Mrakodrapy se sápou do stále větších výšek, soutěž o titul nejvyšší budovy světa jede na plné obrátky. Jenže tenhle zápas o titul s sebou nese také nepříjemné důsledky. Šampioni si totiž k rekordům dopomáhají podfukem, který nás všechny něco stojí.
Začneme lehkou otázkou: „Jaká že je ta momentálně nejvyšší stavba světa?“. Jde to snadno, protože Burdž Chalífa hned automaticky každému naskakuje jako odpověď. Tenhle klenot Dubaje s výškou 828 metrů je skutečně nepřehlédnutelný. Světové prvenství si přitom drží od roku 2010, kdy byla obří věž dokončena, a prakticky od té doby svými 163 patry nepřestává ohromovat.
)
Dá se bez nadsázky říct, že jen v té vydobyté světové reputaci, slávě a prodaných vstupenkách na vyhlídkové plošiny už dávno splatila těch 1,5 miliardy dolarů, vynaložených prve na své vybudování. Její rekordní výška z ní udělala ikonu světové architektury. Že tenhle úspěch má i své stinné stránky nicméně demonstruje další otázka: „Jaká že je tedy ta druhá nejvyšší stavba světa v pořadí?“
To už je o poznání těžší kalibr a odpověď se v paměti hledá jen těžko. O druhé nejvyšší budově světa se totiž nikde moc nemluví. Proč by taky – vždyť je až druhá. A zatímco olympijským stříbrem se můžete docela hrdě pyšnit a nikdo vaše druhé místo nepovažuje za nějakou ubohost, druhá nejvyšší stavba světa vlastně nikoho nezajímá. Reputace, prestiž i běžné povědomí tu chybí.
)
První nebo druhá?
Jen pro pořádek doplníme – jestli jste to nevěděli, nemusíte se stydět - že tou druhou nejvyšší je Merdeka 118, stojící v malajském Kuala Lumpur. Na výšku měří 678 metrů a těch nadzemních pater v sobě nese 118. Ale žádná sláva ji nedoprovází. Minula se totiž světovým rekordem a proto je fádní a nezáživná. Za světovým šampionem kulhá o dobrých 150 metrů.
Jenže i když to tak na první pohled nevypadá, výškový rozdíl mezi Burdž Chalífa a Merdeka 118 je ve skutečnosti mnohem menší. Jak to? Klenot Dubaje si totiž ke světovému prvenství hodně dopomohl svou masivní špicí. Částí na vrcholku stavby, která je fakticky neobyvatelná. Ta špice přidává k výšce Burdž Chalífa celých 242,6 metrů výšky. Kdyby tuhle špici neměla, byla by vlastně Merdeka vyšší, a tím pádem první a nejvyšší ve světě.
Jen tedy teoreticky, protože i Merdeka podvádí.
)
Též nese nápadnou vrcholovou strukturu, která ji povyšuje o 176 metrů. A tak by se dalo pokračovat dál: newyorské One World Trade Center si ke kontinentálnímu rekordu pomáhá 154 metrů vysokou špicí, špice Zifeng Tower v Nankingu je vysoká 133 metrů. Žebříček nejvyšších budov světa by se nejspíš docela dost proměnil – a rekordně snížil – kdybychom do něj ty vrcholové útvary špic nezapočítávali.
Nebo – což by asi bylo nejlepší - kdybychom je na rekordních mrakodrapech vůbec nestavěli.
Protože k čemu jsou tedy ty neobyvatelné špice vlastně dobré? Pokud pomineme estetická hlediska, jejich zřejmě jedinou funkcí je formální navýšení už tak dost kolosální konstrukce. Je to teoretická pojistka možného rekordu. Národního, kontinentálního, světového. Stojí to miliony, miliardy. A nic víc než mezinárodní Hru na největšího za tím opravdu netřeba hledat.
Burdž Chalífa v té hře zvítězila proto, že 29 procent ze své celkové výšky přenechala neobyvatelné špici. Opravdu masivní konstrukci, kterou korunuje svou mimořádnost.
