vždy otevřená okna proti sobě.
Čím je chladněji venku, tím více je zapotřebí větrat.
Větrejte, i když venku není příznivá smogová situace.
Větrejte pravidelně, ráno, odpoledne, večer.
Nenechávejte okna otevřená stále: výsledkem mohou být plísně i odstrašující účet za energie
Větrejte i za deštivého počasí, vlhkost ve vzduchu se záhy vyrovná
Ložnici větrejte ráno a večer, kuchyň vždy po použití
Dobu větrání můžete odvodit v závislosti na ročním období
prosinec až únor - 5 minut
březen, listopad - 10 minut
duben, květen, září, říjen - 15 minut
červen až srpen - 25 minut
Rekuperační jednotky s rozvody vzduchu - bývají již standardně vybavené i filtrací příchozího vzduchu, nejen jeho ohřevem v rekuperační jednotce