U ostatních zmíněných budov ta špice představuje 26 – 36 procent z hotové výšky stavby. Byť tedy, znovu dodáváme, ta špice tam žádný praktický význam nemá. Je to jen chlouba a marnivost. Která, jako každá chlouba a marnivost, přichází docela draze. Nejen v penězích. Paráda na vrcholku Burdž Chalífa totiž, vyčíslena v materiálu, představuje 4000 tun jakostní oceli. A dost zásadním způsobem ovlivnila materiálovou bilanci, statiku i plány celé stavby.
)
Vyšší chce poměrně víc materiálu
Krátce řečeno, postavit půlkilometrový mrakodrap je o dost snazší, lacinější a rychlejší, když si od něj včas odmyslíte tu parádu navrchu. V Dubaji ani Kuala Lumpur, ani ledaskde jinde na světě, si ji ale odmyslet nedokázali. A platíme za to svým způsobem všichni. Dokázal to před šedesáti lety, tehdy ještě sérií teoretických výpočtů, známý bangladéšsko-americký architekt, Fazlur Rahman Khan.
Ten propočítal tzv. exponenciální vliv výšky budovy na množství materiálu potřebného k její výstavbě.
Co to znamená? Například to, že zdvojnásobení výšky budovy si říká o ztrojnásobení množství potřebných konstrukčních materiálů. To proto, že vyšší budovy musí odolávat většímu zatížení (například větrem, ale musí být schopné ustát i zemětřesení) – a tak je zapotřebí mnohem pevnější konstrukce a více staviva, než pro budovy řekněme standardní velikosti.
To znamená, že ty super-vysoké budovy jsou vlastně o dost méně ekonomické, než třeba jen průměrné věžáky nebo „tuctové“ mrakodrapy.
Podrobně se tomu na příkladu současných rekordních budov věnovali pánové James Helal z univerzity v Melbourne a Dario Trabucco z Università Iuav di Venezia. Ve své studii vypočítali, že i relativně skromná špice – tvořící pouhých 16 procent z celkové výšky budovy - může zvýšit emise uhlíku devadesátipatrového mrakodrapu o 14 procent. A znovu: v době, kdy se snažíme šetřit emise všude, není pro tyhle parádičky věží žádné opodstatnění.
Přesto jim z estetických, statusových nebo finančních důvodů dávají projektanti přednost.
)
Tisíce domů nebo pár věží?
Dále si oba pánové vzali na paškál stovku nejvyšších budov světa a vypočetli, že jejich špice a neobyvatelné věže by dohromady poskládaly objekt vysoký 3,5 kilometrů. „Odhadujeme, že tyto dekorativní prvky přispěly k emisím skleníkových plynů ve výši nejméně 300 000 tun,“ píší. Jde přitom jak o uhlík vázaný v materiálu, tak i o uhlík vázaný tím, že mrakodrap s věží musí být materiálově kompaktnější, hutnější.
„Oněch 300 000 tun emisí by přitom odpovídalo výstavbě přibližně 2400 běžných rodinných domů. A to je poněkud vysoká cena za to, že stovku nejvyšších mrakodrapů ozdobíme špičatými klobouky,“ dodávají.
Přitom jde jen o zvýšení výšky, reputace a postavení v celosvětovém žebříčku. Zmiňují též, že ta poměrná míra marnivosti při výstavbě super-vysokých budov rovněž roste. Ještě v 70. a 80. letech tvořily ty špičaté parády něco mezi 7 – 9 procenty celkové výšky.
Řešení je přitom poměrně snadné, a nežádalo by si žádné demolice stávajících velikánů. Stačilo by prý jen, aby se přehodnotila současná metrika těch rekordů. To, jak se k těm rekordním výškám propočítáváme. Pokud se za nový standard měření rekordů začne považovat výška nejvyššího obývaného poschodí, odpadne velmi brzy chuť po stavbě objektů, z nichž třetinu výšky tvoří zbytečné nebetyčné špice.
Burdž Chalífa na tom škodná nebude, zůstane i tak největší. Ne tedy jako 828 metrů vysoký kolos - ale jen jako kolos vysoký 585,4 metrů.
Bude to dost na světový rekord, a přitom to postačí k uchování alespoň trochy zdravého rozumu, který se v architektuře a projektech super-vysokých staveb v poslední době nedostává.
Zdroj: ScienceDirect.com, skyscrapercenter.com, 2019ctbuh.com, britannica.com
